Reklama

jezek

Když byli synové ještě malí, vítali vždycky radostně naši babičku, která přišla večer z práce, u dveří s tím, co jim přinesla? Sama si je tak naučila a oni,  jak slyšeli večer klepnout branku, vyskočili a letěli úprkem dolů. Když jim nosila koblihy nebo lízatka, tak to bylo ještě dobré.

Jednou jim však přinesla malého, opuštěného ježka, stočeného do klubíčka. Našla prý ho cestou z práce ležet samotného bez maminky u plotu. Jé, to bylo radosti! Malé ježaté klubíčko vypadalo moc hezky. Kluci ho celí nadšení položili na skleněnou desku stolu a najednou se ozvaly takové divné zvuky. Takové tiché puk, puk, puk. Začaly z něho lítat blechy, jedna přes druhou. Těch ale bylo, z takového malého ježečka!

Vyskakovaly a odrážely se o ten skleněný stůl. Začala jsem ječet a ježek musel okamžitě z domu. Kluci vzali babičku a společně sní ježka zanesli na místo, kde jej našla. A já, nešťastnice, jsem blechy ještě dlouho chytala po domě.

Zdraví dispečerka

Text nebyl redakcí upraven.

Proč jenom jsem ty blechy čekala? Á už si vzpomínám, stalo se nám něco podobného. A hned několikrát. Ale to jsou blechy ježčí, ty na člověka nevlezou sml57

A jaká zvířátka jste si přivedla domů vy?

redakce@zena-in.cz