Bulvár

Do hospody před televizí už neutečete..

Jednoho krásného dne jsme si vyšly s kamarádkou do centra Prahy.

„Projdeme se po Starém Městě a někde si sedneme,“ řekly jsme si a s představou, jak krásně proklábosíme odpoledne, jsme se vydaly směrem k Malostranskému náměstí. Brzy nám ale byla zima a začaly jsme se rozhlížet po nejbližším teplém zákoutí.

 

Přešly jsem jednu zvlášť zakouřenou putyku a vynechaly jsme také předraženou restauraci. Následovala Irská hospoda, kterou jsem vzaly za vděk právě kvůli stoupajícím mrazu.

Musely jsme tam a nijak kriticky tuto hospodu neposuzovaly.

Jediný volný stolek byl uprostřed místnosti, která byla jinak plně obsazena převážně cizinci.

 

Srkaly jsme horkou kávu a daly se do řeči.

Probraly jsem čerstvé drby a právě, když jsme byly u komentování chování našich partnerů – téma nejoblíbenější – v hospodě zablikaly televize. Číšník se probíral programy a najednou naši řeč přehlušil rozhovor s hrůznou tematikou. Známý to fotbalista řešil teorii svého zbožňovaného sportu a společně s komentátorem vzrušeně debatovali nad taktikou, kterou je třeba na dnešní protivníky použít.

„To už radši fotbal než tyhle jejich teórie,“ řekla kamarádka a brzy byla vyslyšena.

 

Celý sál najednou ožil a kolemsedící mladíci si začali posouvat židle do správného úhlu. Začal fotbal.

Televize, kterých zde bylo celkem pět, byly puštěny hodně nahlas.

 

Najednou jsme byly u našeho prostředního stolku jakýmsi osamoceným ostrůvkem, u kterého se nedalo ani mluvit. Velmi zvýšenými hlasy jsme doprobraly problémy s chlapama, stejně nás nikdo neposlouchal a ani nám nerozuměl, a vystřelily jsme ven.

 

Ten den ale byla opravdu velká zima.

Zanedlouho jsme hledaly jiné útočiště. Zašly jsem pod Karlův most a zapadly do velmi přijemného baru, který byl ve sklepení a na první pohled působil klidnou a decentní atmosférou. Až po pár krocích jsme zahlédly projekční plátno. Právě končila první půle…

 

Řeknete si možná, že hospod je stále dost na výběr, a tak nemám do té s televizí lézt. Pravda, výběr stále je, ale je velice úzký. O tom jsem se přesvědčila tento týden, kdy jsem si vyšla podobným způsobem znovu.

Bylo to s manželem a za vděk jsme vzali obchůzkou barů a restaurací na pražském sídlišti.

 

Nejdřív jsme zašli do nově otevřené restaurace, která ale již zvenku dávala tušit, koho láká na pivo. Na zdi před vchodem byla cedule a na ní křídou napsána dvě sportovní utkání s časem začátku.

Byli na projekci bezchybně zařízeni.

Ve velké místnosti bylo přesně 7 televizí a nechybělo ani plátno. Před ním byly obsazeny všechny stoly a diváci byli již naskládáni v tom správném směru. Nic nevadilo, že hokej ještě nezačal. Koukali se na dokument o hadech a téměř nikdo s nikým nekomunikoval.

„Ta kobra je stejně podivnej tvor…,“ vytrhlo mě z přemýšlení. Manžel se na svítící plátno také zadíval. Na jeho omluvu je nutné poznamenat, že v takto vybaveném prostoru je velmi nelehké se na obrovské plátno nezadívat.

 

Později jsme pokračovali do Snack baru, ve kterém byly svítící bedýnky dvě. Jedna nad barem a druhá natočená do místnosti se stolky. Lidé zde mě udivili nejvíce.

Majitel podniku přeladil právě na zprávy na Nově a vesměs všichni přítomní se na ně dívali..

Připomnělo mi to film Akumulátor, kde hlavnímu hrdinovi televize vysávala všechnu energii. Lidé ve Snack baru vypadali také jako bez náboje. Tupě seděli, nebavili se spolu, dívali se na senzační zprávy.

 

Proč tedy chodit posedět na pivo, nebo cokoliv jiného, když se spolu lidi nebaví?

 

Trend s televizemi v restauracích a barech jakéhokoliv typu se rozmáhá neuvěřitelným způsobem. Jen na zmíněném sídlišti jsou tři hospody s televizí, dále čtyři sport bary, které mají více než jednu televizi, některé dokonce plátno, a dále se nabízí dvě pizzerie a dva čínské bufety, ve kterých televize chybí. Pokud nechci strávit večer „u televize“ musím pokaždé skončit v pizzerii, tak jako tomu nakonec bylo v náš večer?

 

Jestli to takhle půjde dál, přestanu do hospod chodit. Toho, s kým si budu chtít popovídat, si pozvu domu a skočím pro pivo do džbánu. Než mi ho načepují, tak tu nahlas puštěnou teorii chlapských sportů nějak přečkám.

Ale pak rychle uteču...

 

 

Co si myslíte o tomto stále narůstajícím trendu? Chodíte raději do baru s televizí, anebo bez ní?

 

           
   
21.12.2004 - Společnost - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Milala [*]

    Taky nemám ráda hospůdky s televizí,ale bohužel u nás už taková snad ani neexistuje.Vlastně jedna je,sice tam telka je,ale bokem od hlavního sezení,takže tam je pouze jenom pro skalní fandy.A úplně nesnáším,když přijdu na návštěvu a oni televizi ani neztiší, o vypnutí nemluvě.

    superkarma: 0 21.12.2004, 15:21:58
  2. avatar
    [10] marcellina* [*]

    taky chodime tam, kde nemaji televize

    superkarma: 0 21.12.2004, 13:56:53
  3. avatar
    [9] Olina [*]

    Taky ten magnet nemusím. Vadí mi, když se sejde společnost nebo i třeba pár a místo, aby se spolu bavili, tak někoho z nich magnetizuje ta blikající obrazovka.
    A jak se říká - televize udělala z rodinného kruhu půlkruh.

    superkarma: 0 21.12.2004, 13:18:06
  4. avatar
    [8] Vivian [*]

    Máme oblíbený skvělý (stylový) klubík, kde televize není (ani by se tam nehodila) A vždycky jsme chodili tam kde televize nebyla (nebo kde byla aspoň možnost sednout si do místnosti bez televize). To mi spíš častěji vadí nahlas puštěné rádio, které je obvykle "vohulené" na nejvyšší hlasitost a naladěné na nějakou obzvlášť debilní stanici, takže člověk nejen že neslyší vlastního slova, ale zároveň musí poslouchat příšernou hudbu a ještě příšernější kecy... no, vlastně nemusí Jdeme jinam.
    Naše oblíbená výše zmíněná hospůdka postrádá kromě televize i vohulený rádio, takže jsem spokojená

    superkarma: 0 21.12.2004, 11:42:06
  5. avatar
    [5] Žábina [*]

    ten poslední odstavec praktikuju běžně

    superkarma: 0 21.12.2004, 09:13:18
  6. avatar
    [4] Hannah01 [*]

    Asi máme obíbené hospůdky a vinárny, kam tento trend zatím nepronikl, doufám, že jim to vydrží

    superkarma: 0 21.12.2004, 09:05:25
  7. avatar
    [3] i-gabi [*]

    Na druhou stranu, ve chvíli, kdy fakt chcete jít se někam na sportovní přenos podívat, tak místo prostě není. Na dobrý zápasy musíte zamluvit stůl i dva dny předem a jinak máte smůůůůůlu. To jen jako druhá strana mince....

    superkarma: 0 21.12.2004, 08:41:37
  8. avatar
    [1] Pajinka [*]

    Společné sledování televize v hospodě jsem zažila jen jednou - bylo to mistrovství Evropy ve fotbale a byla to skvělý zážitek.
    Ale jinak chodím raději tam, kde televize není, to samé platí i na návštěvě - televize je pro mě rušivý element, i když se bavíte, stejně ji všichni po očku sledují.
    Jednou jsme byli na Silvestra u známých, těšila jsem se, jak se pobavíme a oni nechali celý večer puštěnou televizi Už jsme neměli chuť to opakovat.

    superkarma: 0 21.12.2004, 07:20:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme