Nevím, jak se to mohlo stát, ale nějak se to prostě přihodilo, že se o mě otřel jeden sladký, ale přitom pěkně hnusný bacil. No a už u mě zůstal. Je to zpropadená cukrovka. Ten bacil, jak už se vás jednou chytne, tak už se jej nezbavíte. Bojuji s ním léky, dietou, pohybem, abstinencí (červené víno v malém množství mám naštěstí od lékařky povoleno) a vlastně celkovou střídmostí ve všem.

Docela se mi ho zatím sice daří mít pod kontrolou, ale bude to boj a vlastně stálé hlídání a omezování na celý život. Nic mě nebolí ani žádné příznaky nepociťuji, zvýšený cukr v krvi mi zjistila lékařka na preventivní prohlídce (na kterou kdybych každý rok nechodila, tak by se na to několik let nemuselo přijít). Za jednu z možných příčin vzniku cukrovky moje lékařka označila mé noční směny. Říkala mi ,,přestaňte dělat noční směny a budete zdravá“. To bych ale přišla o práci, která mě na poměry docela baví a nakonec, když vidím všechny ty nezaměstnané v mém okolí, jsem ráda, že ji ve svém věku, v této době a v mém bydlišti, mám.

Tady u nás není moc šancí práci pro 45-ti letou ženu získat. A pokud bych měla zůstat doma, to bych se asi zbláznila. A nebo bych z těch nervů a splínů, že už jsem stará, nepotřebná a nemám práci, dostala ještě nakonec rakovinu. A tak to ne! To raději budu bojovat s dietou, cukrovkou a nočními směnami (které mimochodem v mém případě nejsou příliš náročné). No a případně pomalu hledat  práci jinou. To víte, že už na tom makám, ale moc se zatím nedaří …

Zdraví dispečerka

Text nebyl redakcí upraven.

Budeme vám při tom hledání držet palce.

A jaký byl váš poslední bacil?

redakce@zena-in.cz

 

Reklama