Reklama

Náš mladší syn nikdy neměl hluboký kočárek. Kupovali jsme až golfové hole kolem jeho prvních narozenin. Přesto si  nikdy nestěžoval. Do té doby jsem ho totiž nosila denně v šátku a moc ráda na tu dobu vzpomínám. Líbila se mi neustálá synkova blízkost, bylo to vlastně takové prodloužení těhotenství. Nejen pro mě, ale i pro něj - díky šátku mohl dále naslouchat tlukotu mého srdce, těšit se z houpavých pohybů při chůzi, být stočený podobně jako v děloze.

V Česku jsou často zdravotníci k šátkům nedůvěřiví, ale zbytečně. Třeba v sousedním Německu se jimi zabývali dokonce na univerzitě a výzkumy doložily, že nošené děti se psychicky i fyzicky lépe vyvíjejí. 

A zároveň je šátek nesmírně praktický, mít volné ruce je často k nezaplacení, ať už v MHD, kde odpadá starost se schody, nebo doma, když potřebujete miminko uklidnit a zároveň třeba zamést.

"Šátek roste s dítětem, nabízí mnoho způsobů nošení a lze ho využít i jinak, třeba jako přikrývku nebo houpačku," říká Petra Sovová, matka pěti dětí, která má s šátky bohaté zkušenosti. Ostatně, náš šátek visí dodnes v dětském pokoji coby houpací síť a houpačka a je v trvalé permanenci.

Klokanka vychází z módy

Šátek nebo jinak také nosítko je vlastně dlouhý pruh bavlněné látky, speciálně tkané tak, aby byla pružná a pevná zároveň. Většinou se šátky dováží z Německa nebo přímo z Jižní Ameriky, vyrábějí se však už i u nás.

Šátky pomalu vytlačují i dříve hodně populární klokanky, což odborníci jen vítají. "Dítě v klokance v podstatě sedí a jeho hlavička, velká a těžká v poměru k tělu, zatěžuje páteř a sedací hrboly," vysvětluje porodní asistentka Ivana Königsmarková. Nehledě na to, že většina klokanek má příliš úzký pruh látky mezi nohama dítěte, a kyčle tak nejsou dostatečně roztažené tak, jak by měly být.

Asi největší nevýhodou klokanek je fakt, že mají jen jednu velikost, takže dítě v nich je nejdříve moc volné, aby se tam posléze nemohlo vejít. Šátek se váže vždy podle toho, jak je dítě velké, přičemž záleží i na jeho věku: zatímco novorozenci se nosí v leže na břiše matky, kojenci v úvazech vzdáleně připomínající právě klokanku. Rozdíl je to však propastný. Zatímco z klokanky, v níž jsem tu a tam poponesla prvorozeného, mě bolela záda jako čert, díky pevně uvázanému šátku mě naopak bolet úplně přestala. Děti starší jednoho roku se nosí na zádech.

Nebude rozmazlené?

Dítě by v šátku samozřejmě nemělo být dvacet čtyři hodin denně – nebylo by to pohodlné ani pro něj, ani pro matku. Otcové mohou děti nosit zrovna tak. I pro dítě je příjemné, když může změnit polohu, protáhnout se nebo se prospat třeba na břiše. Také matka by neměla nosit celý den na těle zátěž, byť tak příjemnou. 

Častou námitkou proti šátkům je obava, že nošené dítě bude rozmazelné. Opak je však pravdou: takhle rozmazlenost nevzniká. S tím, jak dítě roste, zkracuje se i doba nošení. Zatímco kojenec v šátku dlouhé hodiny spí, půlroční dítě už na návštěvě vyndáte, aby se prolezlo, a roční dítě už jen přenesete z místa na místo. Nakonec své dítě nosíte jen výjimečně, já jsem třeba syna nosila naposledy ve dvou a půl letech v létě na horách, když se mu nechtělo šlapat do kopce. Mám dojem, že právě nošené děti jsou samostatnější a sebejistější v tom dobrém slova smyslu a nemají potřebu vynucovat si zbytečnou pozornost.

Jak vázat dítě do šátku?
-         poloha by měla vždy odpovídat věku
-         dítě je možné nosit na břiše i na zádech rodiče
-         pro nejmenší děti ve věku dvou až tří měsíců je ideální poloha na zádech, pří níž jsou mírně stočené do klubíčka
-         starší kojenci se nejlépe cítí na břiše rodiče, ve svislé poloze, obličejem k tomu, kdo je nosí
-         způsobů vázání vepředu je několik, některé podpírají nejen záda, ale i hlavu, jiné umožňují dítěti volný pohyb rukama
-         děti zhruba od roka je nejlepší nosit na zádech, mimo jiné proto, že na nošení vepředu už jsou moc velké a neviděli byste přes ně na cestu

________________________
Již vyšlo:
Víte, jak nosit dítě?