Jednoho krásného dne jsem v kuchyni zvedla oko ke stropu, a co nevidím! Štráduje si to tam bílý červ zvící dvou centimetrů na délku a aspoň centimetr obvodem kolem pasu. Vzala jsem smeták a milého červíka zneškodnila spláchnutím horkou vodou do dřezu. Jenže druhý den, už těch červů pochodoval po stropě zástup a každý další den se jich tam srocovalo víc a víc. Už mi to nedalo a začala jsem hledat, odkud ty bestie lezou, ale jejich doupě jsem nenašla. Nedá se nic dělat, bude generální úklid! Pořídila jsem si chemické i nechemické výrobky a pustila se do smejčení.

Vyklidila jsem celou jídelní skříň, vytáhla všechny mouky, fazole, hrášky, strouhanku, kolínka vrtule, pytlíkové polívky, propeč, cukr, pytel ořechů… Prohlédla a umyla všechno nádobí. Vlezla jsem pod linku, za linku i na linku, prošťourala větrací díry panelem ven, ale ani zárodek červíka jsem neobjevila.

Spokojena sama se sebou, uložila jsem se po celodenní dřině ke spánku. A ráno v kuchyni na stropě mají opět ty bílé bestie plenárku. Za pár dní, kdy jsem průběžně dělala přepadovku v mouce, vrtulích, nebo rýži jsem se s nimi pomalu začala smiřovat. Každé ráno jsem vzala smeták, sundala ze stropu, utopila je a doufala, že jejich zásoby časem dojdou.

Potom přišla ona osudná neděle. Rozhodla jsem se, že upeču koláč. Připravila jsem těsto a dala se do louskání ořechů. Prvních asi pět horních ořechů bylo krásných, to byly ty, co jsem na ně při otevření pytlíku viděla. A pak to začalo! Z každého dalšího se na mě smál červ jak noha! S radostným pokřikem: “Tak tady máte hnízdo!“ jsem s celým pytlem pelášila do popelnice.

Ještě jsem pak několik zbloudilých jedinců sundala ze stropu a tím moje červí anabáze skončila. Snad navždy.

Dimsy

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Trápí vás také nějaký hmyz ve vaší domácnosti?

redakce@zena-in.cz

Reklama