Chcete-li mít doma obřího psa, který bude vypadat na první pohled jako důstojnost sama, ale jakmile ho blíž poznáte, zjistíte, že je to velký přítula, potom si pořiďte deera! Právě o něm je pokračování Atlasu psích plemen...

Země původu: Velká Britániederhound
Použití: Dostihový pes, lovecký pes, společenský pes
Klasifikace podle FCI:

  • Skupina 10. Chrti
  • Sekce 2. Hrubosrstí chrti
  • Bez pracovních zkoušek
  • Celý standard FCI: Deerhound (klikni)

Velikost v kohoutku (horní hranice není stanovena):

  • Psi: minimálně 76 cm
  • Fenky: minimálně 71 cm

Hmotnost (podle velikosti):

  • Psi: asi 45,5 kg
  • Fenky: asi 36,5 kg

Průměrně se dožívá: 11 až 12 let
Chovatelský klub:

Historie plemene...

Deer, deerhound, skotský jelení pes, skoťák - to všechno jsou označení pro stejné psí plemeno. Jeho historie sahá až do 16. století, kdy byl vyšlechtěn právě k štvaní vysoké zvěře. Vynikal rychlostí a silou. Traduje se, že na rozdíl od vlkodavů, kteří chránili samotná stavení před vlky, mohl jen skotský král mít smečku deerů. A skutečně jde o plemeno na pohled velice vznešené.

V moderních dějinách deerhoundi téměř vymizeli a museli být společně s vlkodavy zachraňováni z několika málo přeživších jedinců. Rychle si však zpět získali svou popularitu. K milovníkům plemene patřil například spisovatel Walter Scott.

Vzhled psa a důležité proporce...

Deerhound

Podobá se hrubosrstému greyhoundovi větších rozměrů a se silnější stavbou kostry. Další srovnání by mohlo být s vlkodavem, oproti němu je naopak o trochu menších rozměrů (do šířky) a má jemnější stavbu kostry. Dlouhý ocas nese stočený pod zadní nohy.

Povaha skotského jeleního psa...

Stavba těla vyvolává dojem jedinečné kombinace  rychlosti, síly a především vytrvalosti, která je nezbytná k uštvání jelena; nicméně stále zůstává zachována ušlechtilá důstojnost. Deerhound je laskavý a přátelský. Poslušný a učenlivý, protože je dychtivý vyhovět. Povolný a vždy v dobré náladě, nikdy není podezřívavý, agresivní, ani nervózní. Projevuje se s důstojným klidem.

Jak o něj pečovat?

Na chov deera budete hlavně potřebovat prostor. Je to pes obřích rozměrů a proto se rozhodně nehodí do malých bytů. Nejšťastnější bude samozřejmě v domku s pěknou zahradou, ale přežije i velký byt, když zde nebude mnoho nábytku.

Důležitá je jeho výživa v době dospívání, kdy se utváří kostra. Zde se nesmí nic zanedbat a je potřeba štěně krmit kvalitním krmivem a dodávat mu vitamíny a vápník.

Samotná výchova není náročná, protože jde o psy dobrácké, nemusíte se bát, že by se projevoval agresivně, ani k lidem, ani k ostatním psům. Když je v nebezpečí, snaží se spíš odejít než útočit. Přesto by výchova měla být klidná, protože zkazit se dá každý pes a při téhle velikosti byste doma měli opravdu problém.

Deer není samočisticí a je potřeba věnovat péči jeho srsti, jinak se bude dredovat, k úpravě patří také vytrhávání srsti v ušních boltcích, což ale není nutné, když nechodíte vystavovat.

Mé zkušenosti se skoťákem Charonem

Charon a Kraken

Ačkoli byl Charon lovecký pes, jeho lovecké geny byly dost zakrnělé. Historie Deerů tvrdí, že měli být schopni ve dvou uštvat a skolit jelena - no, nevím, uštvat snad ano, ale spíš by to brali jako hru, než jako lov a pak by kolem něj poskakovali a šťouchali do něj čumáky, aby se běželo dál.

Charonek byl velice přátelský tvor, což při jeho velikosti (měl takřka 90 cm v kohoutku) působilo na některé lidi dost šokujícím dojmem. Rád se mazlil, byl to dobrák a flegmatik, jako asi většina obřích psů. Malých psů se trochu bál, protože když byl štěňátko a měřil jako přerostlý vlčák, tak si na něj dovolovali - zjevně nechápali, jak se takhle velká obluda může chovat jako štěně.

Když dospěl, začal být občas samotářský, měl rád svůj klid. Protože bydlel v bytě, naučil se celkem bravurně couvat mezi nábytkem.

Na chrta byl velice líný, raději než nějaké běhání měl očmuchávání. Ale když už se rozběhl, byla to pastva pro oči - krásný vznešený pohyb. Mimochodem, když už jsme u toho běhu, vyprávěla mi chovatelka, že jednou byla na dostihu deerhoundů. Vypadalo to tak, že na startu byli čtyři psi a do cíle doběhl jen jeden. Dva závodníci shledali daleko zajímavějším, než běžet za nějakou kožešinou z králíka, povalovat se na startu v zelené trávě, jeden v půlce dostihu zamířil k tribuně, aby se nechal drbat. Ten čtvrtý, co vyhrál, ho chtěl následovat, ale duchapřítomná panička přeskočila zábradlí a běžela před ním až do cíle. Myslím, že tahle historka krásně ilustruje deeří povahu: běhání je fajn, ale když si má jeden vybrat mezi lenošením, drbáním a běháním, tak je jasné, že zvolí jednu z prvních dvou variant.

Vraťme se ale k Charonovi. Co jsem ještě nenapsal? Byl submisivní a na vycházkách chodil většinou krok za člověkem.

Nikdy také neměl sklony k přejídání, spíš naopak, do jeho porcí ho musel člověk mnohdy nutit. Tedy nejednalo-li se o čerstvě napečené koláče. Nevýhodou velkých psů je, že dosáhnou na stejná místa, co člověk, takže uhájit lidské laskominy, bylo občas těžké.

Nepříjemné bylo, že neměl moc voňavý dech, i když mu člověk čistil tlamu horem dolem, takže když vás přišel oblíznout (což dělal moc rád), tak to mělo svůj pachový ocásek.

Nejčastější odháněcí povel: „Charone, kam mi to zase strkáš ten čumák?“

Na rozdíl od vlkodava, který je výškově velice podobný, se měl Charon dožít dvanácti let, říkala chovatelka. Důvodem byla lehká stavba těla, takže neměl trpět na nemoci spojené s váhou. Jeho psí maminka se toho krásného požehnaného věku dožila, Charon bohužel ne, potkala ho rakovina, kterou neunesl...

Výzva!

Chcete, aby se také váš pes objevil v našem psím atlasu? Máte šanci! Pokud ještě v našem atlasu není rasa vašeho psa uvedena, potom ji teprve plánujeme. Pošlete nám jednu (tu nejkrásnější) fotku vašeho psa a k tomu jeho popis v cca pěti větách na e-mailovou adresu: jakub.koci@zena-in.cz. Kdo pošle svého mazlíčka v dané rase jako prvního, dostane se do článku - tak neváhejte. Zajímá nás vaše osobní zkušenost s konkrétním plemenem, příklad, jak svého mazlíčka popsat, si můžete vzít již z publikovaných plemen.

Reklama