Zdárek,

nevím, čím to je, ale jsem úplně jiná než většina žen. Děti nemám ráda. Nechci je a jsou mi protivné. Vyrostla jsem v normální rodině, naši nejsou žádní sociálové nebo tak.

To, že děti nechci, cítím už tak 8 let. Dost lidí si myslí, že názor změním, a možná se tak i třeba za 10 let stane, to nikdo neví, ale dost pochybuji. Mít dítě by pro mě byl konec života. Možná jsem sobecká (asi jo), ale nedovedu si představit noční vstávání, utírání zadku, žvatlání a kupování spousty zbytečností. Prostě to pro mě není a chci se věnovat kariéře.

Když bych do toho přišla, nenechala bych si to (samozřejmě se chráním). Nepřijde mi fér, abych na svět přivedla dítě, když o něj nestojím. Nedala bych mi tu lásku a péči, co potřebuje. Proto raději ne. Doufám, že nikdy nebudu muset jít na interrupci, ale kdybych otěhotněla, jsem přesvědčená, že bych na zákrok šla. (i když se říká, že hormony zmůžou hodně a mění názory, to si netroufám odhadnout). A donosit ho a dát k adopci bych taky nechtěla. Odložených dětí je dost a už jen představa těhotenství mě děsí. Nevím, dítě v těle mi připadá jako vetřelec.

Jsem divná. Vím to. Spousta z vás mě určitě pošle na psychiatrii či mi napíše, že jsem nevyzrálá. Nenabádám k potratům, jen píšu svůj názor, co by pro mě těhotenství znamenalo. Píšu anonymně, protože je mi jasné, jak se do mě všechny pustíte.

Vím, že někdo po dětech moc touží a spoustě párů se zatím "nedaří" a já jim jejich touhu nechci brát ani měnit jejich názor, ale já to cítím takhle.


 Milá Žena In,

v prvom rade ďakujem za zaujímavý názor. Veľmi si ho cením, pretože nie každý dokáže o týchto veciach písať... Tá psychiatria nie je na mieste. Poznám viacero žien s veľmi podobným postojom- a nejde o diagnózu! . Vačšinou súvisí s určitými bariérami, ktoré majú častokrát povod v minulosti, predovšetkým v období detstva... Je dobré všetko nechať plynúť prirodzenou cestou... Možno sa raz všetko otočí!

Ak cítite, že sa chcete venovať naplno kariére, tak sa jej naplno venujte!!!

Krásny zbytok dňa :-)



Reklama