Rodina

Dimsy, asi půjdu taky k zeměměřičům

Po mateřské dovolené jsem nastoupila k zeměměřičům, protože práci, kterou jsem dělala předtím, jsem se třemi dětmi dělat nemohla. Byli jsme v partě tři. Tuhle naši partu Hic vedl pan inženýr, zapisovatelka byla moje kamarádka, taky se třemi dětmi a já. Chodila jsem s tou tyčí.

Měřili jsme stále stejný úsek pořád dokola a tak vám ani nemusím říkat, že jsme se příliš nepředřeli. A taky: v létě bylo moc horko, v zimě moc zima a na jaře a na podzim hnusně, tak komu by se v tom počasí chtělo lítat po venku. Panu inženýrovi bylo už přes sedmdesát, byl sem více méně uklizen režimem, a často se mu moc dělat nechtělo a tak vymýšlel důvody, proč nemůžeme. Výhodou také bylo, že jsme si při nemoci dětí nemuseli brát ošetřovačku, protože on měl na výplaty tabulky, a kdybychom mu je něčím takovým narušili, musel by je předělávat.

Vždycky, když bylo naplánováno, že půjdeme měřit, jsem jela ke kamarádce a tam jsme společně u kafíčka čekaly, až nás boss zavolá. Jednou bylo hezky a tak jsme se připravovaly, že budeme muset jít, když v tom zazvonil telefon. Kamarádka chvíli poslouchá, pak vykoukne oknem na zářivou oblohu bez mráčku a vážně povídá:“Tady taky sedí mrak, no jo, asi bude pršet“. Položila telefon a říká:“Nikam nejdeme, nad Holešovicema sedí mrak“.

Když už jsme byli okolnostmi donuceni opravdu pracovat a nám se už moc nechtělo, začali jsme se bavit o tom, co jsme vařili a na co máme chuť. Pan inženýr dostal hlad a šli jsme na oběd. Kolikrát jsem měla strach, že nás zavřou, když začal mluvit o politice. Býval dříve profesorem na vysoké škole a měl hlas jako zvon. Tak jeho názory znala vždycky celá hospoda, případně celá ulice.

Paradoxem také bylo, že jsme měřili kopec, v jehož jedné části podle plánů, nemělo nic být. A zrovna tam to nejvíc padalo. A tak jemu, nepříteli státu, museli nakonec přiznat, že právě tam je toho nejvíc.

Sice nás někdy až nesmyslně honil, ale jinak jsme s ním zažili spoustu legrace. Jednou mi koukal na můj experimentální účes a říkal: “Ty to máš, jak když bouchne chemická továrna.“ Bohužel si nepamatuju všechny jeho hlášky, ale jedna je nesmrtelná. Vyprávěl nám, že nějak zapomněl objemové míry a tak doma vzal skleničky, půllitry a měrný válec a měřil…“A víte holky, na co jsem přišel?“ čekali jsme objev hodný Nobelovy ceny: „ Přišel jsem na to, že 250 mililitrů je vlastně čtvrt litru!“

A pak přišla revoluce, konečně mu přiznali důchod a tím naše spolupráce skončila.

Jen ještě poslední jeho hláška: “Generální stávka? Jeden den nebudou pracovat? My už neděláme tři měsíce! To by nám měli dát metál!“

Dimsy

Text nebyl redakcí upraven.

Dnes si povídáme o kolezích a kolegyních. Jaký je váš pracovní kolektiv? Kolik máte kolegů? A jaké mezi vámi panují vztahy? Je ve vzduchu cítit rivalita, nebo jste jeden sehraný tým? Je váš pracovní kolektiv mužský, ženský, nebo smíšený? Máte nějaké zkušenosti s prací v čistě ženském, či naopak v čistě mužském kolektivu?

Pište nám své příběhy, zážitky a zkušenosti na adresu

redakce@zena-in.cz

   
18.03.2010 - Finance a práce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] nehodicka [*]

    Sml52Sml52Sml52Sml52

    superkarma: 0 19.03.2010, 06:47:53
  2. avatar
    [7] Altamora [*]

    Manžel nějakou dobu byl zeměměřič. Měřili snad za každého počasí a vůbec to nebyl relax. Jenže to byla bouřlivá léta devadesátá a restituce a všelijaké jiné změny.Sml16

    superkarma: 0 18.03.2010, 16:07:41
  3. avatar
    [6] Dimsy [*]

    karinečka — #3 mio — #5 Nebyla to nuda. Když jsme měřili, tak jsme opravdu měřili. Jinak jsem byla doma a mohla se věnovat domácím pracem a třem dětem. A nějaká koruna za to taky byla. Mnohem větší nudu jsem zažila později v jiném zaměstnání, když nebyla práce a já musela osm hodin předstírat, že pracuju.

    superkarma: 0 18.03.2010, 15:04:46
  4. avatar
    [5] mio [*]

    karinečka — #3 jj to taky říkám. Radši nevědět, co dřív udělat, než se kousat nudou..v mé první práci (hned po škole), dělala jsem sekretářku majiteli firmy, vše jsem měla hotovo za 2 hodiny, po zbytek prac.doby to byla taková nuda (ještě tam nebyl ani internet), že jsem seděla u počítače, ruku na myši a četla knížku, kterou jsem měla umístěnou ve vrchní otevřené zásuvce. Dlouho jsem tam nevydržela a už bych nic takového nechtěla zažítSml23

    1. na komentář reaguje Dimsy — #6
    superkarma: 0 18.03.2010, 14:21:06
  5. avatar
    [4] enka1 [*]

    To trochu znám, já zapisovala ( tyč by mě porazila) a zas jsme to udělali tak rychle, abychom s kolegyní v restauraci mohly dobíjet energii svařáčkem,protože"šéf" chtěl šoférovat sám. Ale to bylo do revoluce ještě móc dlouho.

    superkarma: 0 18.03.2010, 14:08:40
  6. avatar
    [3] karinečka [*]

    Já bych se asi ukousala nudou,taková práce by mě ani nebavila.Někdy sice nezaškodí trochu pohov,ale ne pořád.

    1. na komentář reaguje mio — #5
    2. na komentář reaguje Dimsy — #6
    superkarma: 0 18.03.2010, 14:08:12
  7. avatar
    [2] tlustoprdka [*]

    Tak to byl dobrej BOSS Sml67Sml30, takovýho šéfa bych taky chtěla. Ikdyž si zas nemůžu stěžovat. Můj šéf není nejhorší, jen někdy má své "mušky".

    superkarma: 0 18.03.2010, 14:05:43
  8. avatar
    [1] mio [*]

    Tak to tedy byla pracovní morálka jedna radostSml30 Je ale fakt, že můj kamarád dělá taky geodeta a je celkem pořád dost vysmátej.

    superkarma: 0 18.03.2010, 14:01:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme