Na sběratelské vášně mladšího syna hned tak rychle nezapomenu. Měnily si vždy po pár měsících a ta poslední, kterou mně skoro odrovnal, trvala skoro rok.

Náš synek začal sbírat dlažební kostky. Tenkrát mu bylo asi 8 let a z každého úlovku byl unešen a hned si jej uschoval do krabice a tu pak uložil do bedny na hračky.

Už měl několik exponátů z měst, která jsme navštívili. Někdy byl doslova kumšt nějakou tu kostičku najít, ale syn se nevzdával a výlet neskončil, dokud kámen nenašel.

Jednou mu paní doktorka napsala lázně a my tam šli z nádraží pěšky. Já smýkala s kufrem a syn s velikou libostí sledoval pokládání dlažebních kostek na okraji chodníku. Takovou kostičku ještě neměl! Přemlouvala jsem jej, ale nic nepomohlo. V tašce „ hadřence“, kterou měl už připravenou na případné úlovky, jsme si kámen nesli nejdříve do lázní a odtud jsem jej táhla ještě domů. Jasnačka, že jsem měla dost chutí, mrsknout s tím kamenem do příkopu, ale nechtěla jsem jej zklamat, protože věděl přesně o každém exponátu a všechny si popisoval a po příjezdu z lázní by se asi žalem „ zlbláznil“.

Kdyby spolucestující věděli, co si přivážím z lázeňského města, asi by se divili….

Vášeň pro kostky naštěstí vydržela  jen do Vánoc. Když jsem dělala předvánoční úklid a zvedla jsem bednu se sběratelskými kousky, urvalo se na ní dno a šutry mi pomačkaly nárt. Tehdy syn usoudil, že by se měl vrhnout na jiný „ sortiment“ a po Novém roce  doma založil  dočasný útulek opuštěných a nalezených zvířátek. Umísťovali jsme pejsky, kočky, holuby, kuřata, pouštěli na svobodu mloky, žabičky i ptáky. Zlaté dlažební kostky. Jeden dočasně umístěný exponát manžela pokousal a my jej museli mít doma týden na pozorovaní. Žravý pejsek nám obrátil byt naruby, ale naštěstí byl zdravý. Tenkrát zvedl manžel pokousaný a ofačovaný prst a pohrozil synkovi, že už má dost jeho sběratelských experimentů. Stanice byla rozpuštěna a na dveřích pokojíku se zaskvěl nápis:Pokusná laboratoř!!!

Přežili jsme vše ve zdraví, syn je dnes dospělý, ukončil vysokou školu a když si chce zavzpomínat na staré časy, ponoří se do svých zápisků, grafů a kronik a zavzdychá:Panečku to byly časy!!!

To teda byly……..!!!!!!!!

lalica

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Teda lalico, je vidět, že máš chytrého a zvídavého syna se spoustou zájmů. Ale užili jste si, co? Simona

Neinspirovala vás lalica? Jaké máte se sběratelstvím zkušenosti vy? Nezapomeňte, že kromě textíků můžete posílat i fotky! Těším se na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama