Dávno pryč je doba, kdy člověk po škole nastoupil na nějaké místo a z toho místa pak odešel do důchodu. Dnes je normální, že toho člověk projde více. Já osobně si myslím, že to není na škodu. Má větší přehled, víc zkušeností a je celkově takový víc  ,,ostřílený“. 

Ale abych se vrátila k tématu.

Moje tenkrát stávající firma krachovala, pomalu ale jistě nám snižovali plat a tak nějak nás nabádali, ať si najdeme něco jiného, že ve firmě už nám pšenka nepokvete. Pracovala jsem tehdy již deset let v majetkové účtárně, tenkrát jako zástupce vedoucí, práci jsem měla celkem zmáknutou, ale ta jistota tam prostě nebyla.

A tak jsem si říkala, že zkusím něco jiného, něco jistějšího. Přihlásila jsem se do konkursu na majetkovou účetní na úřad. Světe div se, já ho vyhrála. 

Na novou práci jsem se moc těšila a se svou starou (hlavně kolegyněmi) lítostivě loučila. Přece jsem tam byla deset let.

Do nového zaměstnání jsem tedy radostně nastoupila. Zaučovala mě tehdy paní, která z toho postu odcházela a ta byla naprosto fantastická. To víte , práce byla naprosto odlišná. Byla jsem vlastně takový malý správce majetku.

Z účtařinou se tato práce potkávala jen okrajově. Během mého zaučování však byla moje nová vedoucí , kterou jsem tehdy ještě vůbec neviděla, asi dva měsíce v lázních. Kolegyně, která odcházela do důchodu mi tenkrát sice naznačila, že to s ní budu mít těžké, ale takovou fúrii jsem fakt nečekala.

Rádoby mistryně světa, ženská, která v práci víc nebyla, než byla a které si její nadřízení dovolili dosadit novou sílu na místo, které ona už dávno měla slíbené (jak jsem se později dověděla) své nejlepší kamarádce.  

No, tak ta mi to dávala pěkně sežrat. Ještě teď mám husí kůži, jen si na to vzpomenu. Jak já jsem tehdy litovala, že sem odešla z bývalého místa! Začátky byly prostě těžké.

Nejhorší zážitek mám však z první porady, které se účastnili i nějací lidé z vedení,  a já jako celkem nová, neznající ještě moc danou tématiku, se zeptala na nějaký problém. Obrátila tehdy oči sloup a spustila na celý sál ,,no, prosím, ještě větší blbec, než jsme čekali“.

A začala můj problém bagatelizovat. No, bylo mi tenkrát hrozně, krve by se ve mně nedořezal. Před celý fórem mě takhle zesměšnit!

Ještě teď se divím, že jsem tam nezačala bulit. To by mi tak bylo podobné. Tak tím bych to dorazila.  

No, ale já do toho všeho nakonec vklouzla. Pracovala jsem bez větších problémů, každý rok mi prošel audit, všechno jsem docela dobře zvládala. A  ještě taková perlička, paní vedoucí po pár měsících po mém nástupu vyrazili pro neschopnost.

Dovedete si jistě představit, jaký balvan mi  spadl ze srdce.  Přišla nová vedoucí, účtařka s obrovským přehledem, a už bylo fajn. Zase jsem se do zaměstnání mohla těšit.

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


No vidíš, na každého opravdového „blbce“ jednou dojde a i „borci“ po světě chodí. Největší borec jsi ale byla v tu dobu Ty, protože jsi to ustála. Já bych se rozbrečela, já se znám. :-))) Míša

Pište mi dnes o vašich vlastních srážkách s blbci i milých setkáních s jejich opaky na redakce@zena-in.cz. Moc se těším, že si při pátku uděláme humornou atmosféru a do víkendu vstoupíme s úsměvem.

Reklama