Děti umí být neodbytné. Když si něco umanou, pronásledují nás svým přáním tak dlouho, dokud nepolevíme a nevyhovíme jim. Nebo nevybuchneme, čehož většinou vzápětí litujeme. Jedním z takových přání je vlastnit zvíře. Snad každé dítě dříve či později po domácím mazlíčku zatouží. Jenže co když jsou rodiče striktně proti? Nebo jen jeden z nich? To je případ Anety a jejího manžela. Ona je holka z města, která se bojí myší a nesnese chlupy na podlaze. On kluk z vesnice, co ve společnosti zvířecích kamarádů vyrůstal.

„Synovi je sedm a jeho největším přáním je mít psa. Nebo alespoň křečka. Když s tím nápadem přišel poprvé, skoro jsme se s manželem pohádali. Zatímco já řekla jasné ne, on se rozzářil jak malý kluk. Od té doby mě přemlouvají oba. A já jsem ta špatná, která jim kazí radost. Muž dokola opakuje, jak bylo skvělé mít čtyřnohého kamaráda, co všechno spolu zažili. Jenže kdo by se u nás o psa nakonec staral? Kdo by po něm musel neustále uklízet podlahu, chodit ho venčit? Já! Manžel si zkrátka neuvědomuje, že žijeme v paneláku. Ne v domku se zahradou, jako kdysi on,“ líčí rodinné dilema Aneta, kterou ti dva asi jen tak nepřesvědčí. Kompromis se často hledá složitě, ale většinou existuje.

Zvíře je dítěti kamarádem i učitelem

psycholozkaPodle psychologů je kontakt dítěte se zvířetem velmi důležitý. Hraje velkou roli pro jeho emocionální rozvoj, říká dětská psycholožka Lucie Součková. Rychle se stane jeho kamarádem, kterému se může svěřit s kdejakým trápením, kdykoli se s ním pomazlit. Ne nadarmo vznikla například canisterapie, což v překladu znamená léčba psem. Ta má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka a přináší mu vítané rozptýlení, ať už trpí psychosomatickými poruchami, depresí, nebo se jen cítí opuštěně. Není proto divu, že nejvíce ocení nového společníka například jedináčci.

Pro děti však není soužití se zvířaty jen zábavou. Učí se trpělivosti, toleranci a zodpovědnosti. Ovšem nic by se nemělo zbytečně uspěchat. Je vhodné začít s nenáročnými zvířaty. Dětem v předškolním věku můžeme pořídit například rybičky a chtít od nich jen pomoc s krmením. Jiné to už ale je třeba se psem. Pokud chceme, aby jej dítě venčilo, je nutné počkat až do věku, kdy už toho bude schopné. Tedy zhruba okolo jeho desátých narozenin,“ upozorňuje psycholožka s tím, aby rodiče nezapomínali, že jsou to stále oni, kdo za zvíře nese odpovědnost. Musejí tedy počítat s tím, že starost o něj padne, více či méně často, na jejich hlavu. „S péčí určitě musíme dítěti vypomoci, ale je dobré stanovit jasná pravidla. To abychom po čase nezjistili, že veškerá starost zůstala na nás. Je však dobré nastavit naše nároky tak, aby dítě mělo šanci je zvládnout. A také mít pochopení. I my dospělí dobře známe situaci, kdy se musíme přemáhat, abychom se psem šli ven třeba za deštivého večera,“ říká Lucie Součková.

Dětem nevyhrožujte, raději je motivujte

dogCo ale dělat, když potomek péči o vyprošeného zvířecího kamaráda šidí a spoléhá na rodiče? Nejčastěji pak padají zákazy oblíbených činností, nebo domácí vězení. „Je to jako s každou jinou povinností, kterou chceme, aby dítě plnilo. Je nezbytné být důslední a nastolit jasná pravidla. A pokud dítě povinnosti neplní, najít vhodné sankce. Nevenčíš psa? Tak omezíme tablet! Ideální však je takovým situacím předcházet a dítě k péči motivovat systémem odměn a pochval,“ radí odbornice na dětskou duši.

Někteří rodiče však občas volí drsnější praktiky a děti straší. „Když jsme dceři pořizovali zakrslého králíka, rovnou jsem ji upozornil, že když se o něj nebude starat, tak ho sním!“ vzpomíná na svůj osobitý způsob varování Karel. Odborníci s ním ale zajedno nejsou. „Takové výhrůžky jsou opravdu kontraproduktivní. Obecně totiž nefungují, zvláště když je nehodláme splnit. Což doufám, že tatínek výhrůžku se snědením králíka opravdu nehodlal,“ dodává psycholožka.

Kdy se nenechat přesvědčit?

Pokud jste si už předem jisti, že péčí o domácího mazlíčka nechcete ztrácet čas, raději jej dítěti vůbec nepořizujte. Předejdete tak řadě konfliktů, které by s největší pravděpodobností brzy přišly. Raději dopřejte potomkům radost z péče o zvířata mimo domov. Ať už častějšími výlety do zoo, k příbuzným a známým na venkov, nebo třeba do různých středisek ekologické výchovy, kde mívají pro děti speciální kroužky a semináře.

Jak se k pořizování domácích mazlíčků dětem stavíte vy?

Čtěte také:

Reklama