Vzpomínkou na své malovací začátky začíná svůj příspěvek naše čtenářka s nickem PBD. A jak je to dnes? Obejde se bez své malovaní, nebo ne? To vše se dozvíte v této čtenářské novince

Teda záměr byl si namalovat řasy, ale ruka to ještě nezvládala, tak jsem si občas komplikovala líčení tím, že mi slzelo oko, protože jsem si do něj píchla řesenkou –teda né doslova ,ale prostě jsem si malovala bělmo:) Bylo nezbytně nutný se začít malovat v devítce, a to hned z několika důvodů – holky ze třídy to dělaly taky a v bravu psali, že je to in :D Víc kravských důvodu jsem už neměla:):)

Časem jsem si přestala píchat do očí řasenku a aby mi to náhodou nechybělo, tak jsem na SŠ začala vytvářet linky - tak jsem se do očí píchala zas:) A i to časem odeznělo a malovala jsem se šup šup – pak jsem zase v nějakém časáku, kde byla pravda a nic než pravda pro pubertální čtenáře, vyčetla ,že se nosí korektor a pudr- tak samozřejmě, zkusila sem to a zkoušela jsem to dlouho – to bylo to období kdy bych ani z košem nešla z nenapudrovaným nosíkem:D

Pak letmo proběhlo nějaké makeupovaní –prostě indiánské líčení každé ráno a v tašce velmi důležitá malovací taštička –nechat doma sešity bylo jedno, ale proboha jen nezapomenou taštičku s líčidly:D Pak přišel den, kdy v nějakém dívčí časopise byl dárek – tužka na oči. Samozřejmě jsem hned ráno běžela do trafiky, aby mi to nevyprodaly a hned využila tu tužku – co na tom že mě z toho slzely oči, měla jsem přece voděodolnou řasenku-a měli to všechny holky,tak proč by to u mě mělo být jinak:D

Pak přišlo období,kdy jsem někde vyčetla,že světle stíny opticky zvětšují oči a mě přibyl další krok při každodenním maskovacím rituálu:)

Čas šel dál a líčení dostalo opačné tendence – nějak jsem zjistila, že nějaké makeupy, korektory a pudříky fakt nesou k životu třeba a postupně jsem objem kosmetické taštičky v kabelce zmenšoval:)

A dnes? Ráno si tlamičku namáznu krémíčkem, proberu se tím ,že se hřebelcuju vlasy a pronáším u toho…(cenzura)..řasy nařasím, čas od času tužka..:)

Nejen že tím šetřím nemalé korunky, zřejmě i svou pleť –ale hlavně netrávím večery tím, že si z ksichtu odsekávám nánosy něčeho, co si tam zas ráno napajcuju:)

Protože se líčím, tedy spíše nelíčím-tak nemám obavy si sáhnout na vlastní obličej, protože nehrozí, že se mi nějak poruší maskování:)

Před x lety jsem ráno malovala obličej na ksicht –dnes jsem s ksichtem smířená a pokud se mám rozhodnout, zda si nalíčím řasy a pod nebo se pozdržím například u hrnku kávy či čaje –líčení nemá šanci:)

S pozdravem

 PBD

Milá PBD, tak tomu říkám obrat

Text nebyl redakčně upraven

Reklama