Co dokáže člověk v bezprostřední blízkosti smrti, to je častým tématem uměleckých děl všech žánrů. Specifickou podobou jsou snímky z vysokohorského horolezeckého prostředí. Není jich mnoho, ale když se objeví, nabízejí vskutku velký divácký zážitek. Tak je to i s filmem Pád do ticha, který právě přichází do kin. V roce 1985 se dva mladí horolezci  rozhodli pokořit vrchol 6 365 m vysoké Siula Grande v peruánských Andách. Tuto horu předtím ještě nikdo nezdolal. Nahoru byla cesta strastiplná a trvala perných pět dní. Jenomže při sestupu Joe, mladší z horolezců, v době události 21letý, spadl a zlomil si nohu v koleni. Přítel jej neopustil a připnul si jej k vlastnímu tělu. Bohužel se zraněný mladík dostal pod převis a komunikace nebyla možná. S velkou bolestí druhý z horolezců uřízl lano a s ním i svého kolegu, s přesvědčením, že je mrtev. Joe však pád přežil a s nesmírnou houževnatostí a s nadlidským úsilím se dostal do tábora.

 

Joe Simpson se zachránil a o své strastiplné pouti napsal knihu Setkání se smrtí. Podle tohoto bestselleru natočili angličtí filmaři film, jenž je kombinací hraných scén a výpovědí hlavních aktérů příběhu. Film se stal hitem letošní sezóny a získal už několik prestižních ocenění. Byl natočen  na autentických místech  se supervizí autora literární předlohy a hlavního hrdiny příběhu. Fantastické scenérie  zasněžených masivů, letecké pohledy, kdy postavy horolezců se stávají menšími, až jsou pouhou tečkou na svahu, jsou nesmírně sugestivní. Celé dílo je dokonalou výpovědí o síle přírody a přesvědčením, že vítězství mladíka bylo možné jen proto a právě proto, že i člověk se svojí sílou i slabostí je součástí právě této přírody.

 

Drama  povětšinou mezi sebou prožívají lidé navzájem, tentokrát je protivníkem člověka příroda. Tma, zima, bolest, beznaděj i zlost. Největším sokem i spojencem však pro osamělého muže ztraceného v hluboké rokli je on sám. Je velmi zajímavé a nesmírně sugestivní sledovat komentáře a myšlenkové pochody člověka, o němž si jeho přátele, jediné jeho spojení se světem, myslí, že je mrtev, že není, že neexistuje. Přemýšlí o podobných situacích z dějin horolezectví, pracuje myslí až do vysílení, pak usíná a upadá do letargie, aby se opět vzchopil. Joe (Nicholas Aaron) je schopen ještě takových hloupostí, jakými jsou nadávky. Řve do ticha, hučí do větru až do úplného ochraptění. Stáváme se svědky,  jak se u člověka střídají emocionální propady s horečnatým racionálním hledáním východiska.

 

Zajímavým momentem je zachycení kontroverzního rozhodnutí druhého horolezce Simona (Brendan Mackey), že svého přítele odřízne od lana. Byl přesvědčen, že je mrtev, ale i tak dlouho pochyboval o sobě a svém činu.  Bolela ho ztráta Joeho, ale věděl, že se musí vrátit, aby mohl svědčit o jejich společné cestě.  Dokument má být taky obhajobou jeho konání, neboť v reálném případě, když  Simon  Yates  zveřejnil svůj čin, musel čelit mnoha obviněním ze zrady, která se dle horolezeckých pravidel neodpouští. V komentářích skutečných hrdinů se tito oba shodují na jediném a správném rozhodnutí Simona.

 

Režisér Kevin McDonal o natáčení řekl: „ Nehty jsem měl kolem rozdrásané do krve a měl jsem pocit, že o ně přijdu. Můj obličej byl, jako kdyby mě někdo drhnul pískem, a rty jsem měl úplně vyschlé a rozpraskané. Každý můj pohyb byl doprovázen zoufalým nedostatkem kyslíku. Musím říct, že natáčení ve výšinách peruánských And nebylo žádnou zábavou. Moje „rozpadající“  se tělo nebylo jediným problémem. Baterie v kamerách nám brzy docházely, řešení jsme našli až časem, a to takové, že jsme zahřívali kamery vlastním tělem a ve spacáku. … Udělal jsem tento film proto, že jsem chtěl pochopit smýšlení svých hlavních hrdinů, jejich uvažování a myšlenky, a ty nemůžete pochopit nikde jinde lépe než v prostředí, kde se jejich drama odehrálo.“

 

 

Říká se, že člověk nikdy neví, co dokáže dokud to nezkusí. To, co zažil mladý britský horolezec Joe Simpson, by si snad každý z nás raději nechal ujít. Jenomže jeho příběh je v lecčem důležitý pro každého člověka. Říká, že dno lidských možností je velice, velice hluboko. A tak když fňukáme, že to nejde, nebo se něco nedá, vzpomeňme i na cestu tohoto mladíka k životu

 

 

 

Reklama