Deník není jen soukromá záležitost - je to i literární útvar. Ve světové literatuře existuje celá řada deníků, jejichž autor původně žádné zveřejnění nezamýšlel; jakmile se z něj ale stala slavná osoba, začali vydavatelé lačně slídit po jeho soukromé pozůstalosti a hledat každý dopis, poznámku na ubrousku a snad i lísteček z čistírny.
Deník, ze kterého vám teď nabízím ukázku, ale není ten případ. Je to deník pouze imaginární - zato docela slavný. Moc dobře si pamatuju na svoje pocity, když jsem ho četla poprvé, ještě za hluboké totality, kdy byl na automatickou pračku pořadník, a když chtěl člověk něco slušného na sebe, musel mít maminku švadlenu. Přiznávám bez mučení, že jsem s hlavní hrdinkou a fiktivní autorkou tohoto deníku jaksi nemohla plně soucítit a chvílemi jsem ji i docela nenáviděla. :-)))

Teď tedy k dnešní soutěži. Jak už vám asi bystře došlo, vaším dnešním úkolem bude odhalit název a autora/autorku knížky, ze které je ukázka. Pokud byste hned nevěděly, bude připravená nápověda - objeví se skrytě v některé z dnešních novinek. Možná bude nápověd dokonce několik, uvidíte je ale teprve tehdy, když na příslušné slovo najedete myší. Pak na něj stačí kliknout a je to.
Soutěž začíná právě teď a končí zítra v 8.00. Odpovědi vkládejte do TOHOTO okna, nepište je pod článek! A o co soutěžíte? Dneska tu pro vás mám DVD filmu Kate a Leopold s Meg Ryan a Hughem Jackmanem.

Takže tolik k organizačním záležitostem a tady je soutěžní ukázka:

Agentura mi oznámila, že pradlena přijde přesně v osm; vstala jsem proto už v půl sedmé, abych odemkla kufry a rozdělila věci na hromádky. Zvonek se ozval teprve v půl desáté, a to už jsem byla vzteky bez sebe. Otevřela jsem dveře s odhodláním dát průchod svému rozhořčení a přede mnou stála doslova žena obryně, celá v černém, se stejně obrovitou nákupní brašnou. „Dobrý den, milostpaní," pozdravila roztomile zpěvavým jamajským hlasem a oslnivě se usmála.Já jsem ta pradlena."
Dobré ráno," pozdravila jsem a rozhodla se, že se o zpoždění nezmíním. Já jsem Tina Balserová. Pojďte dál."
Pokoušejíc se o stejně oslnivý úsměv jsem ji zavedla do Lottyina pokojíčku, aby se tam převlékla. Zavřela dveře a zamkla. Nervózně jsem se začala motat kolem věcí nakupených na podlaze. Po čtrnácti minutách (podle hodin nad dřezem) vyšla ven v úboru, který jako by byl navrhl Cecil Beaton pro muzikál odehrávající se na západoindických ostrovech. Místo černého pláště si vzala jakousi zcela volnou, zářivě květovanou hazuku, místo prostých černých polobotek měla na nohou staré, od kuřích ok vyboulené tenisky, seriózní černý klobouk byl nahrazen růžovým šátkem, obtočeným po černošském způsobu kolem hlavy.
Mohla bych dostat šálek kávy, milostpaní?" požádala se stejným úsměvem; zřejmě zapomněla, jak se jmenuju. Neměla jsem dneska čas se nasnídat."


 

Reklama