17. listopad 1989 a doba sametové revoluce patří i po tolika letech k nejkrásnějším a nejemotivnějším zážitkům mého života.
Takové nadšení a euforii myslím už nikdy nezažiji. Bylo mi tehdy  26 let ale byla jsem už maminou 2 chlapečků a čekala své třetí(tenkrát jsme zakládali rodiny dřív, moc možností realizace a osamostatnění člověk neměl...).                                                                                                                           
Vše jsme s manželem intenzivně prožívali, už vlastně celý rok před 17. listopadem, kdy lidé konečně začali zvedat hlavu a nacházet v sobě odvahu k protestům proti režimu, který se začal pomalu, ale jistě hroutit.Nebyli jsme děti disidentů, ale oba jsme si nesli škraloup negativního postoje svých rodičů k tehdejšímu režimu tedy problémy dostat se na studia, vycestovat - otcům sebrali na pár let pasy atd.atd.). Oba jsme ze svých rodin měli silně vyhraněný negativní postoj proti komunistům, byli jsme mladí a plní obrovské touhy po svobodě ( kterou pro nás tehdy představovalo  volné cestování, svoboda tisku a slova - kupodivu nějaké podnikání a vydělávání peněz nás tehdy moc nebralo, i když jsme měli dvě mrňavé děti a třetí na cestě :o))                                                                                          
I když jsme se už celý rok před listopadem účastnili téměř všech demonstrací, tu 17. listopadu jsme nepovažovali za důležitou... Už to, že byla posvěcená SSM a v podstatě oficiální, v nás nebudilo důvěru. O to větší byl šok z toho, co se tam odehrálo...Byla jsem ten večer sama doma, manžel se syny odjeli na chalupu. První zprávy o tom, co se dělo na Národní  jsem se dozvěděla už ten večer ze Svobodné Evropy a od rodičů, kteří tam byli těsně po zákroku. Mluvilo se o krveprolití, mrtvém studentovi. To, že někdo vztáhl ruku na studenty, vlastně ještě děti ( a ještě ke všemu i na děti z rodin, které jistě nešly proti režimu, spíš naopak, jinak by se jejich děti na VŠ nedostaly...) byl obrovský průšvih, který už lidé odmítli tolerovat.
Hned v sobotu jsem se zajela podívat do města, co se tam děje, prošla se na Národní třídu. Nebyla jsem sama, kdo měl potřebu být mezi lidmi, městem proudily davy lidí s nevěřícnými výrazy  ve tvářích, ve vzduchu visel takový zvláštní zlověstný klid před bouří, všude hořely svíčky. Přes víkend se zorganizovali herci, studenti. A od pondělka to začlo:každodenní demonstrace na náměstích, výlohy, vagóny Metra a všechna volná místa polepená letáčky, obrovská demonstrace na Letné, generální stávka, jmenování Havla prezidentem, vláda národního porozumění atd.atd.
Byl to hrozný fofr, úplně neskutečné změny během neuvěřitelně krátké doby. Protože jsem Pražačka, hodně jsme toho prožili v reálu na náměstích, něco u televize, kdy jsem často brečela radostí a dojetím.                                                   
                                                                                                                                             
Jistě, všechno se nepovedlo, bohužel nejšikovnější byli většinou ti, kteří se měli i za komunistů velmi dobře, ale to je již na jiné téma. Rozhodně jsem nikdy ani na minutku nelitovala nestýskala po starých časech...                                                                                                                           
                                                                                                                                             
Takže obrovské díky všem, kteří nám pomohli  před 17 lety získat svobodu.                                                                                                                                       
Kytka   
Milá Kytko,
děkuji za hezké osobní vzpomínky a vyznání. Přeji vám, ať jste dále spokojená a nemáte důvod ke stýskání.                                                                                                                                          
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                             
Reklama