Reklama

Přeji krásný den všem,

mohu říci, že jsem měla krásné dětství právě díky svým sourozencům. Byli jsme čtyři děti. Dvě holky a dva kluci. Já nejstarší, takže jsem většinu věcí za ně odnášela. Já vždycky musela být ta rozumná a spolehlivá. Doteď mám z toho takový hlídací kompex a běda tomu, kdo by jim chtěl ublížit.  A musím říct, že to jsem já, pro koho není dost dobrý žádný přítel mé mladší sestry.:-)

Díky našemu počtu jsme se nikdy nenudili, vystačili jsme si sami. V naší ulici žádné dítě nebydlelo, ale nám to nevadilo. Mohli jsme být piráti, maminky s tatínkama, nebo rodiče s dětma. Bráškové s náma ochotně vozili kočárek při „rodinných promenádách", na které jsme si hráli. Hledali jsme zakopaný poklad, plížili se jako indiáni, prostě pohoda. Doteď mě bolí kolena, když jsme si hráli na Vinetoua a já byla Rybanin kůň... :-) Lichotilo mi, že jsem prý lepší kůň než brácha, protože jsem se krásně vzpínala".

Samozřejmě jsme se tu a tam pohádali a porvali, ale během chvíle jsme byli zase kamarádi. Když poslouchám své kamarády jedináčky, myslím si, že byli o hodně ochuzeni. My jsme sice byli ochuzeni spíš z té materiální stránky, ale co jsou moderní džíny nebo hi-fi věž proti báječnému dětství.

A vážím si své maminky za to, že se vždy snažila dát nám dostatek všeho, přestože peněz nebylo nazbyt.

Vaše čtenářka odlaska


Děkujeme za nádherný příspěvek :).

Na indiány jsme si taky často hráli :). I když u nás bylo nejoblíbenější uvazování k mučednickémui kůlu :))).

Jak jste si se sourozenci hrály Vy, ženy-in? Povyprávějte nám o tom na redakce@zena-in.cz!