Bulvár

DJ Lucca: Za gramofony na plný úvazek

 

Lucie Kvasnicová. Že vám tohle jméno nic neříká? Pak vězte, že se za ním skrývá sedmadvacetiletá kráska původem z Brna, která rozpaluje tisíce příznivců techna po celém světě. DJ Lucca, to je v oblasti taneční muziky pořádný pojem. Teď máte možnost poznat tuto ženu i vy.

 

Čím jste chtěla být jako malá holka?

Když jsem byla úplně malá, tak jsem chtěla být lékařkou, od třinácti let pak bylo mým snem pracovat jako letuška. To se líbilo i mojí mamce, tak jsem šla na jazykové gymnázium. Po maturitě jsem absolvovala výběrové řízení u ČSA a dostala jsem se až mezi posledních třicet účastnic. Bohužel potom mi přišel telegram, že jsem nebyla vybrána. Když jsem se snažila dozvědět proč, řekli mi, že jsem ještě mladá a také hodně subtilní postavy, že chtějí někoho statnějšího. Byla jsem srašně smutná, brečela jsem celé dny, Byla jsem na to tehdy tak upjatá, že mě ani nenapadlo, že by to nemuselo vyjít, když už jsem byla tak blízko.

 

Kdo vás přivedl na myšlenku, že místo letadla můžete vyzkoušet djing?

K djingu mě přímo nepřivedl nikdo. V šestnácti, sedmnácti letech jsem začala poslouchat house, chodit na party a poznávat DJ kulturu, která mě nadchla. Poté, co jsem v osmnácti navštívila Londýn a jeho klubovou kulturu, už jsem nechtěla dělat nic jiného.

V té době byl djing ještě převážně jen mužskou záležitostí, z DJek jsem znala pouze Marushu z Německa a Ladidu. Hodně mě tyhle DJky inspirovaly, proto jsem to chtěla zkusit také.

 

Když jste se rozhodla, že budete DJkou, co jste udělala bezprostředně po svém rozhodnutí?

To už si přesně nepamatuji. Ale když mě poprvé napadlo, že bych mohla zkusit hrát, tak trvalo ještě asi tak rok, než ta myšlenka uzrála a já ji opravdu začala uskutečňovat. Někteří známí mně třeba říkali, že na to nejsem ten správný typ, že na takovouhle práci je potřeba být ,,tvrdej a ostřílenej", že já jsem taková křehká a něžná. (smích)

 

A jak reagovali vaši rodiče?

Mamka je hodně moderní a pokroková, navíc od sestry Leony už byla zvyklá, co se týká koníčků, na ledacos. Taťka je víc konzervativní, djing se mu nezdál jako jisté a stabilní zaměstnání, ale ani jeden z rodičů mi nic nezakazoval ani mi do výběru povolání vlastně nijak nezasahoval. Mamka vždy říkala, že jí stačí, když ví, že jsem šťastná.

 

Jak vypadá běžný “pracovní” den DJky?

Vstávám mezi devátou a desátou, dopoledne si většinou jdu zacvičit nebo zahrát tenis, který hraji odmalička. Potom jdu do svého studia, kde poslouchám nové desky nebo vymýšlím nápady na svoji vlastní produkci. Večer vyřídím důležité emaily. Takhle je to každý den, kdy nemám vystoupení.

 

Kolik hodin doma „trénujete“?

Ve studiu trávím tak šest hodin denně. Většinou už netrénuji mixování, ale spíše poslouchám jednotlivé skladby a přemýšlím, jak se budou hodit do mého setu. Hodně se soustředím na vlastní produkci.

 

Jako DJka hodně cestujete po světě, večery trávíte v nejrůznějších klubech či na party. Jak dlouho se dá takové pracovní tempo vydržet?

Tahle profese je bezpochyby náročná a vyčerpávající. Když mám například tři vystoupení po sobě - pátek v Německu, v sobotu u nás a ještě v neděli v Itálii, další dva dny poté jen odpočívám a co se týká práce, nejsem schopná dělat vůbec nic. Djing je velký nápor i na psychiku, protože jste před lidmi, kteří se chtějí bavit a řádit, a vy jim musíte dát ze sebe to nejlepší. I když „jedete“ třetí noc po sobě po čtyřech hodinách spánku a dlouhém, i když leteckém cestování, musíte v sobě najít poslední zbytky sil a zahrát zase, jak nelépe umíte, i když byste byla nejraději doma a spala nebo relaxovala. Pořád mě to ale baví a stále nabíjí novou energií.

 

Myslíte, že to ženy - DJky mají v hudebním byznysu složitější než muži?

DJ a DJka pro mě neznamenají rozdíl. Když je někdo nadaný a hraje dobře, tak je jedno, jakého je pohlaví. Možná před deseti lety, kdy hráli většinou jen kluci, to mohla mít holka-DJka snažší, protože jich bylo podstatně méně a v té záplavě DJů-kluků byla vlastně výjimečná. Dostávala tudíž víc nabídek na hraní a mohla se dříve stát známou. Někdy ale zase DJky nebyly brány tak vážně, protože někteří DJové a média měli názor, že djing je jen mužská záležitost a že holka a technika nejdou dohromady. Dnes už je holek-DJek hodně a nikdo se na to takhle nedívá. Záleží na tom, jak člověk hraje a jak ho lidi mají rádi, a ne na tom, jestli je muž nebo žena.

 

Co musí splňovat ženy, které touží být úspěšnými DJkami?

Nejsou zde žádné hranice a limity jako třeba ve sportu. Nedůležitější je hudbu milovat a cítit a mít cit pro rytmus - kvůli slaďování desek. Hodně DJů se liší. Některý DJ prostě má tak silné charisma a kouzlo osobnosti, že z něj sálá obrovská energie, jen co se postaví za mixážní pult. Takový je třeba můj oblíbený DJ Carl Cox. Důležitá je i trpělivost, touha pracovat na sobě, a hlavně to nikdy nevzdávat, když to ze začátku nejde.

 

Kolik peněz si vydělá úspěšná DJka vašeho typu?

Tolik, že mi to stačí na slušné žití a nemusím dělat jinou práci. Hodně ale investuji dál, do PR v zahraničí, do nákupu nových desek a technického vybavení. To ale musím, protože bez toho se nelze vyvíjet a dostávat dále.

 

Lucie Kvasnicová alias DJ Lucca se narodila 31. května 1978. Vystudovala gymnázium v Brně, čtrnáct let závodně hrála ping-pong a tenis. Šestadvacetiletá Brňanka začala hrát v roce 1999, technu ale propadla už v osmnácti letech při návštěvě Londýna. Debutovala v roce 2003 skladbou Mirage 01. Patří k nejúspěšnějším DJům v tuzemsku, prosadila se i v zahraničí. V roce 2004 založila vlastní studio a label (tj. hudební značku), nedávno zvítězila v anketě Dance Awards 2005 jako nejlepší DJ roku. Její sestra Leona Kvasnicová je známá jako Qaša, choreografka druhého ročníku soutěže Česko hledá Superstar. 

 

Vaše sestra Leona je známá a uznávaná taneční choreografka. Jaký spolu máte vztah?

Se sestrou máme výborný vztah, mám ji strašně ráda, je to moje nejlepší kámoška. Bydlí stejně jako já v Praze, a tak se vídáme poměrně často. Chodím občas na její kurzy tance, ale jen pokud učí začátečníky. (úsměv) Má tříměsíčního syna, chodíme společně na procházky a u toho vymýšlíme společný hudebně-taneční projekt, který uskutečníme na podzim.

 

Byly jste takové kamarádky i v dětství nebo jste se uměly pořádně pohádat?

Když jsme byly v pubertě, tak jsme se hádaly poměrně často. Měly jsme společný dětský pokoj, ale protože Leona je o pět let starší, chodila domů později, zatímco já už spala. Štvalo mě, jak potom dělala hluk, rozsvěcovala světlo a tak. Přes den si vodila na návštěvu hodně kamarádů a kamarádek a já se cítila odstrčená.

 

Kdybyste nebyla tolik časově vytížená, zašla byste si letos na CzechTek?

Zašla.

 

Na podobných technoparty hrají velkou roli alkohol a drogy. Sama jste nedávno prohlásila, že život s drogou nelze vydržet. Odsuzujete lidi, kteří chodí na akce, kde vystupujete, pod vlivem drog?

Neodsuzuji nikoho, je to každého věc. Je mi jen líto těch, kteří si toho dají moc, až nad sebou ztrácejí kontrolu a přestávají vnímat hudbu. Já jako DJ bych si při hraní nikdy nic nevzala, protože nikdy člověk nemůže vědět, co to s ním udělá. Pak by moje hraní nemuselo dopadnout zrovna nejlépe.

 

Pocházíte z Brna,  bydlíte v Praze, hodně cestujete. Kde se cítíte nejvíc doma?

Cítím se teď doma spíše v Praze, protože do Brna už moc nejezdím. Hodně mých známých z Brna teď bydlí také v Praze, i mamka sem hodně jezdí za sestrou, takže se s ní vídám tady. Jen po taťkovi je mi smutno, v Brně jsme spolu hodně hráli tenis a ping-pong. Ale do Brna se vždycky ráda vracím. Před dvěma týdny jsem hrála po delší době v Brně ve Flédě a moc jsem se těšila, vůbec jsem si tam nepřipadala jako cizí, spíše naopak.

 

Kdybyste si měla vybrat zemi, ve které byste chtěla žít, kde to bude?

Určitě někde u moře, asi jih Francie – St. Tropez, Francouzská riviéra nebo Provence.

 

Existuje deska českého zpěváka, zpěvačky či kapely, kterou si ráda poslechnete?

Líbí se mi Aneta Langerová nebo Clou.

 

Několik let jste hrála závodně stolní tenis. Zbývá vám v současnosti vůbec nějaký čas na sport?

Hraji tenis, chodím do posilovny a na jógu. Občas zajdu na taneční kurz mé sestry. Bez sportu si nedovedu představit svůj život. Hodně mi pomáhá, když jsem psychicky unavená a potřebuji se uvolnit a dostat trochu “jinam”.

 

Jak si přestavujete sama sebe za deset let?

Nejdůležitější je pro mě osobně, abych byla vyrovnaná a měla vedle sebe člověka, na kterého se mohu spolehnout a se kterým je mi dobře. Rozhodně se budu věnovat hudbě, to asi už pořád.

 

 

   
17.05.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] RenataP [*]

    jó je hezká

    superkarma: 0 17.05.2006, 12:42:05
  2. avatar
    [1] Irena1 [*]

    slečnu neznám, techno neposlouchám - ale rozhodně by se asi uživila i jako modelka

    superkarma: 0 17.05.2006, 08:50:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme