I letos uspořádalo pražské Divadlo Kámen pro své příznivce, diváky a především herce opět tradiční originální historicko-vycházkovou akci nazvanou „Piknik na konci léta“.

Vždy žasnu, co je v Praze úžasných krajinných i historických skvostů, za nimiž Pražáci často cestují stovky kilometrů, ale nenapadne je hledat je přímo „u pusy“.

Dorazila jsem na nádraží Praha-Knížecí (do té doby jsem netušila, že existuje) štědře zdobeného grafity.divadlo

Příhodné, neboť cíl naší cesty je známý jako sídlo squatterů.

Účastníci pikniku jsou v pozvánce tradičně vyzváni k retro úboru, které tvoří v ideálním případě květované šaty u dam, vycházková hůl a květovaná košile u mužů, slamák a piknikový koš (pro obě pohlaví). Já zvolila umírněnou pohodlnou variantu, stejně jako četná batolata:

divadlo

Za chvíli byl čas nastoupit do naší jednovagonové „lokálky“:

divadlo

Naše cesta, kterou jsme si zpříjemňovali kolujícím burčákem, vedla přes Žvahov, tedy moje rodiště.

divadlo

Petr Macháček se vyjádřil, že název mu přišel vždy děsuplný - zvláštní, mně ne. Přejeli jsme i známý hlubočepský viadukt a vystoupili ve vilové čtvrti v Košířích, o které nám charismatický kunsthistorik a pedagog Jakub Synecký, jehož specifické, téměř herecky pojaté výklady, bývají nedílnou součástí této akce, leccos prozradil.

divadlo

Na začátku parku zvaného dle usedlosti mající kořeny již ve 14. století a pojmenovanou dle jednoho z majitelů, měšťana Cibulky (nikoliv tedy podle kupole věže cibulovitého tvaru či snad políček cibule) nám Jakub sdělil, že se park rozděluje na tři části. Cestou okolo jezírka

divadlo

přijdeme k části „strašlivé“ u umělé zříceniny

divadlo

a můžeme se podívat ještě do části „melancholické“ u Poustevny:

divadlo

Zapiknikujeme si samozřejmě v části „veselé“, vedle značně zdevastované usedlosti, v níž se usadili squatteři, kam jsme při cestě letmo nahlédli:

divadlo

Za konečnou podobou usedlosti stál na začátku 18. století biskup L. L. Thun-Hohenstein, takže můžete obdivovat zbytky klasicistního empírového zámečku

divadlo

a romantický přírodní park, jemuž pralesní podoba přidává na tajemnosti. Zde naleznete v houštinách a kopřivách skryto spoustu nádherných soch:

divadlo

divadlo

divadlo

divadlo

Čínský pavilon - opět v žalostném stavu - stojí kousek od usedlosti nad rozlehlou loukou ve svahu:

divadlo

A pak už se začaly rozbalovat deky a obsahy košíků putovaly na společný ubrus. Piknik začal slavnostním přípitkem, proneseným hlavní organizátorkou Helenou Macháčkovou

divadlo

a pokračoval lukulskými hody ve stylu „co kdo přinesl“:

divadlo

V průběhu pikniku jsme se opět dozvěděli od Jakuba leccos zajímavého z historie usedlosti a parku:

divadlo

Nechyběla ani hudební vložka jednoho z účastníků:

divadlo

Důkaz účasti Anai vám bohužel nemohu nabídnout, neboť za fotoaparátem jsem stála já sama a zapomněla jej vrazit někomu okolo. Někdo mě vzal zezadu (v červném svetru):

divadlo

Bylo by krásné, kdyby někdo hodně bohatý, či nějaká, třeba i zahraniční nadace usedlost s parkem zakoupila a vrátila jí původní podobu. Stálo by to za to - i přesto, že úžas návštěvníků nad náhodně objevenými sochami bez směrovek a tabulí má určitě něco do sebe. Třeba takového Jupitera hned tak někdo nenajde. S největší pravděpodobností pouze pokud si potřebuje „odskočit“. Toalety, natož stánek s občerstvením, byste totiž hledali široko daleko, takže pokud jsem vás inspirovala k výletu, jídlo a pití berte rozhodně s sebou!

Zajímá vás poetika Divadla Kámen, která se vtiskává do všech akcí divadlem pořádaných, tedy i do „Pikniku na konci léta“? Na ten si sice budete muset počkat zase až za rok, takže vás alespoň zvu na nejbližší divadelní akce:

19. 9. můžete shlédnout nejnovější hru „Pohled na řeku Labe“, kam se samozřejmě chystám, a 26. 9. uvidíte již 12. sezonu hrané představení Karkulka, kde opět nebudu chybět (blíže na stránkách Divadla Kámen).

Reklama