Pracuji v kolektivu veselých šprýmařů, kteří neustále něco vymýšlejí, jak by si z někoho vystřelili.  Jsem v tom kolektivu jediná žena a  chlapci se předhánějí, kdo co přihlouplejšího na mě vymyslí.  Za ty roky už bych měla být ostřílená, ale občas jim na něco skočím.  Už to na nich poznám, jak jim cukají koutky,  nedívají se přímo do očí a utíkají pohledem atd. Ale přesto jim to se mnou občas vyjde!

Každý rok 30. dubna  v našem městečku pořádají místní hasiči ,,Tradiční slet čarodějnic“.  Bává tam vždycky veselo. Vždycky se s kámoškami  nahastrošíme , nasadíme si masky (některé ani nemusí), vezmeme košťata  a vyrážíme. Loni mi do schránky přišla krásná, pracně ručně vyrobená osobní pozvánka.  Měla jsem takový fajn pocit a říkala si, jak jsou ti naši hasiči šikovní, že každou ,,čarodějnici“ zvou osobně, ale pak jsem na zadní straně pozvánky objevila obtisk razítka naší firmy. Byl jen takový slabý, tak si ho hoši nevšimli. V práci jsem neřekla nic, jen jsem se pochlubila hasičům a ti pak oslovili mé spolupracovníky, jestli by těch pozvánek nemohli vyrobit víc. Že slyšeli, jak jsou moc šikovní. Jen jestli by to prý nešlo bez toho razítka na zadní straně. Ale nebylo z toho nic. No a já jsem si pak na sletu užila spousty legrace.

Zdraví dispečerka

car

Text nebyl redakcí upraven.

Napálil někdo vás?

redakce@zena-in.cz

Reklama