Reklama
 

Přáním každé nastávající maminky je bezesporu zdravé a šťastné miminko. Když potom dojde ke komplikacím nebo prostě jen paní doktorka při kontrole kyčlí zjistí, že se dítě nevyvíjí tak jak má, není všechno ztraceno. Existuje totiž pomoc, která rozhodně není snadná, vyžaduje spoustu trpělivostí, úsilí a hlavně spoustu duševních sil rodičů…….

Vojtova metoda, reflexní cvičení podle českého lékaře Václava Vojty. Pracuje se na základě reflexního ovlivnění pohybu pomocí tzv. spouštěcích zón. Pro nás laiky jde o “dráždění” bodů pomocí tlaku na lidském těle. Takže úplně zjednodušeně řečeno, léčíte dítě nebo i dospělého “mačkáním” určitých míst na těle.

Pravdou je, že se MUDr. Vojta nesetkal u nás s uznáním, naopak byl nařčen ze šarlatánství. V padesátých letech emigroval a jeho knihy vycházely především v Německu. Dnes je jeho metoda hojně využívána a já sama jsem s hrůzou třeštila oči na paní doktorku, když nás se čtyřměsíčním synkem odeslala na rehabilitaci, právě pomocí Vojtovy metody.

Syn měl jednu stranu tělíčka slabší a méně vyvinutou nežli druhou. První návštěva rehabilitačního centra byla obestřena strachem z neznámého. Ten však sestřička brzy rozptýlila svým vstřícným a laskavým přístupem. Dostalo se nám ponaučení, že metoda, pravda, není procházka růžovým sadem, ale zároveň je velkou nadějí pro maminky, jejichž děti se narodí s různým postižením těla.

Pochlubila se i svým úspěchem, kdy se jí podařilo do dvou let po autonehodě rozchodit muže. Nechala nás synka vysvléct, položit na připravenou podložku a citlivou, ale pevnou rukou nás postupně učila jednotlivé body. Jak a kde se mají zmáčknout, jak dlouho a jakou intenzitou držet.

Cvičení jsme měli opakovat dvakrát denně, vždy ráno a večer a za čtrnáct dní jsme šli na další rehabilitaci. Sestřička vždy zkontrolovala, zda cvičíme správně, protože i tady platí, že více může být někdy méně a přiučila nás další cviky.

Zároveň se zdravotní sestrou sledovala náš vývoj i neuroložka a k naší velké radosti se nám podařilo v poměrně krátké době malého vývoj srovnat.

A jaké jsou zkušenosti jiných maminek:

Lucka, 30 let, dcera Vendulka s postižením rukou:

“ Po porodu Vendulky jsem jen s největším úsilím vydržela, při pohledu na její zkroucené ručičky, neplakat. Přecházela jsem od obviňování sebe sama, že jsem něco zanedbala v těhotenství až po toho nejvyššího, proč zrovna nám se narodila holčička s postižením. Pak jsme se dostali k paní doktorce, která nás okamžitě odeslala na rehabilitaci Vojtovou metodou a můžu říct, že to byly dva nejkrušnější roky v mém životě. Vendulka snášela cvičení ze začátku velmi statečně, ale s každým dalším cvikem jí docházela trpělivost. Plakala jsem s ní, když jí mačkané body bolely a radovala se z každého malého krůčku. K dnešnímu dni jsme udělali mílový krok a Vendulka se bude moci zařadit mezi školkou povinné děti.”

Kamila, 22 let, syn Kristián

“ S Kristíkem jsem měla velmi těžký porod, který skončil kleštěmi. Přičemž došlo zřejmě k porušení nervů a syn se na jednu stranu špatně vyvíjel. Pomocí Vojtovy metody se nám podařilo vývoj srovnat a dneska už lítá za míčem s kamarády a nikdo by nepoznal, že něco nebylo v pořádku.”

Vojtova metoda je uznávaná i ve světě a je jen dobře, že stále více se s ní seznamujeme také u nás. A díky jí!