Rodinu, tedy hlavně dcerku čtenářky s nickem diplopeta, si oblíbili netopýři. Dělají na ně nálety „u ní“ doma i „u nich“ doma. Zajímavé, viďte?

Dobrý deň,

Vaša príhoda z tábora mi pripomenula tie naše stretnutia s netopiermi a že neboli zrovna príjemné, tak  o tom vám chcem dnes tiež napísať.

Prvá príhoda sa stala, keď naša prvá dcérka mala asi 8 mesiacov. Boli strašné horúčavy, my sme bývali v paneláku  na sedmičke a tak sme na noc otvorili okná dokorán, aby aspoň trošku sem-tam zavialo. V noci som sa zobudila na to, že nám niečo strašnou rýchlosťou lieta nad hlavami a vydáva to strašné zvuky. Krvi by ste sa vo mne nedorezali. Ťukla som do manžela a ten vedel hneď, ktorá bije. Že je to vraj netopier. Vstal, rozsvietil a netopier narazil do radiátora. Ten zvuk, ktorý začal vydávať, bol hrozný, prenikavý, strašne nepríjemný.  Popadla som malú a už ma nebolo. Manžel si dal na ruky rukavice, obliekol nejaký sveter a hor sa na lov. Avšak netopier to tak ľahky nevzdával. Malá nočné dobrodružstvo nevnímala, spinkala si pohodlne ďalej a tak som spoza rohu nakúkala čo sa deje v spálni. Blbý netopier si lietal hore-dole, vletel do dcérkinej postielky, vletel na našu postel až skončil v závesnom košíku na hračky. Odtiaľ sa už dostať nemohol, lebo sa zaplietol do siete a tak manžel zobral sitko do piesku, vybral ho odtiaľ a vyhodil von oknom. Neskutočne sa mi ulavilo. A tak som sa ešte v noci pustila do upratovania - vymenila som všetky návlečky, hračky som hodila do vane a až keď boli následky po netopierej návšteve odpratané, tak sme si išli ľahnúť. I keď ešte dlho som nemohla zaspať.

Druhá príhoda sa stala v ZOO Olomouc minulý rok v lete. Chcela som dcérkam ukázať netopierov a tak sme navštívili nočnú expozíciu. Najrpv som tam však vliezla sama, aby som sa ustilila, že netopiere sú za sklom. Keď som videla, že sú, tak sme tam vliezli. Na netopiere sme však stihli pozrieť jedným okom. Zrazu sa nás, ani neviem odkiaľ, vyrútil ten veľký netopier - kaloun sa tuším volá, narazil do dcérkinho klobúčiku a omotal sa jej okolo nohy. Ten hysterický krik bolo snáď počuť v celej ZOO. Rýchlo som dcérku od vetrelca vyslobodila a frčali sme von. Trvalo mi ďalších 15 min než sa ukludnila. Vo mne sa striedal hnev so smiechom. Bola som strašne naštvaná a zároveň mi to prišlo komické.

Dnes dcérka už na to spomína s nadhľadom a keď ideme do nejakej ZOO alebo dinoparku, tak už kričí, že ona sa chce báť. Úsmev

Pekný letný deň praje diplopeta

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

_________________

Zajímavé. Dcerka ty netopýry asi něčím přitahuje. Že by byla v minulém životě hraběnka a bydlela na hradě? Kdo ví ))
Děkuji za krásnou slovenštinou napsaný příspěvek, a jestli se chce dcerka bát, pusťte ji do třetice nějaký horor s netopýry ))
I vám pěkný letní den
Saša

Tématem dnešního vydání je: Strach a jak ho překonat. Máte bobříka odvahy?

  • Bály jste se něčeho tak, že vám až zdřevěněly nohy?
  • Jak překonáváte strach?
  • Napište historky, ať už současné, nebo z dětství
  • Napište i historky vašich dětí
  • Je pravdivé pořekadlo, že „Strach má velké oči“?
  • Uznáváte pořekadlo druhé: Když máš z něčeho strach, jdi a sáhni si na to!
  • Strach i odvaha mohou mít mnoho podob

Sáhněte si na dno své odvahy a napište nám o tom na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Těšíme se na vaše příspěvky

Jednu ze čtenářek odměním čerstvě praženou kávou Arabica (aby ji dala sílu bdít po celou noc) a zmatňujícím tónovacím make-upem od firmy Garnier  (aby nebyla bledá jako hrabě Drácula)

darecekk

Reklama