Bulvár

Dnes je den bez dluhů. Jak jsou na tom Češi? A jak to vidí psycholog?

Tři čtvrtiny Čechů si myslí, že většina lidí neví, co si počít se svými dluhy a třetina českých domácností má finanční rezervy maximálně na měsíc – taková jsou některá ze zjištění vyplývajících z exkluzivního průzkumu, který byl proveden agenturou STEM/MARK během října 2013 na zakázku společnosti KRUK Česká a Slovenská republika (KRUK). Výsledky průzkumu byly prezentovány v rámci mezinárodní akce DEN BEZ DLUHŮ, jejíž druhý ročník připadá v České republice na 15. listopadu 2013.

Vzdělávací akce DEN BEZ DLUHŮ je jedinečnou aktivitou, jejímž cílem je upozornit na negativní společenský trend – zvyšující se počet zadlužených lidí a domácností, které nejsou schopny své dluhy splácet, informovat veřejnost o komplikacích, které mohou nastat, pokud se osobní dluhy vymknou kontrole, a nabídnout zcela zdarma pomoc s jejich řešením. Chce také připomenout lidem jejich finanční závazky a pomoci je přesvědčit, aby kontaktovali věřitele, jako například banku či správce pohledávek, a dohodli si s nimi způsob splácení svých dluhů. DEN BEZ DLUHŮ nabádá, aby se lidé soustředili právě na svou finanční situaci, postavili se k ní čelem, a i když zrovna není příznivá, dokázali svépomocí zvládnout všechny své závazky.

Klíčová fakta průzkumu:

  • Češi si o ostatních myslí, že nevědí, jak zacházet s financemi.
  • Jen méně než čtvrtina Čechů souhlasí s tím, že lidé vědí, co dělat s dluhy.
  • 3 z 5 lidí v dětství nezískali dostatek informací o hospodaření domácnosti.
  • Naprostá většina lidí souhlasí s tím, že finanční vzdělání ve školních/dětských letech pomůže v dospělosti v každodenním životě.
  • Největším problémem plynoucím z nedostatečných finančních znalostí jsou dle názoru respondentů dluhy.
  • Lidé se domnívají, že nejčastějším důvodem finančních problémů je ztráta zaměstnání a neuvážené výdaje či investice.
  • Finanční vzdělání by měla poskytnout už základní škola a rodiče.
  • Dětem by se mělo vysvětlit hospodaření domácnosti.
  • Začít s finančním vzděláváním je nejlepší už na základní škole.

Každý pátý Čech hledá finanční pomoc u své rodiny

V rámci akce DEN BEZ DLUHŮ pracuje KRUK každoročně s výsledky rozsáhlého unikátního průzkumu mezi domácnostmi ve všech zemích, v nichž má své zastoupení. Letos podruhé proběhl tento průzkum také v České republice.

Z průzkumu vyplynulo, že pokud by se Češi dostali do obtížné finanční situace, řešili by ji – nebo již řeší – v největší míře kombinací hledání nové práce (67 %), snížením domácích výdajů (44 %), půjčkou od rodiny nebo přátel (21 %) či přestěhováním se do levnějšího bytu (13 %). Po bankovní půjčce sáhne jen 6 % Čechů.

Vlastnit byt je jako mít o polovinu vyšší plat. Největší úspory v rodinném rozpočtu totiž představuje osobní nemovitý majetek, proto o ten pečujeme nejvíce. V praxi to znamená, že rozvádějící se rodiče by neměli na své děti přepisovat sporný majetek. I prarodiče by neměli na děti a vnuky přepisovat ten majetek, na který ve stáří spoléhají. Od toho je dědictví. Pokud si půjčujeme v rámci rodiny, tak vždy sepisujeme smlouvu a domlouváme (laskavý) úrok. I v rámci rodiny totiž ctíme finanční hranice a city si vyjadřujeme jinak než penězi,“řekl Jeroným Klimeš, přední český psycholog.

Finanční rezervu většina Čechů opomíjí

Dočasné obtížné finanční situaci je nejlepší předcházet budováním finanční rezervy. Téměř třetina (29 %) domácností má ale pro případ ztráty hlavního příjmu domácnosti finanční rezervu pouze na měsíc až týden, každý patnáctý Čech dokonce na méně než týden (6,6 %) a 35 % na dva až tři měsíce. Pouze 29,2 % Čechů vydrží i při výpadku příjmů se svými finančními prostředky pokrývat životní náklady bez toho, že by si museli půjčovat peníze, něco prodat anebo se přestěhovat, déle než čtvrt roku.

Nejčastější příčinou, proč se lidé dostávají do finančních problémů, je podle respondentů nezaměstnanost nebo ztráta zaměstnání (61 %), neuvážené výdaje či investice (34 %), hazard, drogy a alkoholismus (26 %) a také rozhazovačnost, plýtvání lidí, resp. „že si žijí nad své poměry“ (22 %). Každý sedmý Čech se dle názoru respondentů do problémů dostává jako oběť podvodu (14 %), každý osmý kvůli špatné ekonomické situaci České republiky (12 %). Přibližně pětina si myslí, že k finančním problémům vede nedostatečné finanční vzdělání (21 %).

Řada finančních problémů by vůbec nemusela vzniknout, kdyby si veřejnost byla plně vědoma rizik, která obnáší nezodpovědný přístup k finančním prostředkům, neuvážené půjčky, liknavost při prvních náznacích problémů či absence finančního plánování,“ uvedl David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni. Stejný názor mají téměř tri čtvrtiny dotázaných Čechů, kteří si myslí, že když člověk nemá dostatečné znalosti v oblasti financí, může se zadlužit (70 %), podepsat nevýhodnou smlouvu (55 %), utrácet víc, než si může dovolit (54 %), nebude mít na zaplacení dluhů (42 %) nebo nedokáže nic uspořit (41 %). Podle 30 % dotázaných se může stát, že finančně nevzdělaný člověk nakoupí zboží a služby za nevýhodných podmínek.

Více než polovina respondentů uvedla, že přibližně ví, co nabízejí finanční instituce, resp. pokud si nejsou jistí, zeptají se nebo si nechají poradit (55 %). Téměř čtvrtina se orientuje v nabídce různých finančních produktů, včetně osobního účtu, spořicího účtu, úvěru, resp. si umí porovnat jednotlivé nabídky a vybrat nejvhodnější produkt (23 %). Financím dobře rozumí, ví jak vhodně investovat, vybrat si úvěr nebo využívat řadu finančních produktů, jen 6 % Čechů, naopak každý sedmý Čech se ve finančních produktech a službách nevyzná a nerozumí jim (15 %). Zejména jim je určeno poradenství v rámci aktivity DEN BEZ DLUHŮ.

Finanční vzdělávání dětí pomůže předcházet problémům v dospělosti

Finanční vzdělání dokáže uchránit spotřebitele před většinou problémů, s nimiž se mohou v oblasti financí potkat. Devatenáct z dvaceti Čechů je přesvědčeno, že finanční vzdělávání už ve školních / dětských letech může pomoci lidem v každodenním dospělém životě (95 %). Bohužel tři z pěti Čechů uvádí, že během školních / dětských let nezískali dostatek informací o tom, jak správně hospodařit, resp. vést domácí rozpočet (59 %). Jen dvě pětiny dotázaných uvedly, že takové informace během školních / dětských let rozhodně (11 %) anebo spíše (29 %) získaly.

Drtivá většina respondentů vyjádřila souhlas s tím, že by se dětem měly vysvětlit principy a pravidla hospodaření domácnosti – s tím, že začít je třeba již od mateřské školky (8 %) či základní školy (70%); jen pětina Čechů je přesvědčena o tom, že finančnímu vzdělávání se stačí začít věnovat od střední školy (20 %). Jen pouhá dvě procenta Čechů si myslí, že pro finanční vzdělávání stačí dospělý věk nebo není vůbec potřeba.

Den bez dluhů očima psychologa: Finanční gramotnost

Statistické údaje o výši dluhů, profil „typického dlužníka“ a smutné příběhy lidí, kteří se z nejrůznějších příčin, a často i ne zcela svojí vinou, dostali do dluhové pasti, kterou neumí řešit. To jsou obvyklé pohledy na problematiku zadlužování. U příležitosti Dne bez dluhů, který připadá na 15. listopad, přinášíme na tuto problematiku jiný, možná poněkud netradiční pohled.

Naše společnost je nastavena poněkud nešťastně, co se týče obvyklého vyplácení odměny za odvedenou práci,“ říká psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. „Bohužel se stalo standardem, že výplatu za práci v daném měsíci dostáváme až v měsíci následujícím. Evolučně jsme však nastaveni na to, že odměna přichází bezprostředně po výkonu. Dobře to vědí nejrůznější krotitelé a cvičitelé, kteří odměňují zvíře pamlskem ihned, jakmile správně provede cvik. A i naši prapředci věděli, že pokud se jim podaří ulovit mamuta, budou mít plná břicha ještě tentýž večer. Asi by nechápali, proč by neměli mamuta sníst dnes, ale až příští měsíc po úplňku.

Pro lepší vysvětlení je potřeba vysvětlit dva termíny: frustrační tolerance a oddálené uspokojení.

Frustrační tolerance je schopnost fungovat optimálně, i když se cítíme špatně. Oddálené uspokojení je pak druhem frustrační tolerance, který přesně odpovídá situaci, kdy jsme v lednu schopni standardně fungovat a pracovat s vědomím, že výplatu za tuto práci dostaneme až v únoru. Vypadá to jako samozřejmost, ale řadě lidí to působí velké problém. Je prokázáno, že více než 50 % lidí nedokáže s tímto měsíčním cyklem pracovat. Jinými slovy, „nevyjdou s výplatou“. Dr. Klimeš si proto klade otázku: „Jestliže neumí zacházet s vlastní výplatou, můžeme očekávat, že budou umět zacházet třeba se spotřebitelským úvěrem?

Tuto prastarou normu - přes den práce, večer odměna - najedeme i v bibli (Dt 24, 14-15): „Nebudeš utiskovat nádeníka, zchudlého a potřebného ze svých bratří ani ze svých hostí, kteří žijí v tvé zemi v tvých branách. Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je zchudlý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Hospodinu a aby na tobě nebyl hřích.

Většina lidí tzv. sociálně slabých patří mezi ty, kteří nemají dostatečnou frustrační toleranci a nejsou schopni oddáleného uspokojení. Tj. nejsou schopni vyjít s penězi vyplácenými na měsíční bázi. A zjevně si toho byl vědom i zákonodárce, který připravoval zákon o pomoci v hmotné nouzi (§ 43 zák. 111/2006 sb.), když umožnil, že „je-li zřejmé, že příjemce nedokáže s větší částkou finančních prostředků hospodařit, lze příspěvek na živobytí poskytovat týdně nebo denně.“ Bohužel, v realitě se tato zákonná možnost využívá zanedbatelně málo. To v důsledku znamená, že vyplácená podpora či jiná dávka po většinu měsíce neplní svůj účel, tedy nepomáhá.

Hezkou ukázkou, která ilustruje, jak lidé preferují okamžité uspokojení před větším uspokojením, které ovšem přijde až někdy v budoucnu, je tzv. marsmallow test. Výzkumníci přivedli dítě do místnosti a posadili jej ke stolu. Před dítě postavili talířek s jedním bonbónem marsmallow a řekli mu, že sice může bonbón sníst hned, ale pokud se snědením chvilku počká, než se výzkumník vrátí, tak se může těšit - dostane bonbóny dva! Výsledek? Děti s tímto úkolem mají velké problémy. Vydržet více než 10 minut je pro ně téměř nadlidský výkon. Krátce otálejí, ale je vidět, že pokušení je silnější než vědomí, že by se jim vyplatilo nějakou dobu si počkat na větší odměnu.

Podobně i v životě máme opět řadu pokušení, jak si pořídit vysněnou věc dříve, než si na ni skutečně vyděláme, což nezřídka bývá základ budoucích finančních problémů. „Trénovat frustrační toleranci a oddálené uspokojení, je tedy celoživotní úkol nás dospělých a zároveň to musíme naučit i naše děti,“ uzavírá téma Jeroným Klimeš.

   
15.11.2013 - Společnost - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [11] SoniO [*]

    Radši našetřit i když v dnešní době je to těžké Sml22

    superkarma: 0 22.11.2013, 13:54:09
  2. avatar
    [10] datura [*]

    Rikina — #9 no víš, já bych si půjčku vzít ani nemohla, nespala bych, to mám od mlada a tak si zkrátka nepůjčuju nikdy a nic.

    superkarma: 0 18.11.2013, 17:14:20
  3. [9] Rikina [*]

    datura — #6 Ostuda je mít dluhy a záměrně je neplatit. Někoho podvést, půjčit si s úmyslem nevracet. Jinak půjčky byly vždycky, jak se říká "již staří Římané" - už tenkrát měli legislativu na dlužníky. Ovšem pokud člověk své dluhy splácí tak, jak se dohodl, není to nic proti ničemu a není důvod pohlížet na člověka nějak skrz prsty. Do situace, kdy nezbývá jiná možnost, než si půjčit, se může dostat každý a to i bez vlastního zavinění.

    1. na komentář reaguje datura — #10
    superkarma: 0 18.11.2013, 02:24:52
  4. avatar
    [8] peetrax [*]

    datura — #6 dřív byla taková doba, že byla jakž takž jistota příjmu. Jsem skoro rok bez práce a dovedu si představit, že kdo nemá takové zázemí jako já, tak už zřejmě půjčku má, protože by jinak mohl jít pod most nebo zhoupnout do průvanu.. Ale těžko vysvětlovat, to se musí zažít, ač to nikomu z těch, co mají plno keců, nepřeju. Sml24

    superkarma: 0 18.11.2013, 00:33:20
  5. [7] Lusla [*]

    V roce 2009 začal, nyní již

    bývalý manžel, podnikat v oblasti gastronomie – poskytování závodního

    stravování. Z důvodu nedostatku finančních prostředků si manžel obstaral

    úvěr od soukromé osoby, na který se ručilo námi oběma společnou nemovitostí.

    Z toho důvodu mě manžel přemluvil, abychom uvedený úvěr podepsali oba dva.

    V žádném případě mě nenapadlo, že by mohlo jeho podnikání být naprosté fiasko. Všechno

    jsem zjistila, ale až když bylo pozdě a byla i na mě uvalena exekuce. Jen díky

    jednomu podpisu jsem se dostala do velkých finančních a následně i zdravotních

    problémů. 

    Situace se dále vyvíjela tak, že

    mám exekučně obstavený plat, pobírám jen životní minimum, a vzhledem

    k tomu, že bývalý manžel je podnikatel - 

    OSVČ, který svoje příjmy nemusí přiznat, také to tak dělá, nikdo po něm

    nic nepožaduje, nic neplatí, pro exekutora jsem povinným jen já. V současné

    době mi k doplacení dluhu bývalého manžela zbývá asi milion korun.Bývalý

    manžel celou dobu jen sliboval, že dá vše do pořádku, ale v tomto směru neučinil

    jediný krok ani náznakem. Domnívám se, že to z jeho strany byla promyšlená

    záležitost, protože  moc dobře věděl, že

    zákonné normy se ho nebudou týkat jako jeho osoby -  podnikatele, a tak jeho nikdo nedonutí dluhy

    splácet. Zatímco mě jeden podpis, důvěřivé manželky, uvrhl do životních

    problémů, které už prožívám třetí rok.

                    Svoji

    situaci jsem chtěla řešit v loňském roce, i pomocí oddlužení, ale poté

    jsem se nevyrovnala s myšlenkou, že opravdu ten dlužník bude

    v pohodě, já mu celý dluh splatím za hrozných zoufalých životních podmínek,

    takže jsem žádost na insolvenci zrušila. Rovněž mi nepřidalo vědomí toho, že

    bývalý manžel finanční problémy podle svého stylu života nemá  – jezdí na zahraniční dovolené, využívá lázeňské

    péče. Já nyní ještě musím za něho splácet i úvěr ze stavebního spoření,  splácet dluh na nájemném, které než se

    odstěhoval neplatil – a to vše ze životního minima!  A nikde není dovolání, vše je správné, podle

    práva, já tedy až ty jeho dluhy zaplatím, tak je na něm mohu vymáhat?

    superkarma: 0 17.11.2013, 21:45:56
  6. avatar
    [6] datura [*]

    Za 43 let jsme neměli žádnou půjčku. Oba jsme byli vychováni tak, že mít dluhy je ostuda a žít se má jen tak, na kolik mám. Ani teď, když jsme v důchodu se nám nežije špatně, mysleli jsme totiž na zadní vrátka a místo dluhů máme slušné úspory. Každý to má takové jaké si to zařídí. Dělat hogo fogo na dluh není žádné umění. Ani naše dvě dcery nežily nikdy na dluh.

    1. na komentář reaguje peetrax — #8
    2. na komentář reaguje Rikina — #9
    superkarma: 0 17.11.2013, 10:57:38
  7. avatar
    [5] k.minarice [*]

    Podle meho,uz je spis snad zazrak clovek bez dluhu...

    superkarma: 0 16.11.2013, 22:59:25
  8. avatar
    [4] kobližka [*]

    brůča — #1 Co je na ní rozumného? Sml80

    superkarma: 1 15.11.2013, 23:05:25
  9. avatar
    [3] kareta [*]

    brůča — #1 pokud výška hypotéky představuje cca 25% příjmu člověka, tak to asi rozumné je, pokud je to víc, tak je to břemeno. Na dost dlouho.Sml80

    superkarma: 0 15.11.2013, 20:06:00
  10. avatar
    [2] carmi [*]

    brůča — #1a ani s tím si nejsem jistáSml23

    superkarma: 4 15.11.2013, 16:29:35
  11. avatar
    [1] brůča [*]

    jediné zadlužení, které je rozumné, je hypotéka!

    1. na komentář reaguje carmi — #2
    2. na komentář reaguje kareta — #3
    3. na komentář reaguje kobližka — #4
    superkarma: 0 15.11.2013, 16:26:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme