Bulvár

Díky za 17.listopad

17. listopad 1989 a doba sametové revoluce patří i po tolika letech k nejkrásnějším a nejemotivnějším zážitkům mého života.
Takové nadšení a euforii myslím už nikdy nezažiji. Bylo mi tehdy  26 let ale byla jsem už maminou 2 chlapečků a čekala své třetí(tenkrát jsme zakládali rodiny dřív, moc možností realizace a osamostatnění člověk neměl...).                                                                                                                           
Vše jsme s manželem intenzivně prožívali, už vlastně celý rok před 17. listopadem, kdy lidé konečně začali zvedat hlavu a nacházet v sobě odvahu k protestům proti režimu, který se začal pomalu, ale jistě hroutit.Nebyli jsme děti disidentů, ale oba jsme si nesli škraloup negativního postoje svých rodičů k tehdejšímu režimu tedy problémy dostat se na studia, vycestovat - otcům sebrali na pár let pasy atd.atd.). Oba jsme ze svých rodin měli silně vyhraněný negativní postoj proti komunistům, byli jsme mladí a plní obrovské touhy po svobodě ( kterou pro nás tehdy představovalo  volné cestování, svoboda tisku a slova - kupodivu nějaké podnikání a vydělávání peněz nás tehdy moc nebralo, i když jsme měli dvě mrňavé děti a třetí na cestě :o))                                                                                          
I když jsme se už celý rok před listopadem účastnili téměř všech demonstrací, tu 17. listopadu jsme nepovažovali za důležitou... Už to, že byla posvěcená SSM a v podstatě oficiální, v nás nebudilo důvěru. O to větší byl šok z toho, co se tam odehrálo...Byla jsem ten večer sama doma, manžel se syny odjeli na chalupu. První zprávy o tom, co se dělo na Národní  jsem se dozvěděla už ten večer ze Svobodné Evropy a od rodičů, kteří tam byli těsně po zákroku. Mluvilo se o krveprolití, mrtvém studentovi. To, že někdo vztáhl ruku na studenty, vlastně ještě děti ( a ještě ke všemu i na děti z rodin, které jistě nešly proti režimu, spíš naopak, jinak by se jejich děti na VŠ nedostaly...) byl obrovský průšvih, který už lidé odmítli tolerovat.
Hned v sobotu jsem se zajela podívat do města, co se tam děje, prošla se na Národní třídu. Nebyla jsem sama, kdo měl potřebu být mezi lidmi, městem proudily davy lidí s nevěřícnými výrazy  ve tvářích, ve vzduchu visel takový zvláštní zlověstný klid před bouří, všude hořely svíčky. Přes víkend se zorganizovali herci, studenti. A od pondělka to začlo:každodenní demonstrace na náměstích, výlohy, vagóny Metra a všechna volná místa polepená letáčky, obrovská demonstrace na Letné, generální stávka, jmenování Havla prezidentem, vláda národního porozumění atd.atd.
Byl to hrozný fofr, úplně neskutečné změny během neuvěřitelně krátké doby. Protože jsem Pražačka, hodně jsme toho prožili v reálu na náměstích, něco u televize, kdy jsem často brečela radostí a dojetím.                                                   
                                                                                                                                             
Jistě, všechno se nepovedlo, bohužel nejšikovnější byli většinou ti, kteří se měli i za komunistů velmi dobře, ale to je již na jiné téma. Rozhodně jsem nikdy ani na minutku nelitovala nestýskala po starých časech...                                                                                                                           
                                                                                                                                             
Takže obrovské díky všem, kteří nám pomohli  před 17 lety získat svobodu.                                                                                                                                       
Kytka   
Milá Kytko,
děkuji za hezké osobní vzpomínky a vyznání. Přeji vám, ať jste dále spokojená a nemáte důvod ke stýskání.                                                                                                                                          
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                              
                                                                                                                                             
   
16.11.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Rybulka [*]

    Právě koukám v tv na přenos z Letný z 89 a mám slzy v očích... Mrzí mě, že se rozdělilo Československo... Ale zas je fakt, že teď mám víc slovenskejch přátel než tehdy

    superkarma: 0 17.11.2006, 12:18:51
  2. avatar
    [7] Léthé [*]

    Patřím ke generaci, která ten komunistický magorák vypila až do dna . Proto se mi otvírá kudla v kapse, když od někoho uslyším, jak se měl za komančů „lépe“ .
    Hezky jsi to napsala ….dokonce mi to vehnalo i slzu do očí .

    superkarma: 0 17.11.2006, 07:26:14
  3. avatar
    [6] átéčko [*]

    superkarma: 0 16.11.2006, 22:39:47
  4. avatar
    [5] Kytka [*]

    Děkuju moc za milé reakce spřízněným dušičkám a... zapomněla jsem napsat, že to třetí těhotenství bylo nakonec tuplované, takže to vlastně se mnou všechno v mém břiše prožívala naše dnes 16ti letá dvojčata...

    superkarma: 0 16.11.2006, 22:16:07
  5. avatar
    [4] vininka [*]

    Měla jsem tehdy 15 let a až postupem času mi docházelo o co jde.Každopádně díky za to...

    superkarma: 0 16.11.2006, 17:21:32
  6. avatar
    [3] jaku [*]

    Moc pěkný :-)
    Měla jsem tenkrát dvě malý děti a mí rodiče i já jsme buleli jak štěstím

    superkarma: 0 16.11.2006, 16:52:56
  7. avatar
    [2] Rybulka [*]

    Hezky napsané, Kytko Mně bylo v tý době 15, ale mám podobný vzpomínky. Na tu atmosféru, na každý místo polepený zajímavejma informacema...
    Strašně mě mrzí, že dnešní madý lidi nemají vůbec páru, jak jsme žili a o co vlastně šlo. Přitom to není ani dvacet let. Copak jim doma nikdo nevypráví, ve škole se to neučej? My jsme vždycky po dospělejch chtěli, aby nám vyprávěli svoje vzpomínky, ve škole do nás dějiny našeho století hrnuli horem dolem (bohužel sice lehce upravené), ale mám o novodobých dějinách jistej přehled a jsem ráda. Copak mladý to opravdu nezajímá?

    superkarma: 0 16.11.2006, 15:58:51
  8. [1] Matelka [*]

    Konečně pozitivní příspěvek, díky Kytko, už jsem myslela, že se tu bude jen nostalgicky vzpomínat na staré "dobré" časy.

    superkarma: 0 16.11.2006, 15:47:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme