Dobrý den!

Já naštěstí žádnou krizi ve vztahu (manželství) neproživam, ale můj bratr ano.

Bracha je mladší než já o 7 let a je 4 roky ženatý. Vždycky zbožňoval mé dětí a toužíl po vlastních. Nejvíce ze všeho si přál holčičku -princezničku. A tak minulý rok bratr se svou manželkou zjístili, že budou mít holčičku. Těhotenství probíhalo bez problému a na podzím v termínu začali porodní bolesti.

Odjela jsem se švagrovou do porodnice, abych mohla byt s ní u porodu. Porodila rychle a přirozenou cestou, ale bohužel holčička se narodila s roštěpem pateře. Primář mi ukázal zádička malé, a můžu Vám říct, že nepřeji to zažít nikomu na světě (a to nejsem jeji matkou). Ani jsem nevěděla, jak to mám říct švagrové a ostatním.

Věřím, že švagrova asi zažila velký psychický šok, ale i když ji neodsuzuji, její nasledující chování nebylo správné. Odmitala malou kojít, starat se o ni. Říkala že je unavená a co to bude pro ni za život, když se bude starat o takové dítě? Řekla, že takové dítě prostě nechce. Bratr naopak, i když to nésl také těžce, zahrnul maličkou vší péči a láskou, kterou jí jen mohl dát

I přes to, že chodil do práce, vstával k malé každou noc, krmíl ji z lahvičky, povídal s ni. S manželkou se ale začali odcizovat. Brácha se snažil ji pochopit, pomoct a být oporou, švagrova zase chtěla žit životem, který vedlá pred porodem. Rodiče švagrové dokonce radili brachovi, že ať se rozvedou, ale asi kvuli holčičce, to neudělal.

Teď holčičce bude půl roku, je to krásné, šikovné dítě, vyvojem zcela odpovídá věku. Zdravotně je na tom také moc dobře. Operovana byla v Brně hned po narození. Její matka o ni konečně začala jevit zájem, cvičí s ní Vojtovou metodou a pečuje o ni. S brachou si také začinají být zase každým dnem blíž.

My všichni je podporujeme a držíme jim palce, ať to zvladnou a malá ať bude zdravá a dělá rodičům jen samou radost.

Viksam


Děkujeme za dramatický příspěvek, zatím s dobrým koncem a také držíme pace...

redakce@zena-in.cz

Reklama