Nedávno jste si mohli přečíst článek o poruchách pozornosti u dětí. Toto téma vás zaujalo, a proto jsme se rozhodli oslovit odborníka a zeptat se ho na několik podrobností. Na otázky odpovídal dětský psychiatr z fakultní nemocnice Motol Michal Goetz.

Co je to ADHD a jak se projevuje?

Zkratka ADHD znamená Attention Deficit Hyperactivity Disorder, což překládáme jako Porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou. V evropském názvosloví jí odpovídá označení hyperkinetická porucha. Studie nám říkají, že ji najdeme u 3–7 % dětí školního věku. Jedná se tedy o poměrně časté onemocnění. U dětí s ADHD nalézáme příznaky ze tří skupin, a sice příznaky nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity.

Nepozornost se projevuje zejména u aktivit, které dítě nijak zvlášť nebaví, ale z nějakého důvodu je musí vykonávat. Tak třeba ve školních úlohách zapomíná háčky a čárky, vynechá slovo při opisování textu, při vyučování častěji než ostatní děti myslí na spoustu jiných nesouvisejících věcí, nebo je velmi zapomnětlivé, pokud jde o nošení školních pomůcek, ztrácí je a podobně. Rodiče si všímají, že jejich ratolest jaksi nereaguje na jejich pokyny, zejména pokud jich vyřknou několik najednou. Pokud dítěti s poruchou pozornosti řeknete: Ukliď si v pokoji, pak si připrav tašku a jdi si umýt zuby, tak možná za půl hodiny zjistíte, že sedí v neuklizeném pokoji, tašku má sbalenou napůl a hraje si autíčkem, které našel ve školní tašce a které ho v tu chvíli zásadním způsobem zaujalo. Jinými slovy, dlouhodobější a cílená aktivita je u nepozorného dítěte mnohem více vydána všanc různým náhlým zaujetím, ty ji pak na dlouhou dobu dokáží zcela vytěsnit z mysli. 

Hyperaktivita znamená omezenou schopnost zklidnit se v situacích, kdy ostatní vydrží v klidu. Například dítě ve škole se vrtí v lavici, vstává při vyučování, nebo si aspoň hraje s něčím, co má právě po ruce. V situaci, kdy ostatní děti v klidu stojí, hyperaktivní dítě poskakuje, když ostatní jdou, tak ono alespoň pobíhá.

Impulzivita znamená, že dítě jedná podle okamžitého nápadu. Mohli bychom říci, že dříve jedná, než myslí. To má nepříjemné důsledky v kolektivu, když žák ve škole vykřikuje, unáhleně zasahuje do hry ostatním, například nepočká, až na něj přijde při hře řada, ale mohou z toho plynout i zdravotní rizika, jako jsou různé úrazy

Mnoho lidí považuje děti s ADHD za nevychované nebo rozjívené jedince. Jsou nějaká vodítka, podle kterých se bezpečně pozná, zda je dítě jen nevychované, nebo zda trpí poruchou pozornosti? Od jakého věku se u dítěte tyto poruchy projeví?

Se stanovováním diagnózy musíme být opatrní, zvýšená aktivita a projevy určité nepozornosti nejsou u předškolních dětí nijak řídké. V odborné literatuře se uvádí, že je rodiče pozorují až u 57 % dětí mladších 4 let. Ve většině případů však dojde k výraznému zlepšení do 6 měsíců. Pouze u menší části se příznaky projeví a přetrvají v takové míře, abychom mohli stanovit diagnózu ADHD. U mnoha dětí v tomto věku, u kterých již byla diagnóza ADHD stanovena, se porucha do 1 roku upraví.

Při stanovení diagnózy začínáme důkladnou anamnézou. Tím, že je ADHD vrozená porucha, tak lze některé její symptomy pozorovat již od útlého věku. V souvislosti se vnějšími podmínkami jsou ale různě nápadné. Je logické, že nejdříve si rodiče všimnou zvýšené čilosti batolete, v kolektivu se pak dobře pozná impulzivita – dítě bez dovolení bere, co ho zaujme, bez přemýšlení do někoho strčí – aniž by ale chtělo nějak ublížit apod. Jak rostou nároky na samostatnost soustředění u činností, které už nejsou hrou, a dítě tedy tak nebaví, tak se více ukazují symptomy nepozornosti.

Diagnózu nestanovujeme před třetím rokem věku. Do té doby není s dostatečnou přesností možné odlišit příznaky ADHD od opozičnictví apod. ADHD patří do medicínské klasifikace nemocí, a tak také diagnózu stanovuje dětský psychiatr. Moderní psychiatrie, jako všechny lékařské obory, má pro každé onemocnění stanovena závazná kritéria, která musí pacient naplňovat, aby mohla být určena diagnóza. Kromě výskytu příznaků nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity diagnostická kritéria vyžadují, aby se tyto příznaky vyskytovaly nejméně půl roku a narušovaly život dítěte alespoň ve dvou oblastech. Například ve škole a doma, nebo ve škole a na kroužcích.  A tím, že kriteria vyžadují, aby narušení života symptomy ADHD bylo patrné alespoň ve dvou oblastech, předcházíme tomu, aby diagnóza nebyla stanovena tam, kde jde třeba jen o adaptační obtíže v nějakém prostředí, nebo kde by hodnotitel chování dítěte měl přehnané požadavky. K přesnému zhodnocení míry poruchy pozornosti používáme mezinárodně platné psychologické testy.

Pokud rodiče pojmou podezření na ADHD u svého dítěte, čeho si mají všímat nebo na koho se obrátit? Kdo rodičům pomůže?

Pokud se rodiče domnívají, že se u jejich dítěte projevují příznaky ADHD, měli by se obrátit na ambulantního dětské psychiatra s kontaktem na něj by jim mohl pomoci jejich pediatr. Psychiatr pak přibírá ke spolupráci další odborníky, jako je psycholog, neurolog apod. Obrátí se také na školu, protože učitelé mají o chování dítěte dobrý přehled a mohou posoudit, zda se žák vymyká normě nastavené chováním ostatních dětí ve třídě.   
 
„Léčba" poruch pozornosti u dítěte je soubor mnoha opatření. Můžete je alespoň stručně shrnout? Je pravda, že ADHD se u dítěte nikdy nevyléčí, pouze zmírní?

Léčba ADHD není úkolem pro jednoho člověka a skládá se z několika vzájemně se doplňujících přístupů. Můžeme vlastně říci, že každý, kdo dítě s ADHD nějak výchovně ovlivňuje, participuje na léčbě. Jejím koordinátorem by měl být dětský psychiatr, který také stanovuje diagnózu; ale účastní se na ní, kromě psychiatra, též poučení rodiče, psycholog, učitel ve škole atd. To ukazuje i na složky, ze kterých by měla účinná léčba sestávat, a sice správný výchovný a pedagogický přístup, farmakoterapii, nácvik některých dovedností pod vedením psychologa apod. Nejde ovšem jen o léčbu ADHD jako takového, naším společným cílem by mělo být i předejití komplikacím, které může ADHD přinést. Léčba tak pomáhá dítěti překlenout nejkritičtější období pro jeho sebevědomí, postoje k autoritám, získávání vědomostí a vztahu k ostatním. Vývojem usměrňovaným různými druhy terapie pak může dojít ke zmírnění některých projevů ADHD, u některých odezní všechny příznaky.

Může být dítě v některých případech tlumeno léky?

Dítě v žádné případě nesmí být léky tlumeno. Léky, které jsou pro léčbu ADHD určeny, naopak činnost mozku podporují. Výsledkem této podpory je zlepšená funkce regulačních center, což se projeví zklidněním, delší schopností koncentrace, snazším započetím jinak nelákavé práce a tím zmírněním stresu, poklesu konfliktů a zvýšením kvality života dítěte.

Jakým aktivitám by se mělo dítě s touto poruchou věnovat? Je třeba ho zabavit hrou nebo sportem, který ho unaví, nebo je lepší činnost klidnější?

Dítě s ADHD by se mělo věnovat stejným činnostem jako ostatní děti, jde jen o to, jak mu pomoci, aby se v nich cítilo úspěšné a spokojené. Vyžaduje to od rodičů obvykle větší úsilí než u ostatních dětí, ale je to nejlépe investovaný čas a finance. Jako u každého dítěte je třeba pečlivě dbát o náplň jeho volného času. Ve sportu se těmto dětem daří spíše v individuálních odvětvích, kde je pozornost trenéra více soustředěna na jednotlivce. Oblíbená je keramika, dítě vytváří vlastní, okamžitě viditelné výrobky, které nacházejí ocenění samy o sobě, bez nutnosti přiblížit se nějaké ideální předloze. Dobré zkušenosti mám se skautem, kde dítě může zažít mnohé úspěchy a dobré přijetí od ostatních, a leckdy se tím daří kompenzovat různé šrámy ze školy. 

Máte zkušenosti s poruchami pozornosti u dětí?

Reklama