Rodina

Dítě se stěhuje z domu

leaving

Žijete se svým dítkem v jedné domácnosti celý jeho život, máte ho ráda a ono vám jednoho dne oznámí, že se chce od vás odstěhovat. A vy zpanikaříte!

Před dvěma lety něco takového prožívala moje kolegyně z práce. Její třiadvacetiletá dcera si našla přítele s bytem a odstěhovala se od rodičů k němu. Za rok zdárně dokončila vysokou školu a začala pracovat, zcela se osamostatnila a je z ní dospělý člověk se všemi právy i povinnostmi.

Známá se z toho zhroutila. Dceři volala několikrát denně, stále měla pocit, že ji musí chránit, pomáhat jí a hlavně kontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Několikrát týdně se stavovala u ní doma, nosila jí kastrůlky s jídlem a odnášela si vyprané věci na žehlení. Ne proto, že by ráda žehlila, ale aby s dcerou zůstala v nějakém užším kontaktu. V práci pak seděla jako hromádka neštěstí a brečela, že o dceru přišla, že nemá pro koho žít, že ji už na světě nic netěší a tu samotu nepřežije.

My jsme ji utěšovali, že o nikoho nepřišla, a ať je ráda, že má tak schopné dítě, které se postavilo na vlastní nohy, skvěle vystudovalo a našlo si prestižní zaměstnání ve známé advokátní kanceláři. Jí to však v ničem nepomohlo. Cítila se podobně, jako by dcera umřela. A brečela a brečela a brečela. Nakonec navštívila psychiatra, začala brát antidepresiva a chodit na terapie a nějak se z toho dostala.

Dlouho jsem její pocity nechápala, dokonce jsem občas v duchu kalkulovala, jak to bude osvobozující své trapičské dítě dovést k maturitě a samostatnosti, kdy si najde prima kluka a odstěhuje se do vlastního a já budu zase volná jako pták... A pak mi dcera oznámila, že se chce odstěhovat. Zatím jen do prázdného pidibytečku, který je jedno patro pod naším bytem. Nechtěla jsem, ale pod nátlakem celé rodiny jsem podlehla.

O tom víkendu, kdy si tam stěhovala věci z pokojíku, šaty a starou televizi, jsem měla strašné deprese. „Přišla jsem o jediné dítě, jsem na světě sama a nemám pro koho žít,“ honilo se mi hlavou. „Už spolu nebudeme sedět u televize a cpát se popcornem a taky unikne z velké části mé kontrole. Jak tohle dopadne?“

V té depresi jsem si vzpomněla na bývalou kolegyni, jak usedavě plakala opřená o klávesnici a neschopná práce, a konečně jsem ji pochopila. Když dítě odchází z domu, je to velice bolestná věc, i kdybyste si předtím říkali cokoli. Máte pocit, že život ztrácí svůj hlavní smysl. Pro koho budete dál dýchat, snažit se?

Neříkejte, že pro sebe, v ten moment totiž veškerý rozum přebijí emoce zoufalství. Mě už naštěstí přešly. Ale víte, co dělám? Vyvařuju jako nikdy, snažím se mít daleko větší pochopení a dceru neplísnit (tedy aspoň míň než dřív) a stále ji mít na co nalákat, aby byla se mnou doma. A když není, tak mi strašně chybí. Je to normální?

Bojíte se, až vaše děti budou chtít vyletět z hnízda?  Už jste to zažily? A mrzelo vás to?

   
13.05.2010 - Děti - autor: Simona Škodáková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [97] machos [*]

    Stěhování dětí z domů je prostě běžný koloběh života. kařždého to dříve nebo později čeká ... chce si to najít prostě jinou zábavu, jiné koníčky a zájmy, napříkald s přítelkyněmi a ono se to celkem dobře poddá :-)

    superkarma: 0 31.07.2012, 13:05:12
  2. avatar
    [96] arjev [*]

    Bydlíme v rodinném domku a dcera bydlí v půdní vestavbě. Nádherný byt. Mám k ní jen o poschodí výš.

    Když se "přestěhovala", doma bylo jako po funuse. Dost dlouho jsem si zvykala.

    superkarma: 0 21.05.2010, 11:45:00
  3. avatar
    [95] Eva_CZ [*]

    OlgaMarie — #94 muj vztah se strasim synem je ....... no je poznamenany mou zavislosti a on to teda kurna odnasel. Nejsme si blizci. Je to moc komplikovany. S mladsim synem mame vztah bajecny. Presto bych zesilela, kdyby se starsimu neco stalo. Vubec nevim, jak bych se s timhle vyrovnala. Asi nevyrovnala.

    superkarma: 0 16.05.2010, 17:53:36
  4. avatar
    [94] OlgaMarie [*]

    Eva_Fl — #92 Evi, ono není pravdou, že každá žena - matka své děti bezmezně miluje jaksi automaticky pouze pro to, že je přivedla na svět. i tomu se musí učit a vzájemně si k sobě hledat cestu, kterou nemusí nalézt. Celý život jsem dělala mezi ženskými a občas jsem kroutila hlavou, jak o svých dětech mluví nebo se k nim chovají. A věř mi, že mnohé byly k dětem až lhostejné.  Až na jednu výjimku by si to žádná z nich nepřiznala, přesto se při rozvodu do krve s tátou svých dětí soudily.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #95
    superkarma: 0 16.05.2010, 09:18:20
  5. avatar
    [93] Eva_CZ [*]

    * omluva za preklepy, jim Sml54

    superkarma: 0 15.05.2010, 16:48:53
  6. avatar
    [92] Eva_CZ [*]

    Sixty — #91 mela jsem kamaradku Bettynku, bylo ji hodne pres devadesat let a ta mi vypravela o svem malem chlapecko, jak ji umrel. Plakala. Plakala vzdycky, kdyz si na nej vzpomnela. Zila dal, mela krasny zivot, ale ta bolest zustala.

    Pak jsem mela zakaznici, ty bylo taky pres devadesat ( jo jo, na Floride jsem mladej zabec ) a jednou se mi zminila, ze mela 2 syny, ale ten starsi se pred cca 20ti lety zabil. Spachal sebevrazdu, trpel silenejma depresema a ani lekari mu nepomohli.

    Rikala jsem ji : boli to?

    Ona - ani ne, my jsme si nikdy nebyli moc blizci. Ty prvne jsem rozumnela, ty druhy? No ona byla vubec divna. Sml15Sml15Sml15Sml15Sml15Sml15

    Pisu v minulem case, ale baba jeste asi zije. Sml80

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #94
    superkarma: 0 15.05.2010, 16:48:02
  7. [91] Sixty [*]

    Eva_Fl — #89 jj, kolegyně zažila, je to smutné, jen se s tím člověk časem naučí žít.

    Ale trochu z jiného soudku. Obě děti mi odlétají z hnízda a docela si to užívám, rádi se vracejí i s partnery, je to moc fajn. A když jsou pak pryč, máme na sebe s manželem zase víc času, a i to si užívámeSml24 A najde se i čas na koníčky a sem tam přítele, to už pak nemá chybuSml32

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #92
    superkarma: 0 15.05.2010, 15:11:18

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [90] Tanzi [*]

    Eva_Fl — #89 Sml22PŘESNĚ TAK, ALE DÁ SE (MUSÍ SE) NAUČIT S TÍM ŽÍT.

    superkarma: 0 14.05.2010, 20:53:00
  2. avatar
    [89] Eva_CZ [*]

    anina4 — #88 tohle nikdy bolet neprestane, i cas je na to kratkej.

    1. na komentář reaguje Tanzánie — #90
    2. na komentář reaguje Sixty — #91
    superkarma: 0 14.05.2010, 20:35:46
  3. [88] anina4 [*]

    máme čtyři děti a nejstarší se už odstěhovala,chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla,ale jinak je doma stále rušno,tak asi zžejmě  prožívám jinak, než když někdo má jediné a to se mu odstěhuje

    Rikina- to je mi moc líto co se ti přihodilo,čas  vše zahojí, je to hrůza, nedovedu si to představit

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #89
    superkarma: 0 14.05.2010, 18:55:24
  4. avatar
    [87] risina [*]

    Alenka0010 — #84 Mně bude 50 za rok a babičkou taky ještě být nechci. Syna jsem odstěhovala z domu, když mu bylo 23 a vrátil se po nedokončené VŠ. Pár měsíců bydlel doma, ale nešlo to. Zaplatili jsme mu podnájem na 1 měsíc a pak se musel starát sám. Nebylo to lehký, ale prospělo nám to všem - jemu i zbytku rodiny. Teď bydlí v podnájmu v Praze s přítelkyní, má dobrou práci a  domů jezdí tak jednou z 2 týdny, ale to s námi moc nepobude - buď je někde s kamarády, nebo spí. Ale ať tö je jak chce, hlavně že je živý...

    superkarma: 0 14.05.2010, 12:31:37
  5. avatar
    [86] carmi [*]

    Léthé — #68 No já vím, že to měla být nadsázka.

    superkarma: 0 14.05.2010, 10:30:33
  6. avatar
    [85] carmi [*]

    Léthé — #68 Tak nevím - umřel mi manžel, za rok na to obě dcery odešly z domova a rok poté mi umřel pes.Fakt jsem neměla pocit, že mi začíná život!

    superkarma: 0 14.05.2010, 10:29:35
  7. avatar
    [84] Alenka0010 [*]

    Léthé — #68 Ano, mám to taky tak, až teda na toho psa Sml30.

    Dcera odešla před rokem do svého bytu a jsem ráda, dvě ženské v jedné domácnosti jsme se nesnesly, teď máme vztah moc krásný, snad nikdy takový nebyl.

    Starší syn je na kolejích v Brně a už dnes vím, že tam zůstane, že už se nevrátí. Domů si jezdí jen vyprat a pokecat s námi cca tak jednou za 2 měsíce.

    Ten nejmladší, doufám, doma zůstane, ale tedy spíš jen kvůli tomu, že barák je velký a co potom s ním Sml80. Když bude ale chtít taky odejít, budu se s tím muset holt smířit.

    Jinak na vnoučata se ještě necejtím, myslím, že je pořád ještě hódně času, tajně doufám, že babičkou budu tak nejdřív v 50-ti Sml30.

    1. na komentář reaguje risina — #87
    superkarma: 0 14.05.2010, 09:02:09
  8. avatar
    [83] Eva_CZ [*]

    libuno — #81 a pokud bys byla v dnesni dobe chytra, nepsala bys ty svy sileny prujmy.

    superkarma: 0 14.05.2010, 00:46:16
  9. avatar
    [82] ghold [*]

    Rikina — #27 Sml15 Rikino,hodně smutné....drž se

    superkarma: 0 14.05.2010, 00:00:14
  10. [81] libuno [*]

    Vždyť je to normální vyletět z hnízda. Ale v dnešní situaci se těm mladým z hnízda letět nechce. Mají servis.

    Navíc špatná situace na trhu práce, vztahy, které mnohdy spějí k zániku. Pokud bych byla v dnešní době mladá, jistě bych zůstala u rodičů.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #83
    superkarma: 0 13.05.2010, 21:33:10
  11. avatar
    [80] Modroocko [*]

    Rikina — #1 to je mi moc lito, drz se, cas tu bolest trosku otupi. Je dobre, ze mas porad co delat a zamestnavas tak hlavu necim jinym, vim, ze jsi hodne jezdivala na vylety a fotila, jezdis jeste? Vzdycky jsem koukala do alba a tesila se na tvoje nove fotky. 

    superkarma: 0 13.05.2010, 20:34:06
  12. [79] a.... [*]

    No mně se dcera odstěhovala 2 týdny před osmnáctými narozeninami. Sice jsem se díky jasnozřivosti a vrozené vševědoucnosti zdejších žen dověděla, že musím být určitě kvůli tomu bez sebe vzteky( zdravím Wich) a že takhle brzo se z domova stěhují jen děti příšerných matek alkoholiček, které prochlastají alimenty ( mávám OlzeMarii), nicméně musím říct, že od té doby co spolu nebydlíme se máme raději, děvenka je spokojená a šťastná, ten její chlapec se mi vážně docela zamlouvá a dobře se s ním komunikuje, takže to zatím( nechci zakřiknout) vypadá téměř jak happyend.

    superkarma: 0 13.05.2010, 20:03:22
  13. [78] xenie [*]

    Rikina — #1 proboha rikinko, to je mi hrozne lito, nevim co rict...uprimnou soustrast, kdybych pro Tebe mohla cokoli udelat...

    superkarma: 0 13.05.2010, 19:41:44
  14. avatar
    [77] haluška [*]

    Zažila som to už tri krát a vždy som to usedavo oplakala, ale napokon som si povedala, že som im nepestovala krídla preto, aby som im ich teraz ostrihala. Takže dietky moje, prajem vám krásny . bezpečný a dlhý let vaším životom a keď budete potrebovať, prileťťe k svojej mame. Pre vás mám náruč vždy otvorenú.

    superkarma: 1 13.05.2010, 18:27:30
  15. avatar
    [76] DanaD [*]

    jastura — #58 no otazka je jak moc bu ti to vadilo...

    superkarma: 0 13.05.2010, 16:50:26
  16. avatar
    [75] mio [*]

    enka1 — #30 to jsem nevěděla..Sml15

    superkarma: 0 13.05.2010, 16:34:51
  17. avatar
    [74] mio [*]

    Rikina — #1 Sml15 Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast..Rikino..a drž se..

    superkarma: 0 13.05.2010, 16:32:54
  18. avatar
    [73] Léthé [*]

    femme — #72 to řekl rabínSml30...ne jáSml23

    superkarma: 0 13.05.2010, 16:28:26
  19. avatar
    [72] femme [*]

    Léthé — #68  souhlas až na toho psa Sml58

    1. na komentář reaguje Léthé — #73
    superkarma: 0 13.05.2010, 15:45:53
  20. avatar
    [71] evelyn [*]

    Léthé — #68 taky to tak citim, uz jsou to dospeli lide, mam je moc rada, ale proste takle to chodi, je to normalni kolobeh, ze vypadnou z hnizda a zacnou zit vlastni zivot. V dobe netu neni problem s nima byt v kontaktu i kdyz jsou na opacne pul zemekoule. Vnoucata jeste nemam a nijak po nich neprahnuSml80

    superkarma: 0 13.05.2010, 15:33:53
  21. avatar
    [70] kareta [*]

    Léthé — #68 velmi zdravý přístupSml67

    superkarma: 0 13.05.2010, 15:32:43
  22. avatar
    [69] Léthé [*]

    Rikina — #1 achjoSml79ano...tohle zlomí každou matku. Nevím co říctSml15

    superkarma: 0 13.05.2010, 15:28:18
  23. avatar
    [68] Léthé [*]

    Jo...a děti již doma taky nemám a SMUTNO mi rozhodně neníSml23. Mám svůj život, který plyne dál i bez nich a je stejně a ne-li ještě víc kvalitní než s nimi. Mám svůj život ráda, mám ráda sebe a konečně mohu svůj čas věnovat třeba JEN sobě. Že jsem sobec? Tak to si nemyslím. Jsem tu stále pro svoje děti, pokud by něco nezvládali, nebo něco potřebovali.

    A dyť se přece říká....život začíná až po tom, co vám děti vypadnou z baráku a chcípne pesSml30

    1. na komentář reaguje kareta — #70
    2. na komentář reaguje evelyn — #71
    3. na komentář reaguje femme — #72
    4. na komentář reaguje Alenka0010 — #84
    5. na komentář reaguje carmi — #85
    6. na komentář reaguje carmi — #86
    superkarma: 0 13.05.2010, 15:24:35
  24. avatar
    [67] OlgaMarie [*]

    OlgaMarie — #65 P.S. Dnes jsem potkala mladou bývalou kolegyňku a nabídla jsem jí, že když to bude mít v práci na krev, ať si to zařídí ve školce, abych jí mohla vyzvednout děti a vzít je k sobě, hlavně ať se nenervuje.

    superkarma: 0 13.05.2010, 15:19:12
  25. avatar
    [66] Léthé [*]

    Tak tohle já nechápuSml80. Nečetla jsem názory níže, kolik takových matek existuje, ale já vychovávala děti s plánem, abych je jednou mohla bez obav vypustit do "světa" a mít radost z toho, že umí žít i beze mě. To kdybych někde exla, ať tedy umírám v kliduSml24. Ano, stále je miluji, ale vím, že již mi "nepatří". Mají svoje životy, patří svým partnerům a svým dětem, tedy dětem opět na nějakou tu "chvilku"  a tak to asi má  být, tak to cítím já. Vše ostatní já považuji za patologické a je mi líto dětí, kterých rodiče se chovají jak klíšťata a psychicky je vydírají.Sml32

    superkarma: 1 13.05.2010, 15:17:04
  26. avatar
    [65] OlgaMarie [*]

    Tanzánie — #62 Mně také bývá smutno, protože mi děti odešly dál než jsem myslela, že půjdou. Dnes bych se s nimi i s chutí poštěkala 2x tydně a trpěla jim nafouklou hubu. Ale netroufla bych si je otravovat stejskáním. Šly, kam je srdce táhlo a já si možná včas ušmikla pupeční šňůru. A až na mě půjde smutnění, připomenu si dnešní diskuzi.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #67
    superkarma: 1 13.05.2010, 15:15:42
  27. avatar
    [64] maje [*]

    moje bývalá spolupracovnice má také 3 děti. a volali si během prac. doby každý den. co dělají, co mají k obědu,... bylo to na palici. ale nejlepší bylo, když její dcera (ve 30!) čekala první dítě  a po telefonu se přes 2 měsíce domlouvali, jaiý povlečení do postýlky koupit. pak že nemůže být pobyt na zemi očistcemSml32Sml54

    superkarma: 0 13.05.2010, 15:05:43
  28. avatar
    [63] femme [*]

    mám děti tři, všechny samozřejmě miluju, ale syndromem tzv. prázdného hnízda jsem netrpěla nikdy Sml80 Sml58 voláme si skoro každý den, všechny bydlí v Praze, takže to k sobě nemáme daleko Sml22 Sml67

    superkarma: 0 13.05.2010, 15:02:46
  29. avatar
    [62] Tanzi [*]

    myslím, že košovat nemusíme, jen aby se to nezvrhnulo v nějakou debatu, která by ji mohla ublížit

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #65
    superkarma: 0 13.05.2010, 14:49:51
  30. [61] jastura [*]

    Tanzánie — #60 nemyslím to zle, jen je to pro mě největší děs....

    Vykošujte mě kdyžtak někdo pls

    superkarma: 0 13.05.2010, 14:45:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme