Píše krásně naše čtenářka s nickem Nikar. Věřit Boha v dnešní době a ještě to veřejně přiznat, není podle ní jednoduché. Lidé vás považují za podivína. Ale když se nad jejími slovy zamyslíte, musíte uznat, že v „něco“ věříme všichni.

Dobrý den všem.  Jsou křtiny přežitek nebo ne? Víte, nemyslím si, že je to jen o křtinách, ale spíše o víře, a ty křtiny pak následují. Nejsem pokřtěná, naši byli rozdílné víry a tak mě pokřtít nenechali. Ve víře mě ani nevychovávali. Do kostela jsem začala chodit až se svým partnerem (nyní manželem), v Boha věřil a věří, bych veden k víře, je pokřtěn i biřmován. Do kostela chodí, ne pravidelně, ale chodí. Když mě požádal o ruku, věděl, že já křtěná nejsem a tak jsme neměli obřad církevní.

Když se nám narodil náš syn, chtěli jsme ho nechat pokřtít (já jsem proti tomu nic neměla), dozvěděli jsme se od nového faráře, že jsme mohli mít i bez mého křtu svatbu v kostele. Nakonec jsme se nechali oddat i před Bohem. Bylo to pro mě trochu těžké, v Boha věřím, ale nedokážu o tom mluvit, ale náš farář se na nás nedíval zpatra, byl moc milý a na schůzkách, které tomu předcházeli, s námi hovořil jako  rovný s rovným.

Následně nám pokřtil i syna. Já se mohu nechat také pokřtít, ale to už není tak jednoduché jako u malého dítěte. Předchází tomu dlouhá příprava, jak časová, tak duchovní. Není to jen o tom, věřím v Boha, pokřtěte mě. Mnoho lidí si říká, proč věřit v dnešní době v Boha?

Já odpovídám, a proč ne? Člověk potřebuje v něco věřit v dnešní uspěchané, konzumní době. Těšíte se na Vánoce? Už máte nakoupené dárky, napečené, děláte seznam jídel na svátky? Ale Vánoce přeci nejsou jen o kvantitě, konzumu, přeplněné ledničce, hromadou dárků pod stromečkem. Je to o zastavení se, vydechnutí, o tom, být se svými blízkými, těšit se z maličkostí. Ano, neříkám, že to dokážou jen věřící. Ale proč se za něčím honit? Byli jste někdy v kostele? Nemyslím na půlnoční. Je tam klid, člověk cítí pokoru. Zajděte si tam, třeba i v době, kdy tam není mše, a i když nejste věřící, poseďte, popřemýšlejte, jak se k sobě navzájem chováme, co k sobě cítíme, načerpejte sílu a jděte dál.

Oddechněte si. Já v Boha věřím a nestydím se za to. A třeba v něho věříte i Vy, ne? Přiznejme si, kolikrát jsme volali Boha o pomoc, Bože, ať udělám tu zkoušku, Bože, ať je ten či onen zdravý, Bože, ať to dobře dopadne....v koutku mysli v něho také věříte a ani si to neuvědomujete.

V dnešní době je těžké věřit v Boha, když to někomu řeknete, dívají se na vás divně. Jste divní? Proč? Někdo věří v Boha, jiný věří v mimozemskou civilizaci, další třeba v něco jiné. Mě k víře přitáhl manžel, není to ortodoxní věřící, k ničemu mě nenutí, ani mě nenutil ke křtu syna, rozhodla jsem se sama a dobrovolně, byla a je to pro nás svátost a pro ostatní snad také (i když těm se líbila i následná hostina). Syna chci vychovávat ve víře, ale dám mu možnost, aby se sám později   rozhodl, zda chce ve víře žít i nadále. 

  Přeji Vám krásné prožití celého adventu a buďme k sobě lepší než jsme.

I když v Boha veřit nebudeme.

Nikar

Milá Nikar, napsala jste to moc hezky a já vám za vaše moudrá slova děkuji

Text nebyl redakčně upraven

Jak se díváte na křtiny vy, milé ženy-in?

  • Myslíte si, že je to v dnešní době už přežitek? K čemu je to naopak dobré?
  • Je podle vás potřebné vychovávat děti ve víře?
  • Jak se díváte na lidi, kteří nechají své dítě pokřtít? Jsou ve vašich očích za podivíny? Nebo je spíš obdivujete?
  • Jak se díváte na víru jako takovou? Je v dnešní době potřebná, nebo už ji považujete za zbytečnou?
  • Jste samy pokřtěné? Pokřtily jste své děti? Co jste pro to musely udělat?
  • Rozhodly jste se tak dobrovolně, nebo pod tlakem okolností?
  • Pocházíte z věřící rodiny? Co vám to dalo? Čím vás to naopak omezilo?
  • Chodíte do kostela? Jak často?

Napište nám svoje názory, podělte se o osobní zkušenosti.

Na vaše příspěvky se moc těšíme na adrese:  redakce@zena-in.cz

Na co se můžete těšit vy za svůj příspěvek?

Za svůj příspěvek můžete získat půvabnou knížku Zdeňka Svěráka Po strništi bos

n

Reklama