Bulvár

Dny a noci se staly peklem, ale malý „pišta“ Matyáš bojuje dál

Tvrdá rána osudu může přijít kdykoliv a nečekaně, stejně jako se to stalo v rodině malého Matyáška. O něm jste si již ve zkratce mohli přečíst zde. Jak ale probíhal jeho život, o tom se nám rozhodla povyprávět jeho maminka Renata, a napsala nám životní příběh jejího milovaného syna.

Matýsek se narodil předčasně, porod byl komplikovaný. Kvůli vcestnému lůžku byl obtížně vybavitelný, a tak měl hned po porodu zhmožděniny končetin a hlavičky s hematomy. Druhý den začal sám dýchat, nemusel být intubovaný, stačil jen přídech a vše začalo dávat velkou naději. Maximálně jsem věřila, že náš bojovník vše zvládne a bude v pořádku.

V 50. hodině života však došlo k masivnímu krvácení do mozku a plic, o Matýska bojovali 5,5 hodiny. Důsledkem toho byl vznik posthemorrhagického hydrocefalu, krvácení do mozku bylo 3. a 4. stupně. Mozek se postupně zalíval mokem, čekalo se na nízkou hodnotu bílkoviny moku a váhu alespoň 1,5 kg, aby mohl být Matýskovi voperován Shunt na odvod moku z mozku do bříška. Po tu dobu bylo nutné občas provést punkci moku přes velkou fontanelu, když totiž mok utlačoval mozek příliš, nezvládal Matýsek už ani dýchat. Shunt voperovali až po 1,5 měsíci, po celou dobu byl mozek mokem utlačený, po celou tu dobu byl Maty krmený jen sondou, většinou měl jednorázovou, což znamenalo 8x denně sondu zavést do žaludku a vytáhnout. Toto trvalo ještě další 2 týdny po operaci. Po operaci se mozek nechtěl srovnat, stále byl plný moku, doktor nám ukázal ultrazvuk hlavičky, jen říkal, že tam zkrátka není mozek a že z našeho dítěte nebude nic, nebude chodit, mluvit, nebude jíst a že ho máme dát do ústavu.

sa

Jak nám bylo, ani nebudu popisovat, dny a noci se staly peklem. Přesto jsem se tvrdohlavě zařekla, že NE, že ústav NE. Tam by neměl náš syn žádnou možnost pokroků, že doma bude mít více možností a že nikdo neví doopravdy, jak který mozek funguje a co jak může být. Manžel byl stejného názoru. 18. 5., to byly Matyáškovi 2 měsíce, jsem mohla konečně nastoupit k Matýskovi do porodnice a učit se ho krmit, rehabilitovat. Do té doby jsme za ním denně dojížděli, vozili mu mateřské mléko a také jsme „klokánkovali“. Chovala jsem ho na hrudi, s hadičkou s kyslíkem pro případ, že by se Matík zapomněl s dechem. Mozek se postupně po úpravě síly odtoku moku, díky magneticky programovatelnému ventilu začal vracet zpět. Bohužel necelý, místo, kde bylo krvácení 4. stupně, bylo nenávratně zničeno. Místo mozku zde zůstala jen velká pseudocysta. 7. 6. 2004, den po termínu porodu, tedy více než 2,5 měsíce po Matíkově narození, jsme šli z porodnice domů. Plní strachu, ale velké naděje.

Doma bylo vše náročnější, Matýsek neměl sílu na kojení, byl krmený z lahvičky, dělalo mu ale problém sát. V porodnici měli měkčí savičky a ty běžné v obchodech k dostání „neutáhl“, dírku jsem mu musela malinko zvětšit, pak pro změnu modral, byli jsme s promodráváním i hospitalizováni. V červenci 2004 se mu ucpal ventil za ouškem, tak mu ho museli vyměnit za neprogramovatelný. V září 2004 narůstající cysta (zhojováním mozku po krvácení došlo k uzavření cysty, kdy mok mohl dovnitř, ale ne ven - hromadil se tedy stále více) vytlačila Shunt mimo komoru a byla nutná dvojoperace - výměna části Shuntu v hlavové části a endoskopicky navigovaná fenestrace cysty. Laicky řečeno propíchnutí cysty, aby mok mohl odtékat ven a nehromadil se. Po operaci Matyášek stále zvracel, nesnesl antibiotika, také mu natekla půlka hlavy, což bylo „naštěstí“ jen od protékající kanyly.

Co je Shunt a k čemu slouží?

Shunt (Šant) se skládá z ventilu a dvou katetrů. Ventil se voperuje do podkoží v hlavě (většinou ze zadu mírně na stranu od temene, nebo za ucho). Katetr je vlastně hadička, vyvedená z mozkové komory, která vede do ventilu a z ventilu pak vede další hadička do dutiny břišní (někdy do srdce). Ventil má za úkol udržet v hlavě přiměřený tlak – zařizuje, aby se v mozkových komorách nehromadil mozkomíšní mok (docházelo by pak k utlačování mozku a následnému odumírání buněk), nebo aby nevyteklo mozkomíšního moku moc, což by pak mohlo způsobit krvácení do mozku.
Zdroj: www.nedoklubko.cz

Před dvěma lety, pár dní před naším prvním pobytem v ADELI centru v Piešťanech, se Matyášek venku převrátil s chodítkem (speciálním, nepřevrhnutelným, bytelným). Je ale natolik živý, že když se mu chodítko zaseklo o obrubník, chtěl ho nadzvednout - zvedl přední kolečko a převrátil se s celým chodítkem na bok. Bohužel se mu odpojil Shunt, tak byla nutná další, tedy už pátá, operace. Stav po ní byl hrozný, neskutečné zvracení po narkóze, až se sešlo několik lékařů, aby se poradili, co s tím. První lékařka rozhodla podat Matýskovi do žíly něco jako diazepam, po něm Matýsek usnul a zvracení díkybohu ustalo. Zvracel tedy dál, ještě 8. den po operaci, ale jen 1x denně a to prý může být i u zdravých dětí.

Byli jsme 3x v Teplicích v lázních, po prvním pobytu dostal první epileptický záchvat. Matýsek nezvládal dlouhodobou zátěž. Navíc mu lázně téměř nic nedávaly, nebyl znát téměř žádný pokrok. Před dvěma lety jsme poprvé vyzkoušeli ADELI, na 2 týdny, cena za 2 týdny terapií je 3078 euro (bez pobytu a stravy). Po návratu byl Matýsek výrazně pevnější, stabilnější, začal se sám více stavět a také chodit trochu i za ruce. Po druhém pobytu zvládl i chvilkovou chůzi za ruku, opět byl znát velký skok dopředu. A po letošním pobytu bylo také znát zpevnění, větší jistota, chviličku, pár sekund, stál Matýsek i sám. Pár sekund - a jakou z nich má člověk radost. V ADELI jsou zkrátka jedničky. Pokaždé se naučím nové cviky, a ty pak doma cvičíme.

V říjnu 2013 jsme měli složitější období. Matýsek v tu dobu užíval troje antiepileptika, po každém záchvatu měl některý z léků navýšený, po prvním léku začal být od samého začátku jeho užívání hyperaktivní, což navyšováním léku přešlo až ve vzteklost a agresi. Neuroložka se rozhodla pro výměnu léků. Nejdříve chtěla postupně některé léky vysadit, ale po vrácení záchvatů je opět navýšila. Byly to takové malé záchvatky a postupně jich bylo i několik za den, jednou jich měl i 15 za 3 hodiny. Musela jsem být s Matíkem 3 týdny doma, hlídat ho, k tomu ta Matíkova agresivita, kdy i škrábal po zdi, jakmile nebyl nikdo v jeho přítomnosti - nesnesl být ani sekundu sám. Bylo to náročnější, než se zdá, po více než dvou letech jsem dala výpověď v zaměstnání, pracovala jsem alespoň na 1/2 úvazku a byla za to moc ráda. Rozhodla jsem se být s Matýskem doma, neřešit neustálé volno, chybějící dovolenou, letní prázdniny a vůbec všechny prázdniny, na něž nám s manželem dovolená nestačila, každou chvíli volali ze školy, že je nějaký problém.

No a jak na tom tedy je po mentální stránce?

Bohužel je stále jako batole, mnoha věcem snad i rozumí, ale pracovat s ním je velmi náročné. Má iPad, ale musí někdo pracovat s ním, sám to příliš nechápe a hlavně ani nezvládne, levá ručička je jen pomocná, pravou má šikovnou, ale cíleně pracovat neumí. Nepostaví ani komín z kostek, nemá zájem. Těžko se hledá činnost, u níž by vydržel delší dobu. Neustále něco vyhazuje, všechny hračky a zkrátka vše, co je v okolí, ničí, demoluje, tahá, nesnese brýle ani sluchadla. Nekouše, jídlo má mixované a ještě o něj nemá zájem, sám nejí a krmení je často boj. Díkybohu ale odeznělo jeho časté zvracení při nebo po jídle, během dne.

as

Matyášek je prostě malý „pišta“, občas i vzteklý, jindy (často) veselý. Celkově ale spokojený a šťastný kluk, kterému nic neschází. U něj člověk nikdy neví a vše se řídí hlavně jím. Máme další 3 zdravé děti, a co víc si přát? Samozřejmě zdraví pro všechny, ale to se koupit nedá.

Někdy říkám, kdo je vlastně tím „postiženým“? Člověk na vozíčku, nebo ten, kdo vidí pouze jedním směrem a zdravotně postižený člověk je pro něj jen přítěží společnosti?


 

Chtěla bych poděkovat mamince Renatě, že se s námi podělila o příběh jejího syna, a pevně věřím, že Matyášek bude dělat krůčky kupředu. Renato, ještě jednou moc děkuji, jste skvělá a smekám před vámi, máte můj veliký obdiv.

Čtěte také:

   
30.09.2014 - Společnost - autor: Markéta Škaldová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [40] kobližka [*]

    Matík — #39 Škoda,že jste zrovna natrefila na málo zkušenou redaktorku,která teda závěr vašeho vyprávění vypustila Sml15 ale jen se nedejte odradit,přece vás nerozhodí 2-3 nesouhlasné komentáře.Zdravím a přeju pěkné dny.

    superkarma: 1 02.10.2014, 22:21:04
  2. [39] Matík [*]

    kobližka — #38psala jsem i dodatek, jen už nebyl publikován. Ale to je jedno, víckrát nikam psát nebudu a rozhovory také nebudu poskytovat, jsem ponaučena. A děkuji Sml16

    1. na komentář reaguje kobližka — #40
    superkarma: 0 02.10.2014, 19:58:18
  3. avatar
    [38] kobližka [*]

    Matík — #35 To je moc dobře,že jste se ozvala a reagovala.Vy sama jste se určitě smířila s tím,že prostě vždycky budou lidi,kteří vás nepochopí.Prostě,kdo to neprožije,nemá psát hlouposti.Jediné,co je škoda,že článek neskončil tím,co tu píšete,o velikém pokroku,která váš synek udělal.Jiným lidem s podobným osudem by to určitě dodalo i sílu.

    Vůbec se neobhajujte,vždycky se najde pár jedinců,kteří se budou podivovat,ale co je vám do nich?Je to váš život,tak vám držím palce!

    1. na komentář reaguje Matík — #39
    superkarma: 0 02.10.2014, 12:06:11
  4. avatar
    [37] gerda [*]

    Matík — #35jsi moc hodná, že jsi napsala. Zpětná vazba je to, čeho si velmi cením, ať už jde o cokoliv. Toto je závažná věc a když se dovíš informace jednostranně, může to hodně poplést a zavést do tmavé uličky. Teď, co jsem si přečetla tvůj příspěvek, se mi ulevilo. Není to ztracený případ a je dobře, že jste se dokázali osudu takhle postavit. Díky.Sml48

    superkarma: 1 02.10.2014, 09:45:31
  5. [36] cilani [*]

    Matík — #35 Nelituj zveřejnění příběhu. Je třeba mluvit, informovat.. jak jinak mají lidé vidět i jiný pohled na danou věc? Kdo nezažil, prostě se zamýšlí a kouká na to ze svého pohledu. Diskutuje se zde, často to může vyznít až krutě, ale často to jen může být nepochopením toho, co se sděluje. Je fajn, že jsi to trochu více rozvedla, protže z článku to skutečně může vyznít všelijak a rozvířit pochyby.

    superkarma: 0 01.10.2014, 12:24:59
  6. [35] Matík [*]

    Matýsek měl složitější období, jak již je psáno, ale v současné době má záchvat tak 1-4x za rok, je veselý (agesivita odezněla s vysazením 1 z léků), hraje si (i když nepostaví ani zmiňovaný komín - nemá o takové činnosti zájem), jezdí denně do speciální školy, kde se mu moc líbí, miluje nás rodiče, sourozence, všechny blízké, pozná, že je doma, že jsme dojeli k babičkám, že dojel ke škole... chodí za ruce, leze, miluje Františka z Kouzelné školky, Michala z Kouzelné školky, Chaloupkovy medvědy... má rád plyšáky, hlavně svého medvěda, jímž ukazuje jiným plyšákům "svět" (např. tak, že vezme medvěda, který chytne pejska a tomu jako ukazuje, že jedeme autem... také medvěda "krmí"...ukazuje mu obrázky v knížce...), Matýsek normálně vše vnímá, je velmi citlivý a věřte nebo ne, opravdu je šťastný.

    A naše ostatní děti? Netrpí. Opravdu ne. Proč by měly, proboha? Nejstaršímu synovi je 22, dokončuje VOŠ, 2.syn je 1.rokem na SŠ, je opravdu šikovný a nadaný v elekrooblasti a PC technice, oba se o bráchu umí postarat a oba vědí, že zdraví není jen tak... a jsem přesvědčená, že třeba drogy nám nehrozí... A 6letá dcera? Chodí do 1.třídy, čteme pohádky, malujeme, povídáme si, vyráběli jsme teď zvířátka z kaštanů... chodí 3.rokem na mažoretky, chodí na flétničku,...

    Když jedeme s Matíkem na 2týdenní rahabilitační pobyt, jedeme všichni (kromě nejstaršího syna, což je k věku pochopitelné), je to naše letní dovolená, ubytováni jsme v soukromí, já s Matym dopoledne docházím na procedury, manžel s dětmi vyrazí na projížďku na kolech (v Piešťanech jsou krásné cyklostezky), odpoledne máme program pro nás pro všechny, den volna tam trávíme také společně (letos ve Funny parku - i Máťa miluje vodu).

    A že se vše řídí hlavně Matyáškem? No ano, na hory jedeme tam, kde máme svou kuchyň, to samé v létě... a to proto, že Matík nekouše, jídlo mu musím namixovat - sní ho tak ale sám, nepotřebuje žádnou sondu. Ano, s ohledem na Máťu se jen tak k moři nedostaneme...ale to snad není trápení, nebo ano?...

    Ano, je vše složitější, ale vůbec to neznamená, že děti trpí nebo že bychom nemohli být šťastní.

    Chápu, vždy je snazší říct, že takové dítě nemá smysl zachraňovat a že je lepší věnovat se jen těm ostatním. Matík se narodil zdravý, nikdo nevěděl, jak se bude vše vyvíjet dál. Poznala jsem spoustu postižených dětí s různými osudy - kluka, který byl v naprostém pořádku a ve 3 letech dostal epilepsii, která ho vrátila na začátek vývoje - je starší než Matík, pohybově je na tom ještě o něco hůř... kluka, kterého porazilo auto, opět, do té doby to bylo úplně normální dítě... těch příběhů je mnoho. A co děti, které mají leukémii? Sourozenci netrpí?

    Opravdu byste nechaly své dítě zabít?

    Matýsek ráno po probuzení kouká jako vyvoraná myš... pak otevře oči, ta svá tmavě hnědá kukadla, podívá se na nás, usměje se a řekne AHOJ. Jsem MOC ráda, že je tady s námi.

    A kdo nevěří, že postižené děti nejsou opravdu šťastné, ať se někdy přijde podívat na nějakou podobnou akci, na školní besídce speciální školy byla i vystupující Heidi Janků natolik dojatá, že se jí ani nechtělo končit... děti s ní tančily, zpívaly, ... ony se opravdu umí radovat. Věřte nebo ne Sml16. Naše děti nebudou na postižené koukat špatně a vysmívat se jim (i to jsme zažili... asi 10letý kluk reagoval na Matýska: "Takovej velkej kluk a ani neumí šlapat! Musej ho tahat..."), dokáží jim pomoci. Zastavte se, podívejte se i kolem sebe, ne jen dopředu.

    A že je vše složitější i po finanční stránce? To je spíš smutné... rehabilitaci, která opravdu pomáhá, stát nehradí... zatímco narkomanům je léčba hrazena... ale o tom už by byla jiná diskuze...

    Nečekám žádný obdiv, nikdy jsem ho nečekala a ani to nemám ráda. Máme děti z lásky, i to, které není dokonalé (nebo, jak zde někdo psal, "plnohodnotné"). Příběh jsem psala pro Markétu, když už si nás vyhlédla na akci, kde náš vodníček vystupoval... nechtěla jsem, aby byl publikován... nechala jsem se přesvědčit... asi jsem to neměla dělat.

    Jen ještě dodám, že kromě příspěvku na péči a na mobilitu žádné sociální dávky nepobíráme... to jen, kdyby měl někdo starosti tohoto typu.

    Přeji všem, aby nemuseli nikdy ničím podobným projít... aby byly děti zdravé... aby se jim nikdy nic nestalo.

    Renata

    1. na komentář reaguje cilani — #36
    2. na komentář reaguje gerda — #37
    3. na komentář reaguje kobližka — #38
    superkarma: 1 01.10.2014, 09:12:57
  7. [34] Matík [*]

    Čekala jsem své 3.dítě...jen se kvůli komplikacím narodilo dříve... jak vše bylo, je zde již popsáno. Ano, jsem maminkou Matyáška. Když jsem ho poprvé viděla, byl tak maličký, tak zranitelný. Tak malinká kulatá hlavička, oči jako korálky, házel svými pidinožkami a pidiručkami do stran, byl plný života... O jeho krvácení a o tom, jak o něj lékaři bojovali, jsem se dozvěděla až druhý den, komplikace totiž nastaly večer, když už jsem u něj nebyla. V tu dobu se ještě nevědělo, že krvácení nebylo jen do plic, ale také do mozku...

    Na mé otázky, jak na tom moje dítě bude, mi nikdo nedokázal odpovědět, jen jsem slyšela, že do roka nám nikdo nic neřekne. Sama jsem pak poznala chlapečka, jež také po krvácení do mozku 3.a 4.st. ve 2 letech chodil a mluvil...

    O ústavu a o tom, že naše dítě "nemá mozek", nám řekl 1 doktor až po Máťově operaci, až když byly Matýskovi téměř 2 měsíce. A že prý ani nepije... načež jsem se pak sestřičky zeptala, jak je to s tím sáním. Odpověděla mi, že to dnes zkoušeli a vypil polovinu své dávky, ale doktor o tom ještě neví... 2 dny nato mi volali, že mohu ke svému dítěti nastoupit a učit se s ním rehabilitovat, krmit ho... v tu dobu také upravili průtok magneticky programovatelného ventilu shuntu, načež se mozek začal "vracet zpět"... zůstávala pak už jen již zmiňovaná cysta.

    Tak nevím... měla jsem lékařům říct, ať mé dítě zabijí? ... v době, kdy mu byly 2 měsíce... když tedy 1 z mnoha lékařů řekl, že z našeho dítěte nic nebude?

    superkarma: 0 01.10.2014, 09:12:48
  8. avatar
    [33] evelyn [*]

    peetrax — #32 tam je sporny, co je krutejsi, spis bych rekla ta varienta, kdy z nej delaji pokusneho kralika, kolik toho vydrziSml15

    superkarma: 2 30.09.2014, 20:05:15
  9. avatar
    [32] peetrax [*]

    evelyn — #26 líp bych to neřekla, ač to zní jakkoliv krutě. Sml15

    1. na komentář reaguje evelyn — #33
    superkarma: 0 30.09.2014, 19:30:51
  10. avatar
    [31] gerda [*]

    dnes jsou tu těžká témata, náboženství, zdravotnická etika - to je na pár dnů, týdnů, ne na jeden den.Sml15

    superkarma: 0 30.09.2014, 15:43:05

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] ladouch [*]

    Altamora — #29Je to strašně těžký a lékařům to nezávidím, může se stát cokoliv.Sml22

    superkarma: 0 30.09.2014, 15:31:16
  2. avatar
    [29] Altamora [*]

    ladouch — #13 Nechtěla bych být lékařem, který rozhoduje, které nedonešené dítě zachránit a které raději ne. Znám lékařku, která byla jedním z prvních dětí s porodní váhou pod kilo v naší republice. Tenkrát ani její rodiče nevěřili, že je možné ji zachránit.

    1. na komentář reaguje ladouch — #30
    superkarma: 0 30.09.2014, 14:03:28
  3. [28] Madiva33 [*]

    Přeji celé rodině hodně síly.

    superkarma: 0 30.09.2014, 13:42:36
  4. avatar
    [27] gerda [*]

    Já se to bála napsat. Celou dobu mi jde hlavou, jestli je to tak dobře, zachraňovat i za takovou cenu. Až tu nebude milující rodina, co pak?Sml80

    superkarma: 5 30.09.2014, 13:27:00
  5. avatar
    [26] evelyn [*]

    Clovek si hraje na Boha a zachovava pri zivote jedince, kteri by jinak nemeli sanci, coz je podle me ta lepsi, milosrdnejsi varianta, protoze tohle neni zivot, ale prezivani. Je to nesmirne tezke i pro jeho blizke a kdyz uz se blizci nebudou moct, nebo nebudou chtit postarat, co s nim bude?Sml24

    1. na komentář reaguje peetrax — #32
    superkarma: 5 30.09.2014, 13:25:15
  6. avatar
    [25] polla [*]

    Rikina — #23 to jsem ráda, že nejsem jediná, kdo neprojevuje bezmezný obdiv k obětavosti matky Matyáška a šťasné dítě si taky představuji docela jinak.

    superkarma: 1 30.09.2014, 13:24:03
  7. avatar
    [24] Pentlička [*]

    Rikina — #23 Přesně! A kromě toho, asi těžko můžou být spokojení a šťastní i ostatní členové rodiny, které s takovým dítětem žijí ve společné domácnosti.

    superkarma: 1 30.09.2014, 13:21:48
  8. [23] Rikina [*]

    Navíc, jak to tak čtu, šťastný život? Pět operací, epileptické záchvaty, zvracení, jíst nedokáže, 15 záchvatů za tři hodiny, bere spoustu léků, je agresivní, nesmí se nechat na minutu o samotě, ničí věci kolem sebe - tohle má být spokojené a šťastné dítě? Já vám nevím, já bych pro svoje dítě takovéhle štěstí asi nechtěla. Sml80

    1. na komentář reaguje Pentlička — #24
    2. na komentář reaguje polla — #25
    superkarma: 8 30.09.2014, 13:06:29
  9. avatar
    [22] polla [*]

    cilani — #18 No to je právě ono, že nezmiňují. Z toho článku vyplývá, že středem světa je pro ně Matyášek, kterému se podřizuje všechno. Cituji " všechno se řídí hlavně jím". A zbytek rodiny se obětuje Sml68. Otec, o kterém není v článku ani zmínka, pracuje od nevidím do nevidím, aby sám finančně zajistil 6 členou rodinu, léčení taky není zadarmo (jak z článku vyplývá). Takže i při sebelepší organizační schopnosti na tom ostatní děti nebudou moc dobře, co se týká pozornosti rodičů.

    superkarma: 5 30.09.2014, 12:56:10
  10. avatar
    [21] kobližka [*]

    ladouch — #19 To je samozřejmé a užívej si to.

    superkarma: 0 30.09.2014, 12:52:45
  11. [20] Jamca [*]

    Přeji mamince moc síly a štěstí a matyáškovi ať se daří stále jenom líp!

    superkarma: 0 30.09.2014, 12:50:48
  12. avatar
    [19] ladouch [*]

    kobližka — #16To máš pravdu, ale stejně jsem vděčná lékařům.Sml58

    1. na komentář reaguje kobližka — #21
    superkarma: 0 30.09.2014, 12:34:13
  13. [18] cilani [*]

    polla — #5 to, že zde nezmiňují, co podnikají s ostatními dětmi neznamená, že jsou odstrčeny do pozadí. I starší děti mohou být zapojeny do zábavy a program lze přizpůsobit všem v rodině. Známá má těžce postiženého (už dospělého syna) a zdravou dceru (mladší - výrazně) a stará se o ně jen s pomocí své matky a zvládá jak obstarat a zajistit, zabavit postiženého syna i dopřát dost svého času své dceři, podnikat s ní různé věci.. Je to hodně o organizaci času a o tom, co chtějí..

    1. na komentář reaguje polla — #22
    superkarma: 0 30.09.2014, 12:33:43
  14. [17] cilani [*]

    Pentlička — #10 hele, otázkou je, co je plnohodnotný život.. mít děti? chodit do práce? to je asi pro každého něco jiného.. Řekla bych, že tím, že si neuvědomuje, že o něco přichází, může mít život velmi spokojený. Hůře jsou na tom ti, kteří si své postižení uvědomují a trpí jim.. Jasně, nikdo nemůže říct, že malý je 100% spokojený, ale rodiče toho hodně poznají a vycítí..

    superkarma: 0 30.09.2014, 12:31:06
  15. avatar
    [16] kobližka [*]

    ladouch — #13 On asi bude rozdíl mezi nedonošeným dítětem a dítětem s velmi těžkým postižením a prognózou,která neslibuje nic.

    1. na komentář reaguje ladouch — #19
    superkarma: 0 30.09.2014, 12:24:37
  16. avatar
    [15] polla [*]

    Rikina — #9 No já za sebe bych dala rozhodně přednost těm zdravým dětem. Sice bych neměla svatozář a nehynoucí obdiv nezúčastněných lidí, za to bych měla šťastnější 3 zdravé děti, kterým kdybych věnovala tolik lásky, času a péče, tak by se vyvíjely daleko lépe, než teď. A taky by to asi dokázaly ocenit a uvědomit si to. Na rozdíl od tělesně postiženého celoživotního batolete.

    superkarma: 4 30.09.2014, 12:08:24
  17. avatar
    [14] buldok [*]

    Obdivuji doktoři a sestry, kteří se starají o předčasně narozené děti, jsou to machři.

    superkarma: 0 30.09.2014, 11:43:39
  18. avatar
    [13] ladouch [*]

    Pentlička — #10Takové děti má smysl zachraňovat, můj vnouček měl 980 gramů a narodil ve v 6 měsíci těhotenství a je mu teď 5 let a je naprosto zdravý a v pořádku, nemá žádné zdravotní problémy jen takové jaké mají i děti donošené, vím, že ne vždy mají nedonošené děti takové štěstí, ale my jsme ho měli a nepřestanu být vděčná lékařům, kteří ho zachránili.Sml22Sml22

    1. na komentář reaguje kobližka — #16
    2. na komentář reaguje Altamora — #29
    superkarma: 0 30.09.2014, 11:32:46
  19. [12] digi46 [*]

    Paní Renata má můj velký obdivSml22přeji hodně sil.

    superkarma: 0 30.09.2014, 11:20:24
  20. avatar
    [11] hyenka [*]

    Rikina — #9Jo, a přesně proto jsem psala, že bych to nedala. Asi to někomu zní krutě, ale co je vlastně kruté?

    superkarma: 2 30.09.2014, 11:05:47
  21. avatar
    [10] Pentlička [*]

    Já tu budu zas za hyenu bez citu, ale podle mě zachraňovat takovéhle děti je holý nesmysl. Nevěřím tomu, že Matyášek je spokojený a šťastný kluk, kterému nic neschází. Už jen to, že v 10 letech je na úrovni batolete a bude na té úrovni i ve 40. Jestli je šťastný, o tom by se dalo taky diskutovat, podle mě si to není schopen ani uvědomit. Nic mu neschází? Schází mu naopak všechno, aby mohl žít plnohodnotný život.

    1. na komentář reaguje ladouch — #13
    2. na komentář reaguje cilani — #17
    superkarma: 7 30.09.2014, 11:05:05
  22. [9] Rikina [*]

    polla — #5 ano, ty ostatní tři děti mají prostě smůlu, sice za nic nemohou, ale nezbývá jim, než se přizpůsobit... a smířit se s tím, že na ně připadá podstatně méně času a pozornosti rodičů. Sml80

    1. na komentář reaguje hyenka — #11
    2. na komentář reaguje polla — #15
    superkarma: 2 30.09.2014, 10:55:29
  23. avatar
    [8] Milala [*]

    Já bych to nezvládla psychicky,proto mamince patří velký můj obdivSml67

    superkarma: 0 30.09.2014, 10:52:21
  24. avatar
    [7] kobližka [*]

    Klobou dolů,paní Renato! Sml67 V takových případech si člověk sáhne až na dno svých sil.Přeju jich proto vám i synkovi nekonečné moře.

    superkarma: 0 30.09.2014, 10:42:17
  25. avatar
    [6] řeřicha [*]

    Před paní Renatou.. smekám a hlavně držím pěsti ať to i na dále zvládá...musí to byt neskutečně těžký....

    superkarma: 0 30.09.2014, 10:17:15
  26. avatar
    [5] polla [*]

    Přeji hodně sil do dalšího života. Na druhou stranu mám trochu pocit, že péče o ostatní děti je na poslední koleji a jsou obětovány na oltář postiženého dítěte. Matyášek je šťastný kluk, ale mohou totéž říct s čistým svědomím i o ostatních dětech?

    1. na komentář reaguje Rikina — #9
    2. na komentář reaguje cilani — #18
    superkarma: 7 30.09.2014, 09:58:48
  27. [4] Pohoda [*]

    Držíme palečky, hodně sil a lásky Sml22Sml22Sml22 !!!

    superkarma: 0 30.09.2014, 09:37:49
  28. avatar
    [3] hyenka [*]

    Ani já bych to nedala holky.

    superkarma: 1 30.09.2014, 09:17:42
  29. avatar
    [2] luneta [*]

    helikoptera — #1taky bych to nedala

    superkarma: 1 30.09.2014, 08:25:39
  30. avatar
    [1] helikoptera [*]

    velmi vás obdivuji, já bych bohužel asi na toto neměla sílu. Asi bych se zhroutila a nemohla být dítěti oporou a pomáhat mu. Velmi vám držím palce a "pištovi" také.

    1. na komentář reaguje luneta — #2
    superkarma: 1 30.09.2014, 08:07:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme