Takhle hezky začíná příspěvek od čtenářky s nickem Diplopeta. A kdože byl hlavních strůjcem těchto trampot? Dvě malé slečny, které si můžete prohlédnout i na přiložené fotografii.

Krásny deň prajem všetkým!

Nočníkové trampoty boli veru aj u nás a niekedy som mala pocit, že sa ich v živote nezbavíme. Ale našťastie sa všetko zvládlo a v časovom limite 3 rokov sme boli bez.

Pri staršej dcérke to bola zlá investícia. Nočník sa používal ako prenášač hračiek, sedátko pre bábiky, ale najlepšiu rolu zohral ako módny doplnok - klobúk. :) Keď sa mal použiť na to, na čo sa to má používať, nočník letel cez celú izbu a dcérka s veľkým krikom utiekla preč. Ale dočkali sme sa aj my. Prišlo to zrazu, nečakane, síce neskôr, ale rovno na veľký záchod. Tak sme rýchlo utekali kúpiť detské sedátko, aby nám tam neprepadla. Jasné, že výber sme nechali na dcérke. 

Potom sa nám však stala malá nehoda pri nákupe v supermarkete. Dcérka si naložila do gatí. A i napriek tomu, že som ju hneď vzala von, prezliekla a uistila ju, že sa nič nestalo, zablokovala sa. A tak, keď potrebovala kakať, prišla si vypýtať plienku, schovala sa niekam do kúta, aby ju nikdo nevidel, a potom sa prišla už len prebaliť. 

Celé to trvalo pár týždňov. Ale jedného dňa sa jej chcelo kakať, akorát, keď cikala na záchode, a toľko sme ju povzbudzovali, až sa jej to podarilo. Nastala veľká chvála, radosť a dcérka žiarila hrdosťou, že to všetko zvládla. Vtom čase mala už druhá dcérka 18 mesiacov, a tak jej strašne bolo ľúto, že nechválime i ju, že začala chodiť na nočník i ona. Sama, bez nejakých predchádzajúcich rád, skúseností.

Takže v 3 rokoch a v 18 mesiacoch sme mali vystaráno. Nočníkové trampoty sme zabili ako 2 muchy jednou ranou. Odvtedy tie naše dve slečinky chodia na záchod spolu. Jedna bez druhej ani krok. :)

A na záver len toľko. Prosím všetky susedky, príbuzných i nepríbuzných - „Prosím Vás, nevidíte, čo sa deje doma v rodine, čo sa odohráva v dieťati a tak nám mamičkám nevyhadzujte na oči pri každom stretnutí, že ako je to možné, že to naše dieťa má ešte plienky. I nás to trápi a snažíme sa s tým bojovať. Ale hold to niekedy nejde. Viem, že to nemyslíte zle, ale....“

Diplopeta

PS: nočníkovú fotku neposielam (zdá sa mi to trošku nevhodné), ale posielam inú - rošťácku (z tohoto obdobia). :)

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

slecny

__________________

Ano, tu závěrečnou prosbu by si měla vzít k srdci řada maminek. Taky jsem potkala pár takových, co se hrozily. Ale kdyby jen maminek. Nejhorší bylo, když se zhrozila i nějaká sestřička u dětského lékaře! To opravdu moc nepřidá.
Děkuji, že jste napsala a přeji pěkný adventní víkend
Saša

Téma dnešního dne: První sezení na nočníku

  • Vzpomeňte v dnešním tématu na to, jaké to bylo, když jste vaše děti učily sedět na nočníku.
  • Používaly jste na to nějaké svoje „fígle“?
  • Měli jste nějaký zavedený domácí rituál?
  • Dokázalo vaše dítě sedět na nočníku i jinde, než doma?  
  • Vadilo vám, že dítě kamarádky chodí dřív, než to vaše?
  • Vyvádělo vaše dítě u posazení na nočník nebo na něm vydrželo sedět i hodinu?
  • Usnulo někdy na nočníku?
  • Kdo měl největší trpělivost v učení sezení? Vy, tatínek, babička, starší sourozenec nebo někdo jiný?
  • Máte nějakou úsměvnou historku „s nočníkem“?
    Můžete poslat i fotografii (nejvýš dvě).

Příspěvky posílejte na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný dárek: dětské ložní povlečení a dva polštářky s veselou žirafkou zn. Matějovský v ceně 1 000 Kč

povleceni

polstarky

Reklama