Doufám, že na takové úvahy mám ještě moc, moc času. Ale když už se mám nad tímto tématem zamyslet, tak jsem si vzpomněla na krásný palouček pod Lysou horou, kde se vždycky zastavím, když šlapu na její vrchol. 

A  říkám si, tak tady je krásně! Tady by to šlo.  

p

Až umřu, tak ať mě tady rozpráší. Ne, že bych měla permanentně takové černé myšlenky, ale na tom paloučku jsem vždycky tak vyřízená, zedřená a málem vypouštím duši, že mě napadají i takové úvahy.

Výhled z Lysé hory je opravdu úžasný a ta dřina, než tam vyšlapu, stojí za to. Hlavně, když je hezky. Když občas chodím u nás po hřbitově a vidím některé zarostlé hroby, tak si myslím, že bude ten palouček to nejlepší řešení.

Než takový zarostlý hrob, tak raději ten  ,,rozprach“ z paloučku. Sama nemám hřbitovy ráda a naše Beskydy miluju. Takže, není co řešit.

 Zdraví dispečerka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

 

...když člověk dosáhne vrcholu, je to pokaždé krásný pocit. :-))) Opravdu skvělý výběr. Navíc se pomstíš všem smutečním hostům, kteří budou muset pěkně v potu tváře šlapat. Díky moc za příspěvek. Přeji hodně sil a krásný víkend. Míša

A jak byste chtěli jednou spočinout vy? Máte vyhlídnutou loučku? A co urna? Pište mi na redakce@zena-in.cz.

Dnes můžete za svůj příspěvek vyhrát knížku „Jak se modlí čarodějky“, kterou budu křtít 1. 10. 2010 v Luxoru.

Reklama