Možná i vy jste už někdy měli předtuchu, nebo dali na takzvané „zlé znamení“. Renata (46) ale nikdy pověrčivá nebyla. O to častěji a s mrazením v zádech vzpomíná na den, který jí dodnes vrtá hlavou. Skutečně celé rodině zachránil její mrtvý otec život?

„Když to někomu vyprávím, říkám si, že musím být za blázna. I já se podobným historkám vždycky smála. Jenže když se to stane vám, přestanete na věci koukat skepticky. Najednou začnete přemýšlet, že možná není všechno černobílé a existují věci, které jsou zkrátka nad vaše chápání. To ráno jsem se probudila celá zpocená a z očí mi tekly slzy. Ten sen byl tak živý, až mi chvíli nedocházelo, kde vlastně jsem. Zdálo se mi o mém tátovi, který je už pět let po smrti. S celou rodinou jsme v tom snu ve svátečním vycházeli před dům a on stál před naším zaparkovaným autem. Ruce měl rozpažené, ale nešel nás vítat. Naopak! Bránil nám, abychom se přiblížili. Vždycky nás od něj něco odstrčilo,“ vypráví Renata, která si ale sen nechala pro sebe. Vytěsnit z hlavy ho však nedokázala, i když by na něj jindy zapomněla.

miracle„Pořád jsem měla tátu před očima. Ten jeho vyděšený výraz,“ svěřuje se Renata, která se rázem přestala tak moc těšit na odpolední výlet do pražského divadla. Červíček pochybností přece jen zapracoval. Jenže odpoledne, kdy vypravovala sebe, děti i manžela, neměla čas nad takovými věcmi přemýšlet. Zvláště těsně před odjezdem se její myšlenky ubíraly zcela jiným směrem. Nemohla najít lístky na představení.

„Vím naprosto přesně, že jsem je dávala do prvního šuplíku stolku v pracovně, ale tam najednou prostě nebyly. To už jsme hledali všichni a všude. Jenže ani převrátit byt naruby nepomohlo. Manžel byl vzteky bez sebe, mně bylo do breku a děti nemluvily. Čas pokročil a my měli už půl hodiny zpoždění. Usoudili jsme, že nemá smysl někam jezdit, a šli se převléknout. Tichá domácnost nám vydržela až do večerních zpráv. V těch totiž byla reportáž o vážné dopravní nehodě, ke které ten den došlo. Na dálnici se srazilo několik aut a přistával tam i vrtulník. Podívali jsme se s manželem na sebe a bylo jasné, na co oba myslíme. Stalo se to právě v čase, kdy bychom tamtudy pravděpodobně projížděli. Najít ovšem lístky! Najednou už nikomu nevadilo, že jsme zůstali doma,“ říká Renata, která si ale dodnes nedokáže vysvětlit jednu věc. Druhý den totiž ztracené vstupenky objevila. Na tom samém místě, kam si pamatovala, že je dávala.

„Bylo to neuvěřitelné! Úplně mi přešel mráz po zádech. Přece není možné, abychom je všichni přehlédli! To nemohla být jen náhoda! A najednou se mi to celé propojilo. Ten sen, ztracené a zase objevené lístky, hrozná nehoda… Zní to neuvěřitelně, ale myslím, že nás chtěl můj táta chránit. Prostě nám zabránil odjet! Kdyby ne, nemuseli jsme tu dnes být,“ dodává Renata.

Čtěte také:

Reklama