Rodina

Dítě a domácí mazlíček. Dobrý nápad, nebo průšvih?

Děti umí být neodbytné. Když si něco umanou, pronásledují nás svým přáním tak dlouho, dokud nepolevíme a nevyhovíme jim. Nebo nevybuchneme, čehož většinou vzápětí litujeme. Jedním z takových přání je vlastnit zvíře. Snad každé dítě dříve či později po domácím mazlíčku zatouží. Jenže co když jsou rodiče striktně proti? Nebo jen jeden z nich? To je případ Anety a jejího manžela. Ona je holka z města, která se bojí myší a nesnese chlupy na podlaze. On kluk z vesnice, co ve společnosti zvířecích kamarádů vyrůstal.

„Synovi je sedm a jeho největším přáním je mít psa. Nebo alespoň křečka. Když s tím nápadem přišel poprvé, skoro jsme se s manželem pohádali. Zatímco já řekla jasné ne, on se rozzářil jak malý kluk. Od té doby mě přemlouvají oba. A já jsem ta špatná, která jim kazí radost. Muž dokola opakuje, jak bylo skvělé mít čtyřnohého kamaráda, co všechno spolu zažili. Jenže kdo by se u nás o psa nakonec staral? Kdo by po něm musel neustále uklízet podlahu, chodit ho venčit? Já! Manžel si zkrátka neuvědomuje, že žijeme v paneláku. Ne v domku se zahradou, jako kdysi on,“ líčí rodinné dilema Aneta, kterou ti dva asi jen tak nepřesvědčí. Kompromis se často hledá složitě, ale většinou existuje.

Zvíře je dítěti kamarádem i učitelem

psycholozkaPodle psychologů je kontakt dítěte se zvířetem velmi důležitý. Hraje velkou roli pro jeho emocionální rozvoj, říká dětská psycholožka Lucie Součková. Rychle se stane jeho kamarádem, kterému se může svěřit s kdejakým trápením, kdykoli se s ním pomazlit. Ne nadarmo vznikla například canisterapie, což v překladu znamená léčba psem. Ta má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka a přináší mu vítané rozptýlení, ať už trpí psychosomatickými poruchami, depresí, nebo se jen cítí opuštěně. Není proto divu, že nejvíce ocení nového společníka například jedináčci.

Pro děti však není soužití se zvířaty jen zábavou. Učí se trpělivosti, toleranci a zodpovědnosti. Ovšem nic by se nemělo zbytečně uspěchat. Je vhodné začít s nenáročnými zvířaty. Dětem v předškolním věku můžeme pořídit například rybičky a chtít od nich jen pomoc s krmením. Jiné to už ale je třeba se psem. Pokud chceme, aby jej dítě venčilo, je nutné počkat až do věku, kdy už toho bude schopné. Tedy zhruba okolo jeho desátých narozenin,“ upozorňuje psycholožka s tím, aby rodiče nezapomínali, že jsou to stále oni, kdo za zvíře nese odpovědnost. Musejí tedy počítat s tím, že starost o něj padne, více či méně často, na jejich hlavu. „S péčí určitě musíme dítěti vypomoci, ale je dobré stanovit jasná pravidla. To abychom po čase nezjistili, že veškerá starost zůstala na nás. Je však dobré nastavit naše nároky tak, aby dítě mělo šanci je zvládnout. A také mít pochopení. I my dospělí dobře známe situaci, kdy se musíme přemáhat, abychom se psem šli ven třeba za deštivého večera,“ říká Lucie Součková.

Dětem nevyhrožujte, raději je motivujte

dogCo ale dělat, když potomek péči o vyprošeného zvířecího kamaráda šidí a spoléhá na rodiče? Nejčastěji pak padají zákazy oblíbených činností, nebo domácí vězení. „Je to jako s každou jinou povinností, kterou chceme, aby dítě plnilo. Je nezbytné být důslední a nastolit jasná pravidla. A pokud dítě povinnosti neplní, najít vhodné sankce. Nevenčíš psa? Tak omezíme tablet! Ideální však je takovým situacím předcházet a dítě k péči motivovat systémem odměn a pochval,“ radí odbornice na dětskou duši.

Někteří rodiče však občas volí drsnější praktiky a děti straší. „Když jsme dceři pořizovali zakrslého králíka, rovnou jsem ji upozornil, že když se o něj nebude starat, tak ho sním!“ vzpomíná na svůj osobitý způsob varování Karel. Odborníci s ním ale zajedno nejsou. „Takové výhrůžky jsou opravdu kontraproduktivní. Obecně totiž nefungují, zvláště když je nehodláme splnit. Což doufám, že tatínek výhrůžku se snědením králíka opravdu nehodlal,“ dodává psycholožka.

Kdy se nenechat přesvědčit?

Pokud jste si už předem jisti, že péčí o domácího mazlíčka nechcete ztrácet čas, raději jej dítěti vůbec nepořizujte. Předejdete tak řadě konfliktů, které by s největší pravděpodobností brzy přišly. Raději dopřejte potomkům radost z péče o zvířata mimo domov. Ať už častějšími výlety do zoo, k příbuzným a známým na venkov, nebo třeba do různých středisek ekologické výchovy, kde mívají pro děti speciální kroužky a semináře.

Jak se k pořizování domácích mazlíčků dětem stavíte vy?

Čtěte také:

   
13.02.2015 - Děti - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. avatar
    [27] AnezkaB [*]

    Do rodiny zvěř jedině v tom případě, že se o ni toužíte starat sami. Ve většině případů to dítě do týdne přestane bavit. Maximálně zvířátko bere jen na pomazlení, ale starat se o něj, to už ne. Všude v okolí to tak dopadlo.

    Dítko kamarádky naposled taky loudilo, že chce pejska. Kamarádky sestra jela na dovolenou a tak na týden vyfasovali na hlídání jezevčíka. Dítko tedy jak se o něj bude vzorně starat, venčit a že rodiče uvidí, jak si zaslouží svého pejska. Dítko nadšení přešlo už asi po druhém venčení.

    superkarma: 1 16.02.2015, 13:30:23
  2. avatar
    [26] 38riki [*]

    kobližka — #24no myslim, že to kuželka nemyslela doslovně, že se děcko nesetkalo se smrtí, ale pouze třeba jen v nejbližší rodině ho smrt nejbližších prozatím míjela...

    superkarma: 0 14.02.2015, 11:39:55
  3. avatar
    [25] gerda [*]

    Rikina — #23To musí být teda rodinaSml15

    superkarma: 0 14.02.2015, 11:23:43
  4. avatar
    [24] kobližka [*]

    kuželka — #15 To myslím není dobré,že se v 10 letech dítě nesetká se smrtí.Pak se nedivím,že to pro něj bylo tak traumazující.Smrt je všude kolem nás,v knížkách,TV,zrovna tak jako život.Držet dítě jako ve klseníku asi taky nebude nejlepší Sml16

    Rikina — #21 Tak kuk by jednoznačně ode mě dostal na prdel a do budoucna by si rozmyslel takhle stávkovat.

    1. na komentář reaguje 38riki — #26
    superkarma: 0 14.02.2015, 10:49:54
  5. [23] Rikina [*]

    38riki — #22 Kluk potom brečel, ale už bylo pozdě. Bohužel mi to bylo vyprávěno zhruba s půlročním odstupem, jinak jsem jim křečka šla zabavit, pozitivní na tom je, že žádné další zvíře už do té domácnosti nepřišlo.

    1. na komentář reaguje gerda — #25
    superkarma: 0 14.02.2015, 07:37:58
  6. avatar
    [22] 38riki [*]

    Rikina — #21jako odstrašující případ chápu hlavně výchovu oné matky, k čemu syna vychovala.

    1. na komentář reaguje Rikina — #23
    superkarma: 0 13.02.2015, 20:27:10
  7. [21] Rikina [*]

    ... a jako odstrašující případ - v jedné rodině pubertální synek byl kárán, že špatně pečuje o křečka. Tak se namíchl, vzal klec, postavil kamsi do chodby, a že on se už starat nebude. Jeho matka výchovně pravila, že ani ona se starat nebude, že je to jeho křeček, a tudíž ona mu ani vody nepodá. Ve výsledku křeček do týdne chcípl hlady a žízní, protože se oba zabejčili... smutné. Jestli je to přínos pro to dítě, celkem pochybuju. Proto dobře rozmyslet, každé zvíře, i malé, chce svoje. Sml80

    1. na komentář reaguje 38riki — #22
    2. na komentář reaguje kobližka — #24
    superkarma: 1 13.02.2015, 18:03:17
  8. [20] Rikina [*]

    No asi bych nesrovnávala situaci, kdy rodiče sami chovají zvířata, je to jejich koníček, a dítě tedy už přijde do rodiny, kde je prostě přítomnost zvířat už roky běžná a zavedená, se situací, kdy v rodině žádné zvíře široko daleko není, nikdo s nimi nemá zkušenosti, půlka domácnosti o to ani nestojí, ale dítě žudlá, tak se mu tedy pořídí živá hračka. A pak zákonitě dojde k tomu, že dítě to nezvládne, přestane ho to bavit, a péče o mazlíčka zbyde obvykle na toho nejvíc submisivního člena rodiny, který předtím ustoupil, ačkoli sám zvíře nechtěl. Sml57 Což není žádná výhra ani pro dítě, ani pro zvíře ani pro nikoho dalšího. Sml80

    superkarma: 0 13.02.2015, 17:53:40
  9. [19] MaVy [*]

    syn se narodil ke dvěma kočkám, když mu byli 4 jedna zemřela, pochovali jsme ji a druhá vzápětí porodila, nejstarší kotě, jakoby z oka nepochopitelně vypadlo té co umřela a tu jsme si nechali, teď jsou jí dvě a se synem jsou nejlepší kamarádi Sml16Sml24

    superkarma: 0 13.02.2015, 15:38:12
  10. [18] MaVy [*]

    kuželka — #15 do 10ti let se nesetkal se smrtí? kde jste ho drželi?smrt je součást života, proč jí tajit?Sml80mladší děti to pochopí dobře Sml22

    superkarma: 1 13.02.2015, 15:32:50
  11. avatar
    [17] gerda [*]

    kuželka — #15ale na stranu druhou...ono je dobré, když se dítě naučí, že život takhle jednou skončí. Vidět to v reále, vyrovnat se s tím. V televizi, kde se válí hromady zastřelených, to vypadá jinak, to je falešný svět. Já jsem všemi deseti za to, aby dítě nějakého zvířecího kamaráda doma mělo, klidně i šneka. Je to dobrá výbava do života.

    superkarma: 0 13.02.2015, 15:24:45
  12. avatar
    [16] kuželka [*]

    Omlouvám se za příšerné překlepy Sml32

    superkarma: 0 13.02.2015, 15:00:09
  13. avatar
    [15] kuželka [*]

    gerda — #1Nesouhlasím: Byla to naprostá katastrofa, kydž zemřelo morče. klukovi bylo 10 letz a nikdy předtím se se smrtí nesetkal. Myslela jsem, že skončíme u psychiatra! Takže zvažte i křečka či myšky...

    1. na komentář reaguje gerda — #17
    2. na komentář reaguje MaVy — #18
    3. na komentář reaguje kobližka — #24
    superkarma: 0 13.02.2015, 14:59:18
  14. [14] manislava [*]

    mám odjakživa dvě kočky,k nim přibyli dvě děti....a pohoda

    superkarma: 0 13.02.2015, 11:47:17
  15. avatar
    [13] gerda [*]

    Bébina — #11tyhle křivdy se těžko zapomínají.

    superkarma: 0 13.02.2015, 11:01:38
  16. [12] cilani [*]

    Proč by se o něj nemohl postarat chlap? Tohle jsem vyřešila hned od počátku a přítel, byť zvířata nijak extra nemusí, respektuje, že ke mně prostě zvířata v počtu min. 2-xx prostě patří, respektuje to.. Ano, když je mi zle, nestíhám a zdržím se v práci nebo prostě z nějakého vážného důvodu nemůžu, postará se o ně, obstará to základní, ale hlavní péče je na mě.. Ono je to jen a pouze o domluvě.. Sml80

    superkarma: 0 13.02.2015, 10:54:20
  17. [11] Bébina [*]

    Pentlička — #3Dítě není nikdy beze zbytku schopné se samo o zvíře postarat. Vždy musí pomoct nebo dohlédnout dospělý. Kupovat krmivo musí dospělý, platit veterináře taky a chodit se zvířetem k veterináři výhradně dospělý. Nevím co mojí matce kdysi dávno přelétlo přes nos, že s námi (11 a 14 let), na veterinu sice došla, ale do ordinace poslala s nemocnou fretkou samotné děti. Milá fretka měla boreliózu a my jako děti jsme si nedokázaly dát souvislosti dohromady a oznámit veteináři, že fretka měla před měsícem klíště. No milou fretku tohle stálo život.

    1. na komentář reaguje gerda — #13
    superkarma: 1 13.02.2015, 10:46:23
  18. [10] Bébina [*]

    Kočky mám už hodně let, takže se syn mezi kočky narodil. Ničemu to nevadilo, nikdy nezlobil od je ani ony jeho. Za chvíli mu budou čtyři a začíná mi s péčí o kočky pomáhat. Rád vybírá záchůdky, rád kočkám sype granule. Starší kočka je uřvaná bréca, co si všechno vyřve. Takže řve když chce nasypat, řve když jde na záchod, řve když vykoná. A synáček maminko kočička křičí, musíš jí dát granulky.

    superkarma: 0 13.02.2015, 10:40:07
  19. [9] Rikina [*]

    Sedmileté dítě může mít docela dobře toho křečka. Nebo morče, rybičky, želvu, andulku, kanárka. Možná i králíka. Na psa je to ještě brzo. To by museli o psa pečovat především rodiče, a taky psa cvičit a vychovávat, to je jako další dítě, navíc je to na dlouho, cca na 15 let. Pokud se psy rodiče nemají žádnou zkušenost (a citované tatínkovo dětské blbnutí se psem na zahradě rodinného domku se nepočítá, protože jednak je to dávno, a tedy zkresleno vzpomínkami, druhak tenkrát psa nevychovával, to byli oba parťáci), tak to bych psa nedoporučovala, to by si akorát koledovali o problémy. Sml80

    superkarma: 0 13.02.2015, 10:29:37
  20. [8] free [*]

    Dcera si pejska doslova vymodlila. Manžel byl ostře proti ale třetímu otevřenému dopisu Ježíškovi podlehl. Nikdy jsme nelitovali. Poctivě venčila před odchodem do školy i po příchodu. On sám dal časem zapravdu, že pes je skvělý relax a moc rád s ním chodil běhat. Bohužel po odchodu dcery na vysokou zůstal pes mě doma. Poslední roky byl nemocný ale dochovala jsem ho. Dožil se skoro čtrnácti let a je mi za ním smutlo. Měl velikánské srdce.

    superkarma: 3 13.02.2015, 09:42:01
  21. avatar
    [7] medulka [*]

    gerda — #1 souhlasím s Vámi, také bych začala něčím nenáročným, nějakým zvířátkem, které nevyžaduje tolik pozornosti, péče atd., např. křeček, zakrslý králík, rybičky... pejsek už je náročnější, chce spoustu pozornosti, je třeba s ním chodit pravidelně ven, je to v podstatě takový člen rodiny a to už bych si řádně rozmyslela Sml22

    superkarma: 0 13.02.2015, 09:41:53
  22. avatar
    [6] vodfon, kolie [*]

    gerda — #1hezky jsi to řeklaSml16naše dětičky,se vždy o pejska staralySml59Sml59Sml59měli jsme kolii a kavalírky.

    superkarma: 0 13.02.2015, 09:12:58
  23. [5] theplana [*]

    Jak kdy, jak které. Taková andulka, super. Sml67

    superkarma: 0 13.02.2015, 09:00:02
  24. avatar
    [4] marianaant [*]

    Mám taky vyzkoušené, že jsme podlehli tlaku dětí a pořídili pejska, bohužel dětičky to brzo přestalo bavit, ale měli jsme výhodu, že moji rodiče se do něj zamilovali a tak skončil u nich. Dožil se uctihodného věku a jeho život skončil po úmrtí pánička. Proto fakt nedoporučuji podlehnout tlaku dětí a to už byli ve věku 13-13 let.

    superkarma: 0 13.02.2015, 08:41:47
  25. avatar
    [3] Pentlička [*]

    Podle mě by dítě mělo mít domácího mazlíčka až od věku, kdy je schopno se o něj beze zbytku samo postarat a také ho nebere jako hračku, kterou je možno všelijak trápit a pak odložit. V těch 7 letech bych byla tak maximálně pro toho křečka, myšku nebo něco podobného. Psa by podle mě mělo mít dítě až tak od 14-15 let, kdy je schopno ho denně venčit, dávat mu žrát a vychovávat ho. Pokud si tedy maminka nepřeje mít psa sama pro sebe.

    1. na komentář reaguje Bébina — #11
    superkarma: 4 13.02.2015, 08:35:28
  26. [2] Katka401 [*]

    Měli jsme psa už od útlého věku našich dětí, a máme ho do dneška. Samozřejmě už kolikátého v pořadí.

    Ale bylo to naše, moje a manžela, rozhodnutí. I výběr vhodného plemene do bytu, do paneláku, k malým dětem.

    A moc se přimlouvám: jestliže Vy nechcete, nepodlehněte tlaku dítka a manžela a nepořizujte si ho. Největší díl péče o něj totiž skutečně zůstane na Vás. A aby za několik málo měsíců/ let, až to dítko přestane bavit neskončil další pes v útulku. Ty jsou bez toho přeplněné.

    superkarma: 0 13.02.2015, 08:02:21
  27. avatar
    [1] gerda [*]

    Myslím si, že je fajn, když si dítě vůbec přeje nějaké živé zvířátko a nepřeje si další tablet, mobil...naučí se tak o někoho starat, mít odpovědnost. Pejska bych zatím neradila, ale padl tam nápad, že by chtěl křečka. Proč ne? Ten se přece nemusí venčit a taky má, pravda, kratší život. Čili žádná hrůza, když mladého chovatele jeho vášeň nějak přejde. Anebo morčátko. Pes je vyšší kategorie, s tím se musí žít a vychovávat ho.

    1. na komentář reaguje vodfon — #6
    2. na komentář reaguje medulka — #7
    3. na komentář reaguje kuželka — #15
    superkarma: 7 13.02.2015, 07:57:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme