Ve svém nabitém programu se občas snaží najít chvilku i pro sebe, a tak se ve středu vydala na návštěvu kliniky krásy na pražském Andělu, která si ji již před rokem vybrala jako svoji tvář. Z původně plánovaného odpočinku a relaxu se vyvinula oslava narozenin. Nechyběly samozřejmě květiny, šampaňské ani chlebíčky, takovou příležitost jsme nemohly propásnout, takže jsme Sabinu pro vás vyzpovídaly.

ds
Foto: Daniel Zahrádka

Sabino, používáte nějakou speciální kosmetiku, chodíte na nějaké zákroky, dodržujete diety? Vypadáte totiž naprosto úžasně.
Děkuji. Je, to jste mě potěšila. Naštěstí jsem nikdy nepodlehla tloušťce, ani jsem netrpěla problémy s pletí, což je dar genetický a já za něj můžu poděkovat svým rodičům. Ovšem poznala jsem i to, že žádná dieta spolehlivě nefunguje bez pomoci, pohybu a vůle. Jsou dny, kdy se vracím pozdě v noci z divadla, nebo 15 hodin točím, či probdím noc u nemocného dítěte. To pak nastupuje vypětí všech sil a o nějaké kráse se mluvit opravdu nedá :-). Vždy pro mě byl nejdůležitější pozitivní přístup k rodině, dětem, práci, lidem, přírodě a humoru. To se pak podepíše na každém z nás. Pozitivní pohled na věc a radost z maličkostí je dobrým očkování proti hektickému životu a nepřízním osudu. Ostatní příjemné věci jako je třeba návštěva kadeřnice, masáže a kosmetika je pro mě dárek a radost navíc. Zastávám názor, že člověk by měl stárnout přirozeně. Myslím, že pro herečky to platí dvojnásobně. To ale neznamená, že by se člověk měl úplně se vším smířit :-). Vyzkoušela jsem zatím jen neinvazivní metody, ale jak se říká, s jídlem roste chuť :-). Proto jsem třeba ještě nikdy nevyzkoušela botox. Kosmetiku střídám a snažím se dodržovat pitný režim a nebýt líná :-).

ds

Jak se vám daří skloubit práci, děti a péči o sebe? Máte na to vůbec čas?
Místo v mém životě naplno zaujímají mé dcery a samozřejmě má profese. Štěstím v životě jsou pro mě rodiče a hlídací teta, kteří mi velice pomáhají. Pro každou zaměstnanou ženu je to velký dar. Do svých radostí jako je třeba cestování, příroda, knížky, divadlo, hudba, hezký film či přátele zapojuji především mé dcery, vše se nějak skloubit dá. S nimi si dobíjím energii, občas úplně vybiju :-), ale vím, že to má smysl. Už z důvodu, aby jejich zážitky byly životné a nežily jen příběhy a přátelství z Facebooku.

Jaká vaše dosavadní role pro vás byla nejhorší? A naopak, na kterou nejraději vzpomínáte?
Takto se role nedají hodnotit. V mém divadelním i filmovém repertoáru najdu řadu krásných rolí, které jsem měla tu čest ztvárnit. Ať už to byla Ofélie v Hamletovi, Titanie ve Snu noci svatojánské, či Markéta Gautierová v Dámě s kaméliemi, nebo kněžna Raněvská ve Višňovém sadu, ale když vzpomínám, asi nejvíce negativně mě zasáhla postava Kate ve hře Na východ od Ráje v divadle ABC. Bylo to skvělé představení, ale vždy než jsem ze sebe setřásla tuto postavu, o které se tvrdí, že patří k nezápornějším hrdinkám světového románu, nějakou chvilku mi to trvalo.

Je nějaká role, která je pro vás vysněná a vy moc toužíte si jí zahrát?
Sním i o jiných věcech :-). Role ke mně přicházejí krásné a s nimi i úžasní kolegové. Pro mě je často důležitější s kým se při práci potkám. Role ztvárňuji naštěstí různorodé, charakterní, komediální i tragikomické. A to mě moc baví a naplňuje.

ds
Foto: Roman Albrecht, Rodina je základ státu, Sabina Laurinová a Zdeněk Pištula

Vy jste se setkala jistě s nespočtem hereckých kolegů, který vás nejvíce okouzlil?
Ve třinácti letech jsem měla to štěstí stát na prknech Národního divadla v Jiráskově Lucerně coby koktající družička vedle Jany Březinové, Vladimíra Ráže, Jany Hlaváčové, Vladimíra Brabce, Luďka Munzara, Josefa Kemra či Rudofla Hrušinského. Tiše jsem je pozorovala a vlastně jsem si neuvědomovala, jaké mám štěstí. Taková setkání a možnost pozorovat tak skvělé herce při práci byl dar, který jsem si uvědomila až později, kdy jsem se sama stala herečkou. 

Je to ale více skvělých osobností, které mě okouzlili a já měla to štěstí se s nimi profesně a hlavně lidsky potkat. Pan Miroslav Horníček, Josef Bek, Stela Zázvorková, Jaroslava Adamová, Boris Rösner či Vladimír Dlouhý a jiní.  Bohužel už nikdo z nich není mezi námi. Škoda.

Nyní o hereckém světě víte hodně, kdybyste se nyní měla rozhodnout, jestli do této branže skočit, šla byste do toho znova? Nebo byste se rozhodla pro jiné povolání?
Neměnila bych. Ale potkala jsem se s lidmi, kteří měli o naší profesi zkreslené představy. Mysleli si, že být hercem nebo herečkou znamená jen pohybovat se v lepší společnosti, mít hodně peněz a užívat si výhod, které přináší popularita. Tak to rozhodně není! Tato profese musí být především srdeční záležitostí. Vyžaduje velkou empatii, cit, vůli, sebeodříkání, fyzickou a psychickou energii a chuť neustále se něco učit. Připomíná mi boxerský ring. Vydrží jen ti nejsilnější. Když se člověku daří a má odezvu, je to velká radost. Opak přináší smutný konec.

Máte dvě krásné dcery, co po vás podědily?
Obě modré oči a blonďaté vlasy :-). Ale také zatím pozitivní přístup k životu, za což jsem moc vděčná. Mimo to humor, cit, fantazii, umět předávat lásku, někdy vztek a tvrdohlavost, radost z přátelství, sem a tam lenivost a občas příliš aktivity. Někdy upovídanost, lásku ke zvířatům a přírodě a taky chuť k jídlu… :-)

ds
Foto: Klinika Krásy Anděl

Sabině přeje celá redakce www.zena-in.cz jen to nejlepší k jejím narozeninám.

Čtěte také:

Reklama