Rozvod, to je pro mě sprosté slovo. Naštěstí jsem ničeho takového nikdy nebyla přímým účastníkem. Mí rodiče spolu až do smrti tatínka poklidně žili, manžela mám taky z úplné rodiny a takový vzor jaký jsme si donesli z našeho dětství se snažíme uplatňovat i v našem svazku.

Neříkám, že by u nás nedocházelo k menším, někdy i větším roztržkám. V tom směru jsme myslím úplně normální, ale rozvod? To ani náhodou!

Pracuji totiž v mužském kolektivu a  jak kolem sebe vidím, jak jsem mohla dopadnout (že bych natrefila na nějakého takového exota, jací se běžně mezi muži vyskytují : alkoholici, gembleři, hulváti, rváči,  chvastouni, odporní egoisti apod. ), tak jsem ráda, že jsem ráda.

Když vidím pak kolem sebe ty rozvody, jak se jejich aktéři nechutně dohadují o děti či majetek, samé soudy, nadávky, naschvály…  Brrr!

Nikdy bych se nechtěla ničeho takového dožít. Jako mamina dvou dospělých synů, když si domů přivedou nějaké děvče, tak taky, jako kvočna, nenápadně sonduju: co rodiče, jak se mají, jestli jsou spolu apod. A jak slyším slovo rozvod, mám husí kůži.  

Vím, že ty děti za to nemohou,  ale jako matka mám prostě o syny strach.  Já měla na partnera štěstí a to samé přeju samozřejmě i jim.

Zdraví dispečerka

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


...to je dobře,  že přeješ svým dětem jen to nejlepší. Ovšem, on rozvod může být někdy až osvobozující a také jedinou možností. Vždycky to nemusí být o tom, že člověk zůstane stále stejný. Bohužel i z toho nejbáječnějšího muže se třeba za pět, deset let může stát zcela někdo jiný. Gambler, alkoholik i odporný egoista…

…samozřejmě Ti přeji, ať je to pro Tebe vždy jen něco, co Tě bude zdaleka míjet. Děkuji Ti za pěkný příspěvek a přeji krásný den. Míša

Na vaše postřehy, příběhy a názory na téma: „Když rozvod, tak rozvod“ se těším na redakce@zena-in.cz.

Reklama