Zdraví

Diagnostika ADHD v dospělosti je složitá, je potřeba vzít v úvahu pacientovo chování v dětství

Co je ADHD, koho postihuje, jaké jsou možnosti léčby a co vše s tím souvisí, je naše dlouhodobé téma. Většinou se zabýváme dětmi, protože jako rodiče tuto problematiku řešíme. Díky poznatkům odborníků z oblasti psychiatrie se ale toto téma rozšiřuje i na dospělé. Někteří pacienti totiž se svého onemocnění nezbaví ani v dospělosti. Co to pro dospělého znamená? Co je ADHD jsme popsali zde: ADHD, porucha, která zasahuje do celého života.

Připravili jsme pro vás zajímavý rozhovor. Možná to budou pro vás přínosné informace, řada lidí zjistí teprve v dospělosti, že trpí syndromem ADHD, které nebylo v dětství diagnostikováno a jeho projevy byly mylně přisuzovány jiným poruchám. Pro takové pacienty je to dobrá zpráva – mohou najít řešení v úspěšné léčbě, která jim přinese pozitivní změny v životě.

ADHD

Na naše otázky odpovídal Doc. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. primář kliniky z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech, za jeho odpovědi mu děkujeme.

O jaké skupině mluvíme u dospělých – kolik cca % dětí se ADHD nezbaví ani v dospělosti?
Je skupina dospělých, kteří se v dospívání díky dozrávání mozku příznaků ADHD zbaví.  Zhruba u dvou třetin přetrvávají jejich příznaky i do dospělosti. Příznaky se v dospělosti mění – zatímco v dětství jde velmi často například u chlapců o poruchy chování, impulzivitu, hyperaktivitu, u dospělých spíše převažují příznaky, jako jsou poruchy pozornosti, špatná koncentrace, neschopnost dotáhnout činnost do konce. Také se mění poměr mezi muži a ženami, zatímco v dětském věku  jsou častěji diagnostikovaní chlapci, v dospělém věku se tento poměr vyrovnává. Je to způsobeno tím, že u chlapců jsou v dětství příznaky nápadnější a rušivější a rodiče to řeší, kdežto u dívek se může jednat jen o poruchy nepozornosti, které rodiče neřeší s odborníky jako projevy ADHD.  Taková dívka má problémy s pozorností, koncentrací, nedokáže se soustředit na dlouhý výklad.

Které děti mají šanci se z ADHD dostat a které ne? Má na to vliv nějaký faktor?
Určitě pozitivní vliv na to může mít léčba. Dalším pozitivním faktorem může být úprava režimu, lepší organizace času a aktivit. Vhodný režim, spolupráce s odborníky, kteří rodičům poradí, jak s dítětem jednat, na co při výchově dbát a co důsledně dodržovat. To jsou obecná opatření. ADHD je velmi individuální a my nevíme dopředu, jak se bude u dítěte vyvíjet. Největší vliv má na vývoj a ústup nemoci dozrávání mozku, což nelze zcela předvídat. Příznaky mohou v dospívání vymizet úplně, mohou ustoupit jen částečně, nebo se všechny příznaky přenesou i do dospělého věku.  Největší efekt má úspěšná léčba. Díky léčbě lépe funguje, zlepšují se akademické výsledky, takový člověk neselhává, má lepší uplatnění v životě, nenaráží na problémy, které mu způsobují příznaky ADHD.

Všichni dospělí s ADHD mají toto onemocnění již od dětství?
Toto onemocnění se považuje za neurovývojové, to znamená, že je přítomné již od dětství a jen se mohou měnit příznaky. Není možné, aby v dospělosti propuklo ADHD u toho, kdo neměl toto onemocnění v dětství. Může se ale stát, a to není až tak vzácné, že v dětství příznaky ADHD nebyly diagnostikovány. Dítě mělo určité problémy, ale buď rodiče, nebo učitelé je špatně vyhodnotili, nebo si toho nevšimli nebo dítě mělo nějaké kompenzační mechanismy, kterými to dokázalo zvládnout. Teprve v dospělosti díky edukaci a informacím si dospělý uvědomí, že se jedná o nemoc, protože si je vědomý svých potíží. Také to může vidět u svých dětí – není to ojedinělé, že rodiče přijdou k dětskému psychiatrovi s dětmi s tím, že mají stejné problémy, jako řešili sami v dětství. Nebo naopak při vyšetření odborníka si rozpomenou a uvedou, že vlastně podobné problémy řešili jejich rodiče s nimi.

Jak se takový člověk vyšetřuje, jak může odborník zjistit, že se jedna opravdu o ADHD?
Vyšetřuje se rozhovorem, nejsou na to žádné objektivní nástroje, jako jsou rentgeny, magnetické rezonance, krevní testy. Existují posuzovací škály, které zjišťují přítomnost a závažnost jednotlivých příznaků. Odborník posoudí, zda byla naplněna diagnostická kritéria, a určí diagnózu. Součástí posuzování je také rozhovor s jeho blízkými, s okolím, které dotvářejí celkový obraz osobnosti vyšetřovaného, jeho příznaků a potíží.

Jak se ADHD dá léčit, jaké jsou možnosti moderní medicíny – u dospělých?
Léčba je v zásadě dvojí, farmakologická, nebo nefarmakologická. Prvním krokem je vždy edukace o léčbě – o co se jedná, že to není porucha osobnosti nebo nějaký vrtoch, ale onemocnění, že za své projevy pacient nemůže a také jaké jsou možnosti.

Druhým krokem jsou režimová opatření, psychoterapie (behaviorálně kognitivní terapie), koučing.

Farmakologickým řešením jsou léky, tradičně se na ADHD používala stimulancia, která mají většinou bohužel tu nevýhodu, že jsou krátkodobě působící, je tedy potřeba jejich podávání načasovat, zejména v situacích, které jsou důležité, aby je člověk zvládnul. Tuto nevýhodu řeší částečně stimulancia s prodlouženým uvolňováním. Novější léky jsou nestimulační, působí jiným mechanismem, mají dlouhodobější účinky. Mají sice pomalejší nástup, ale účinek déle přetrvává a je to komfortnější v tom, že stačí si vzít jednu tabletu za den.

Co ještě přispívá k léčbě či zvládnutí příznaků ADHD? (Je to strava? Doplňky stravy? Pravidelný řád? Komunikace s odborníky? Sport?)
Nevím, zda existuje nějaká strava, která by na ADHD měla vliv, spíš bych doporučil nepít energetické nápoje, alkohol, určitě pomáhá pravidelný řád, lepší organizace času, plánování, práce s diářem, určení priorit i v běžných věcech. Komunikace s odborníky – ano, to je vlastně edukace, uvědomění si vlastních potíží, které plynou z ADHD, a možnosti, jak je zvládat. Sport je vždy dobrý.

Je ADHD dědičná záležitost?
Údajně až z 80 % je ADHD dědičné. Jsou tedy rodiny, kdy jsou generace s ADHD a mohou očekávat, že i jejich děti budou s touto nemocí bojovat.

Je vice postižených ADHD mužů, nebo žen?
V dětském věku převažují chlapci, ale v dospělosti se ten poměr vyrovnává – vysvětlení v první otázce.

Na jaká rizika v diagnostice byste rád upozornil?
Pokud nebyl člověk diagnostikován v dětství, mohou být příznaky, které má v dospělosti, chybně zaměňovány s různými poruchami. Často to jsou poruchy osobnosti, bipolární porucha, úzkostné poruchy, deprese, ti lidé mají často tendenci zkoušet něco nového, impulzivně se vrhají do různých projektů, zkoušejí nové věci, které je zaujmou, mají sklon k  závislostem na návykových látkách. Bohužel některé poruchy se mohou vyskytovat společně s ADHD.

Musí být velmi těžké odlišit, zda se jedná o poruchu, či o projev ADHD.
Někdy to těžké je, ale z anamnézy, z průběhu všech potíží lze vyčíst souvislost s ADHD. Hlavně se na to musí myslet, že tady ta možnost může být. Je dobré komunikovat i s rodiči, vzít do úvahy, jaké bylo chování pacienta v dětství, protože si na to dospělý nemusí pamatovat.

Na naše otázky odpovídal Doc. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. primář kliniky z Národního ústavu duševního zdraví, Klecany, za jeho odpovědi mu děkujeme.

ADHD je velmi častá psychická porucha, postihující nejenom děti, ale i dospělé. Tato porucha kromě svých příznaků (nepozornost, hyperaktivita, impulzivita) zapříčiňuje i významné funkční postižení, které způsobuje, že lidé trpící ADHD nenaplňují svůj osobní, studijní, pracovní i sociální potenciál. Důležité je, aby lidé trpící příznaky možného ADHD věděli, že jde o řešitelný problém, a aby vyhledali odbornou pomoc u psychiatra.

Čtěte naše články:

   
01.04.2015 - Zdraví - autor: odborný článek

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme