Neinformovanost, prudérnost, strach z něčeho odlišného, či špatné, neúplné informace mohou vést k lecjakým problémům. To se netýká jen sexu, ale všech oblastí života.

V době, kdy jsem sexuálně dospívala a zjišťovala jakési rozdíly ve fantaziích svých a mých vrstevníků, byly informace o dominanci, submisivitě, sadismu, masochismu a všelijakých fetiších jen velmi kusé a hlavně špatné.
Žena Domina byla představována jen jako osoba chladná s bičem či rákoskou v ruce. Celá dominance v té době (nebo přesněji informace, ke kterým jsem se v té době dostala – kolem roku 1980) byly o ponižování, šikaně. Celá problematika S/M byla v té době považována za těžkou sexuální úchylku potřebnou léčit.
A tak jsem své „fetiše“ – provázky – a své fantazie spoutaného a v podstatě „něžně obsluhovaného“ muže zamkla hodně hluboko do podvědomí a při sexu si jen tu a tam představila, že je třeba nějak omezen … že má třeba spoutané ruce a že překonává tuto překážku a přesto je to krásné ... nebo že je bezmocný a já si mohu hrát dle libosti s jeho tělem s jeho erotogeními zónami.
A nebo i to, že jsem spoutaná já a že spolupracovat vůbec nemusím a že se mohu plně soustředit výhradně na své prožitky. Či že tento dar dám naopak já jemu.

Dlouho to nebyl zas takový problém. Prostě jsem jej požádala, ať zavře oči a nechá mne si hrát. Leč fantazie vybublaly z podvědomí, nenechaly se na dlouho udusit a já začala toužit po jejich realizaci. Zakódovaná směs předsudků mi hezky dlouho bránila o tom začít s manželem mluvit. A nejen strach z odsouzení manželem, ale ani já sama jsem jaksi nechtěla připustit, že je to cosi, co mohu pustit ven, a měla jsem pocit, že jsem prostě špatná. A nespokojenost a mé brouzdání fantazií místo užívaní si sexu se začalo projevovat i v posteli. Skoro to vypadalo na rozvod.

Hmm ... pak už bylo manželství tak narušené, že jsem rezignovala a prostě po pravdě řekla, co se děje. Nádhernější překvapení mne čekat ani nemohlo. A tak jsme s manželem objevovali krásy bondáže až po letech a poprvé hned ten večer. Teprve po tomto jsem zjistila, že odpovídajících informací už je všude dost a nebo, že jsem se je mezitím naučila hledat. :-))

Ovšemže jsem se opatrně začala zajímat i o postoje ostatních lidí. Lehce oťukávala názory v rodině, v práci, mezi přáteli. A ke svému milému i nemilému překvapení jsem zjistila, že problémy jsem měla hlavně já sama se sebou. Se svým tmářstvím a svými předsudky. Ovšemže jsem nalezla i názory typu "Jéžíš! A ty někoho Takového znáš??? Léčí se??" :-)) Ale v drtivé většině šlo spíše buď o nezájem typu .. "Hmm nic pro mne, ale když je to baví..." a nebo i krásně rozpačité úsměvy a nenápadný zájem .. "Jo??? to může být zajímavé." až po zjevný zájem a vyjevení podobných sklonů.

Zajímavá pro mne byla reakce matky ... "nevím a nechci vědět" :-)))) Lehce překvapivé sdělení jednoho mého přítele "Ono se tomu říká BDSM? My si s přítelkyní hrajeme už dlouho."
A popsal krásné scénky s bondáží a se spankingem.

 

     
Reklama