Píše naše čtenářka s nickem Maryene. Ale bývaly časy, kdy se pekla na sluníčku i v poledne. Více vám o tom poví ve své velmi povedené básni

Krásný tropický den všem na ženě-in. Zatímco v dobách mého mládí bych od rána chytala bronz, dnes jsem ráda ve stínu. Sedím na terase, občas se opláchnu v bazénu a zase vyhledám blahodárný chládek. 

Zatímco dřív cenila se

bílá pleť co krásy známka,

já bývala opálená

jako stará indiánka.

Za našeho mládí

jsme měli slunce rádi.

Neznali jsme pravou míru

ani ozónovou díru.

Když sluníčko začlo pálit,

musela jsem se stínu vzdálit.

A každý den zas a znova

pekla jsem se do bronzova.

Často jsem měla spálená,

záda, břicho, ramena,

když jsem chtěla den po dni

využít slunce polední.

Pro bronzové opálení,

ať si kdo chce co chce říká,

jsem utíkala od učení.

Místo školy u rybníka.

Dnes si pod slunečník sedám

a raději stín si hledám.

Víc než hnědé opálení

zdravou kůži si dnes cením.

Maryene

Milá Maryene, s věkem se asi všechny uchylujeme do stínu. Ale uprímně, není to také tím, že už se svým tělem v bikinách nemůžeme chlubit?

Text nebyl redakčně upraven

Reklama