Vztahy

Dítě nebo partner? Koho byste si vybrala vy???

 

Jste matkou? Milujete svého andílka celým svým srdcem? Pak si přečtěte příběh, který nám loni v říjnu zaslala čtenářka Kristýna...

Mimochodem: Kristýno, pokud čtete tyto řádky, dejte nám vědět, jak jste situaci nakonec vyřešila...
Myslím, že by to zajímalo nejen nás v redakci, ale i naše čtenářky.

Krásný zbytek dne Vám všem přeje editorka dne Nioneta

 

Vyber si, buď já, nebo dítě!

Když mi bylo osmnáct, říkala jsem sama sobě, že až jednou přijde ten čas a já budu čekat mimčo, bude pro mne nejhlavnější ten nenarozený drobeček...

Jenže život si jde někdy svou vlastní cestou a nám pod nohy sem tam hodí klacíky, klacky, někdy dokonce i klády, které občas neumíme překročit, nebo nevíme, jak se jim vyhnout.

 

A mně hodil pod nohy obrovský kmen, před kterým jsem se zastavila. Stojím na místě a nevím, zda se dát vpravo, či vlevo...

 

S Honzou jsme se seznámili před rokem. Je to ten typ muže, který vás dokáže v jedné chvíli rozesmát i rozplakat zároveň. Chvíle s ním jsou nezapomenutelné, pokaždé z nich cítím kouzlo, romantiku, něžnost, touhu.

Vím, že se na něj mohu kdykoli spolehnout, že je mi oporou v každém směru. Vím, že moje láska k němu je silná stejně jako jeho ke mně...

 

Vím?... Popravdě řečeno, spíš bych měla psát věděla jsem, nebo ještě lépe: myslela jsem si.

 

V této chvíli mám totiž v hlavě zmatek. Neuvěřitelný zmatek a plno otázek.

Cítím strach.

Strach z rozhodnutí...

 

Před měsícem jsem si udělala těhotenský test... vyšel pozitivní. V tom krátkém okamžiku, kdy jsem zírala na to veliké plus, se mi zatočila hlava, srdce přestalo na okamžik bít, vzduch se mi nedostával do plic.

Budeš máma! Ta dvě slova mi vířila v hlavě jako tajfun.

Chtělo se mi plakat, chtělo se mi smát, chtělo se mi křičet do celého světa, že zrovna já, já!!! čekám děťátko!

 

Bohužel, má radost, mé štěstí trvalo jen do chvíle, než se Honza vrátil z práce...

„Čekáš dítě?“ změřil si mě pohledem, ve kterém jsem nezaznamenala ani špetku citu. Radost, láska, zloba ... nic z toho tam nebylo. Jen prázdný, mrtvý pohled.

 

„Miláčku, budeš táta!“ zašeptala jsem a stále hledala v jeho očích něco. Nějaký záblesk, nějaký odraz toho, že právě teď pochopil, co jsem mu řekla...

„Neexistuje. Dítě si nemůžeme dovolit...“

Naprázdno jsem polkla. Slyšela jsem jeho slova, ale jejich význam mi nějak unikal.

 

Kde je ten člověk, kterého tak miluji? Kde je ten muž, který mi po nocích šeptá, že jsem jeho brambůrka, jeho hravé koťátko...???

Nebyl tu. Přede mnou stál cizí muž, který mi ledovým hlasem oznámil, že neexistuje, abych byla matkou.

 

Tu noc jsem probrečela.

Utěšovala jsem se, že jeho reakce byla neuvážená, zbrklá... Že reagoval v šoku z toho, že bude tatínkem.

Pochopitelně to byly slepé útěchy.

 

Druhý den, když přišel z práce, řekl mi, ať se posadím, že si musíme vážně promluvit.

Hovořili jsme přes tři hodiny. On mi vysvětloval, že dítě je překážkou našeho života. Vysvětloval mi, že přijde dítě a s ním skončí večírky, zábava, přátelé...

Nevěřícně jsem jen kroutila hlavou. Večírky, zábava? Tady jde přeci o nový život, tady jde o to, že já a on budeme mít človíčka, který se narodí z naší lásky...

Snažila jsem se mu své pocity, myšlenky vysvětlit. Říct mu, že žádná zábava nikdy nenahradí mateřství. Tohle se přeci nemůže vůbec srovnávat! Míchat do sebe! Dítě a zábavu! Copak miminko je hračka?

 

Vztekle vstal z gauče a dlouze se na mě podíval. „Buď já, nebo to dítě. Obojí mít nemůžeš!“ Prásknul dveřmi a odešel.

 

A já v té chvíli pochopila, že jsem rok, celý dlouhý rok žila s člověkem, kterého vůbec neznám...

Kdo to byl? S kým jsem se to po nocích milovala?

Samé otázky, žádná odpověď.

 

Vím, že nechci žít s člověkem, který má v popředí zábavu, kamarády, večírky a pro kterého dítě znamená životní překážku. Kdepak, o takového člověka nestojím.

 

Ale jednu věc nevím... Co teď?

Miluji to maličké v sobě, ale nejsem si jistá, že za těchto okolností si mohu dovolit mít děťátko. Být na všechno sama. Bez financí, bez bydlení, bez manžela...

Zvládnu to? Jsem na to dost silná?

 

Opravdu nevím, jakým směrem se mám vydat... Bojím se, mám strach.

Na druhou stranu si nedovedu představit, že půjdu na interrupci.

 

Čas běží a já v sobě marně hledám tu správnou cestu.

 

 

   
15.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [53] Meander [*]

    Anai 50: Cože? Proboha živýho!

    superkarma: 0 16.08.2005, 11:02:13
  2. [51] ajkab [*]

    Když jsem si přečetla tento příběh, tak mi běhal mráz po zádech.Přesně tohle jsem řešila před více než osmi lety.Mně bylo 22 a partnerovi 26let. Když jsme spolu byli necelý půlrok, tak jsme si řekli, že si pořídíme miminko.Podařilo se nám to velice brzy.Jaké to bylo pro mne zklamání, když se těhotenství potvrdilo a můj partner neprojevil sebemenší známku radosti. Ba naopak.Nijak se k tomu nevyjádřil.Asi po dvou dnech, když byla atmosféra pěkně hustá, jsem vybouchla.On se naštval a odešel pryč.(Bydleli jsem spolu u jeho rodičů v bytě.)Když se vrátil, tak mi řekl, že si musíme promluvit.Myslela jsem, že se chce rozejít, ale to "nechtěl".Chtěl, abych šla na potrat, že si to dítě nemůžeme dovolit.Bydlení nás nemuselo trápit,neboť jsem měla přidělený byt, který byl k nastěhování zrhuba 2 měsíce po termínu porodu.Jenže to nebyla Praha (bydlel přímo v centru), ale díra, téměř 40 km za Prahou.A přesně jak psala Kristýna, žádná zábava, diskotéky přes týden,bary.....Udělal mi tak dokonalý výčet výdajů,že by nám pomalu nestačil ani prezidentský plat.Pokud bych se rozhodla, že si dítě nechám, tak by se o nás nestaral,peníze by mi nedával ( v té době oficiálně nepracoval),zkrátka bych byla na vše sama.Chtěla jsem odjet domů, ale on mne odvézt nechtěl a vlaky nejezdily, neboť byla stávka. Druhý den jsme jeli na týden na hory. Nechtělo se mi, ale jela jsem. Hned jak jsme se vrátili, mne objednal na potrat.Doma jsem to řekla rodičům tesně před tím, než jsem jela do Prahy. Nic mi nerozmlouvali.Věděli, že je to můj život, že je rozhodnutí jen na mě.Viděla jsem však, že je to moc trápí.Nebudu to prodlužovat....No a tak jsem podlehla tlaku a slibům svého přítele (že si tak za rok za dva pořídíme jiné miminko). Snad ani nemusím dodávat, že žádné za rok za dva se nekonalo.Necelých 6 týdnů po potratu mne poslal k šípku.Tenkrát jsem si sáhla na dno. Dnes jsem šťastně vdaná a mám dva kluky (4-letého a ročního )......Tak by mne také zajímalo, jak to vyřešila Kristýna.

    superkarma: 0 16.08.2005, 10:37:25

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [50] Anai [*]

    Ještě proč jsem otěhotněla: antikoncepci jsem nebrala (dřív ano, ale manžel mě přemluvil, že je škodlivá, což v té době bylo dost možné). "Pozor" si nedával, prezervativy nepoužíval, prý myslel, že jsem ten typ, co není moc plodný a že se jednou o dítě budeme muset hodně snažit!

    superkarma: 0 16.08.2005, 09:07:31
  2. [49] Anai [*]

    Ja volila, bohužel, chlapa... Bylo mi 24 let (r.79), už 4 roky jsem pracovala a můj příští manžel měl před sebou ještě rok studia na VŠ a rok vojny. On a jeho rodiče, u kterých jsem s ním bydlela, s dítětem nesouhlasili a poslali mě ke známému gynekologovi, který se mi snažil naznačit, že vše "není úplně v pořádku" a že by doporučoval interupci... byl to rodinný přítel. Manžel mi dal nůž na krk: buď si dítě nechám a rozejdeme se a nebo půjdu na potrat a do roka (po promoci) si mě vezme. Babička se složila (matka a otec si už žili dost po svém, moc jsem je nezajímala a tak jsem jim to ani neřekla), měla jsem pokoj v jejím bytě v rod. vile na předměstí, kde jsme byli dost profláknutá rodina, nejen díky otci umělci, ale i díky dědovi - dříve vyhlášenému zubaři - a bědovala, že přece nemohu udělat ostudu rodině a být svob. matkou.... Bylo mi od 1. měsíce zle, ale jsem přesvědčena, že ten gynekolog kecal, protože každé mé další těhotenství (a že jich pak bylo...) žaludeční nevolnost zpočátku provázela. A tak jsem šla. Do protekčního "sanatoria" v Dejvicích. Řekli, že mám ještě měsíc čas. Přemluvila jsem je, že to chci hned, když už to má být. Když jsem se probrala z narkozy, stála nade mnou vizita a z hovoru jsem pochopila, že šlo o 4. měsíc... prostě se sekli 2 nebo 3 "kapacity". Odstranili embryo již v nepovoleném termínu. Psychicky jsem se z toho asi nikdy úplně nevzpamatovala, málokterému gynekologovi od té doby věřím, protože událost narušila nikoliv citový, ale sexuální život s manželem (podvědomí). Ten, protože to "slíbil", si mě za rok vzal, ale náš manželský život ztroskotal právě na tom sexu. Vždy mně vyčítal, že si mě "musel" vzít, ač jsem o svatbě těhotná nebyla. Byl extrémně sex. aktivní a manipulátor. Já frigidní a tak začal být zlý a zlá byla většina let našeho manželství.... týral mě duševně i fyzicky. Nicméně porodila jsem mu 2 kluky (zaplať Bůh, nevyměnila bych je ani za nic na světě, jsou už dlouho dospělí, každý jiný, ale oba báječní - chytří, hodní, hezcí) a podrobila se 3 interupcím, které už jsem přežila normálně, nebyly peníze na to, mít další děti. Můj muž byl bohém, mé tučné věno padlo v oběť provozu rodiny, kterou neuživil a nechal se fin. podporovat až do rozvodu po 15 letech od svých rodičů. Ale to jiná historie.... Dalšího partnera jsem měla až před čtyřicítkou a dá se říct, že od té doby o mně říkají, že jsem nymfomanka , to ne, jsem monogamní, ale jsem ten typ, co může pořád.... Přesto jsem vůči svému manželovi byla 15 let frigidní. Takže varuju: okamžitě uteč od partnera a dítě si nech, pokud Ti je víc, než 20 a pracuješ a nejsi na nikom závislá! Vždycky se to finančně nějak zařídí a někdo Ti pomůže(rodiče určitě, ne?) Dnes snad zdravotnictví pokročilo, takže že Ti nehrozí to, co mně (ale i tak jsem měla po potratu 2 spontánní, než se "povedl" první syn), ale i dnes se může stát průser a po potratu už dítě mít třeba nelze, i když je to asi jen 0,001% možností, ale přesto..... Přeju hodně štěstí!!!!! Já mám dodnes trauma, že jsem mohla mít tehdy holčičku, která není, nevím proč, prostě si to myslím a počítám, kolik by jí bylo let....

    superkarma: 0 16.08.2005, 09:01:12
  3. avatar
    [46] Kekka [*]

    Setapouch a sobí hnusec!

    superkarma: 0 15.08.2005, 22:18:28
  4. avatar
    [44] fileva [*]

    snad mela Kristyna stesti a narodilo se ji krasne mimco a pritel dostal rozum

    superkarma: 0 15.08.2005, 19:54:13
  5. [43] rozina [*]

    Zdravím děvčata. Já znám stejný příběh PRAVDIVÝ !!!!
    On a ona manželství 16 let. ONa stále chce další děcko, mají 1 děvčátko 16 let. A stalo se, a Ona mu nic neřekla, až po 3 měsících sadělila, že je těhotná a HOTOVO. On, reakce- nemůžeme si to dovolit- začali stavět dům!? Sleduji zblízka jak se to vvíjí. Ona tvrdí, že od něj odejde. ...pokračování příště - jsem sama zvědavá ????????????

    superkarma: 0 15.08.2005, 18:31:27
  6. avatar
    [42] Lorain [*]

    Kaliban: já to vydržela 7 let a nikterak mistrovský mi to nepřijde
    sama jsem nevěděla, nepřišlo mi vůbec vhodný o tom mluvit, prostě jsem byla s tím člověkem, protože jsem chtěla být s ním
    sama jsem nevěděla, jestli děti chci nebo ne, věděla jsem, že teď ne, pokud si můžu vybrat (jinak jsem byla připravená vyřešit si to i bez něj, v případě, že by se nechtěl podílet, i když jsem s tím moc nepočítala - jinak bych s ním nebyla), ale jestli budu chtít v budoucnosti, jsem přesvědčená nebyla
    Samozřejmě, že kdyby o tom začal mluvit můj partner a bylo to pro něj důležité, přesně tak bych mu to podala

    superkarma: 0 15.08.2005, 18:18:26
  7. avatar
    [41] Vivian [*]

    Těžko hádat, co by člověk dělal, kdyby... Ale já myslím, že bych na 99% volila to malé. Neumím si moc dobře představit, že bych kvůli komukoli zabila vlastní dítě . A stejně tak si neumím představit, že bych mohla dál žít s člověkem, který po mně něco takového chce... a to jen ze strachu, aby nepřišel o svoje večírky

    superkarma: 0 15.08.2005, 17:41:44
  8. [40] Kaliban [*]

    Dojemné. Rok nemluvit s partnerem o tom, jestli chce mnít dítě je opravdu mistrovský kousek. Pokud je ten příběh vymyšlený, je dobrý, není-li vymyšlený, nedomnívám se, že zrůda je ten chlap.

    superkarma: 0 15.08.2005, 16:28:14
  9. avatar
    [39] Julča [*]

    A jinak - taky by mně zajímalo,jak to dopadlo.Ozvi se nám

    superkarma: 0 15.08.2005, 16:22:42
  10. avatar
    [38] Julča [*]

    Kristýna mohla brát antikoncepci a mohla otěhotnět i tak.Antikoncepce není 100%,to vám nikdo neřekl?

    superkarma: 0 15.08.2005, 16:21:24
  11. avatar
    [37] Lorain [*]

    kapa: alimenty jsou jedna věc - netvrdím, že úplně nedůležitá
    ale ani sebevyšší alimenty ti nevynehradí to, že jsi s tím dítětem sama - nepodělíš se s nikým o tu radost ani o ty starosti, strach. To je na tom to hrozný a to je nutný předem zvážit, než si to dítě sama pořídíš. A jakkoli můžeš mít pestrou fantazii, stejně jsi při tom rozhodování nenavodíš ty konkrétní situace ani z 10% reálnýho stavu
    Tedy aspoň tak jsem si to myslela já, když jsem o tom přemýšlela - co já bych případně dělala...

    superkarma: 0 15.08.2005, 16:21:21
  12. avatar
    [34] Kocicka [*]

    sama to zvládneš...nejsi přeci na pustém ostrově..a ten chlap by zasloužil!

    superkarma: 0 15.08.2005, 16:03:16
  13. avatar
    [33] catcat [*]

    Na takové rozhodování by měli být oba, ale jestli se stalo, pak u toho taky byli oba...
    Kristýno, dej vědět

    superkarma: 0 15.08.2005, 16:03:00
  14. avatar
    [32] Suzanne [*]

    Každopádně, když to beru podle sebe, nikdy bych mu tu interrupci neodpustila. Moje volba by jednoznačně zněla Už jsem to takhle s jedním sama zvládla

    superkarma: 0 15.08.2005, 15:44:15
  15. avatar
    [31] Lorain [*]

    tyrkys: já po dětech dřív taky netoužila, teď se o ně sice nesnažím, ale kdyby přišly, zvládla bych to a jsem dokonce připravená i na to, že bych to zvládla i sama.

    superkarma: 0 15.08.2005, 15:41:39
  16. avatar
    [30] Suzanne [*]

    Nějak jsem z toho nepochopila, jestli to bylo "omylem" nebo to nechali osudu. Jestli se domluvili, že ne...nebo prostě selhala antikoncepce...?

    superkarma: 0 15.08.2005, 15:39:57
  17. avatar
    [29] tyrkys [*]

    Lorain: já, i když jsem po dětech nijak extra netoužila, tak jsem chtěla při každém "vážnějším" vztahu mít tohle téma vyřešené. Právě protože pořád někde slyším, nebo čtu, jak to dopadá když se o tak zásadních věcech nemluví a náááááhodou se něco přihodí.... (O svatbě tedy také ne, protože to mě zrovna nebere )

    superkarma: 0 15.08.2005, 15:06:01
  18. avatar
    [28] Lorain [*]

    tyrkys: no já se teda přiznám, že hovorům o svatbě a dětech jsem se taky strašně vyhýbala, protože se mi zdálo, že to tomu vztahu dá úplně jinej rozměr. A to jsem byla s někým, kterého jsem měla moc ráda, vážila si ho, chtěla s ním strávit delší dobu, dovedla si představit, že bychom spolu měli děti,... ale prostě jsem NIKDY na tohle téma s ním řeč nezavedla a bylo mi vlemi nepříjemné, když nám naši kamarádi, rodiče apod. dávali otázky na tohle téma nebo když se o tom s námi chtěli bavit, já toho nebyla schopná
    a v podstatě nejsem doteď

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:57:58
  19. avatar
    [26] marta-b [*]

    Já bych se na tvém místě rozhodla pro dítě, protože interrupce podle mě mnohem víc znamená i bolí, než rozchod s někým, jako je tvůj přítel ... a stejně by to mezi vámi pořád leželo jako balvan, kdybys ustoupila a nechala si dítě vzít. Myslím, že není nad čím váhat ... já bych se nerozmýšlela ani chvilku , ale s mým teď už manželem jsme se o dětech bavili poměrně v začítcích vztahu, takže bysme byli na případný těhotenství připravený i tenkrát, když jsme spolu byli chvíli.

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:49:12
  20. avatar
    [25] tyrkys [*]

    Manx: Meander: taky nikdy nechápu, že se lidi o tak důležitých věcech jako jsou případné děti - mít či nemít, popř. kdy - nebaví...Pak jsou hrozně překvapaní, že mají odlišné názory

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:27:30
  21. avatar
    [24] Meander [*]

    OMIŠKA: Sorry, ale tohle je prostě unfair a jeho reakce je pochopitelná. On nebyl varován! To jako by tobě někdo tvrdil, že má gumu, ale neměl ji. A zbouchnul tě. Líbilo by se ti to, kdybys na to vůbec nebyla připravená a nechtěla to?

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:25:40
  22. avatar
    [22] Léňa [*]

    http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=10911&id=2 bylo to tady, konec by mě taky docela zajímal.
    Meander: souhlasím, promluvit si o dítěti až když je těhotná je docela síla...ani se mu nedivim

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:22:25
  23. avatar
    [17] Meander [*]

    To jako nebrala antikoncepci? Neptala se ho, jestli se cítí na to mít dítě a rovnou ho postavila před hotovou věc? Nechápu...

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:15:37
  24. [12] Rikina [*]

    Manx: já bych napřed šla na tu interupci, a pak bych si našla nějakýho jinýho chlapa

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:09:43
  25. avatar
    [11] koza roza [*]

    Jednoznačně DÍTĚ - takový chlap nestojí za nic,ani za slzu...

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:09:39
  26. avatar
    [8] fileva [*]

    snad mela Kristyna stesti a narodilo se ji krasne mimco a pritel dostal rozum

    superkarma: 0 15.08.2005, 14:00:52
  27. [5] Tobbi [*]

    Ajta krajta. To je situace. Tak předně. Volba nestojí partner x dítě. Páč ten partner je sobeckej sráč a těžko by ho Kristýna mohla milovat a vážit si ho, potom co by ji nacpal gynekologovi pod kyretu.
    Kristýnko, ty dítě zjevně chceš. A potrat s "klidem" a bez výčitek snese akorát ženská, která drobka skutečně nechce. A nebo když ho fakt mít nemůže nebo je jí šestnáct. Promluvila bych si s psycholožkou, zkusila bych najít oporu u přátel, rodiny apod.

    superkarma: 0 15.08.2005, 13:59:37
  28. avatar
    [4] *modrá [*]

    Taky chci vědět jak to dopadlo ? Ale doufám že vyhrálo miminko !! A ten náfuka zůstal sám jako kůl v plotě!

    superkarma: 0 15.08.2005, 13:58:25
  29. [3] papáček [*]

    těžko říct.v tyhle situaci jsem byla taky,bylo mě 18 taky jsem byla moc štastná že budu mít mimčo,ale naštěstí tenktrát rozum zvítězil.ono vychovávat dítě sama pokud nemáš dostatečnej příjem je dost těžký.tenkrát jsem zvolila potrat a nikdy jsem toho nelitovala

    superkarma: 0 15.08.2005, 13:55:22
  30. [2] Jipa [*]

    Dítě

    superkarma: 0 15.08.2005, 13:54:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme