Bulvár

Diabetik Miloš: Pro inzulín se sežrat nenechám

diabetes

Když se řekne cukrovka, nejspíš se vám vybaví i řada omezení, která jsou s ní spojena. Ale i s cukrovkou můžete prožít život aktivní a plnohodnotný život. Své o tom ví i Miloš Kalerta - diabetik, ale především mladý muž, cestovatel, dobrodruh a příležitostný DJ. My jsme si s Milošem popovídali nejen o cukrovce, ale také o cestování ajídle. Zajímá vás, jak se mu s cukrovkou cestuje, jak se s ní naučil žít a kde ho málem sežrali lvi?

Jakou formou diabetu trpíte a jak dlouho?

Mám diabetes I. typu, a to přibližně 7 let.

Vzpomínáte si, jaké to bylo, když vám lékaři oznámili diagnózu? Jaká byla vaše reakce?

Člověku nezbyde, než to ustát. Popravdě mě to ani moc nevzalo, protože jsem absolutně neměl představu, co všechno to znamená a bude obnášet. Kdybych to býval vědět, asi bych to moc dobře nezvládal, takže to, že jsem tehdy věděl míň, mi vlastně trochu pomohlo.

Jaké byly pro vás začátky? Určitě to chtělo výrazně změnit životní styl, hlídat si, co smíte a co nesmíte, naučit se píchat inzulin…

Úplné začátky ale nebyly nic moc. Nevěděl jsem, jestli si vůbec můžu dát pivo, co vlastně můžu a nemůžu jíst, tak jsem nakonec mimo vody nepil nic a nejedl nic mimo brambor a pár základních jídel. Jistě, postupem času jsem si všechno zjistil a postupně vše upravoval. Takže to spíš bylo učení za běhu, než abych si sedl a řekl, co můžu a nemůžu a co bude dál. Také, tělo každého diabetika může na určitou věc reagovat odlišně, je tedy potřeba si to všechno na sobě vyzkoušet.

Vy i přes cukrovku očividně žijete hodně aktivně. Pokud chce ale nemocný s diabetem žít takto aktivní život, musí si určitě dopředu stanovit nějaká pravidla. Jakých zásad se držíte vy? Které jsou ty nejdůležitější?

Je nutné s nemocí vždycky dopředu počítat. Diabetik se též nesmí snažit cukrovku podřídit svému životnímu stylu ale přesně naopak. Pokud někomu chutnají věci, které obsahují hodně sacharidů (např. světlé pečivo, knedlíky, slazení čaje apod.), prostě se s tím musí rozloučit – ale věřte mi, není to tak složité.  Takže ať už dělám cokoli, nebo jsem kdekoli, vždycky počítám s tím, že třeba za 3 hodiny musím obědvat a trochu tomu danou činnost podřídit. Také jsem se začal daleko víc zajímat o složení potravin a patřičně toho využívat ve prospěch mého těla a samozřejmě i ve prospěch lepšího zvládání průběhu nemoci.

Hodně cestujete. Je nějaký rozdíl v cestování s diabetem a bez něj? Nebyla pro vás cukrovka někdy překážkou na vašich cestách?

Až tak velký rozdíl v tom není. Vlastně jediné omezení (ale já už tomu ani „omezení“ neříkám, prostě je to součást mně a mého života), je myslet na to, že musíte jíst v určitou hodinu a před jídlem si dopíchnout inzulín. Také je nutné si v rámci možností hlídat hladinu cukru v krvi pomocí speciálního měřáku, tzv. glukometru, protože příliš nízká hladina cukru v krvi může být i smrtelně nebezpečná. Uznávám, že někde v džungli to je poněkud složitější, ale jakmile se to člověk všechno naučí, už to pak jde skoro samo.

Jediné co mě mrzí a omezuje, je, že se nemůžu sám vydat do úplně odlehlých koutů země. Ale při dobré přípravě jde skoro všechno, ta příprava je hodně důležitá a nesmí se podcenit. Na druhou stranu, pokud by se náhodou mělo stát, že není možnost si inzulín dopíchnout, konec světa to také není. Velkou chybu jsem udělal snad jen jednou, a to v africkém Zimbabwe, konkrétně v národním parku Hwange, uprostřed ničeho, plného jen divoké zvěře. Ráno jsem si dal náhradní inzulín do lednice mimo naší chatku, kde se sice jedlo, ale nespalo se tam. Přespávalo se v jiných chatkách, vzdálených asi 200 metrů. A večer před spaním, když je nutné si píchnout tzv. noční inzulín, jsem zjistil, že u sebe již žádný nemám a náhradní je jinde.

 Za normálních okolností by to samozřejmě nebyl problém, zde se ale v noci nesmělo vycházet, protože to je divočina, kde je možné cokoli. A tak byla u postele pro noční komunikaci s personálem obyčejná píšťalka, na kterou se jednoduše muselo zapískat a teprve poté mohl někdo přijít a pomoci. Jenže ten večer byl ohromný vichr a tak mé pískání okamžitě zaniklo ve větru a já se rozhodl doklopýtat si pro náhradní inzulín v té černočerné tmě sám. Po vykročení ven a asi pěti pomalých krocích, kdy mi srdce bušilo jak o život, jsem najednou uslyšel temné zavrčení čehosi, co rozhodně neznělo přátelsky. Během jednoho jediného okamžiku jsem byl zpátky a smířil se s tím, že ten večer si noční inzulín už prostě nepíchnu.

Ráno při snídani pak průvodci nadšeně vyprávěli, že tu noc byli v táboře lvi, že jsou všude kolem jejich ohromné stopy a že po snídani je zkusíme pronásledovat. Zimbabwe je totiž, spolu se Zambií, snad jediná země na světě, kde se za jistých podmínek dá dělat tzv. walking safari, jinými slovy se vydáte do divočiny po svých (bez auta), jen se stopařem a ozbrojeným průvodcem. Je to nebezpečnější, než klasické safari v jeepech, ale je to samozřejmě daleko intenzivnější zážitek. Tu skupinku lvů jsme pak dokonce i vystopovali a už byla v klidu a po obědě (protentokrát to odnesl chudák slon). Takže to nakonec dopadlo dobře, i když dopíchnutí inzulínu by se nikdy vynechat nemělo. Pokud se to ale stane výjimečně, dá se to přežít - určitě lépe než noční setkání s rozzuřenou bandou hladových lvů.

Miloš

Jak se vlastně řeší na letištích, když si potřebujete na palubu vzít inzulín, a pak i jeho aplikace v letadle?

Na letišti je to obvykle bez problémů, ale je dobré mít od svého lékaře nějaké potvrzení, pokud možno i v angličtině – letištní úředník se může začít divit, na co máte ty divné lahvičky (inzulín) nebo různé jehličky (do aplikačního pera). Problém byl snad jen jednou, a to na malinkém letišti na Zanzibaru, kde úředník neměl ani ponětí, o co vlastně jde. Po chvíle obracení listu papíru – mého potvrzení od lékaře - ale uznal, že tam je jakési oficiální razítko a to ho přimělo nechat mě projít.

Co se přímo píchání inzulínu týče, to už není problém žádný. Prvních pár let jsem chodil třeba na toaletu anebo na klidnější místa, teď už ale nic neskrývám – je to součást života diabetika a myslím si, že by se neměl někam při aplikaci inzulínu schovávat. Inzulinové pero je velké asi jako propiska a píchnutí trvá pár vteřin. Takže jak v letadle, tak i běžně v restauraci si píchnu klidně i před lidmi. Myslím, že většina lidí to chápe a ti co ne, aspoň začnou.

Na svém cestopisném webu popisujete i své gurmánské zkušenosti v restauracích. Zdá se, že ani tady si neberete příliš servítky… Jak to vlastně s jídlem máte? Držíte dietu a tu a tam si povolíte nějaký hřích? Nebo hřešíte častěji?

Ono problém s jídlem může být jen s určitou kuchyní. Třeba právě česká kuchyně moc vhodná a úplně zdravá není, nejen pro diabetika. Tím, že jsem se začal více zajímat o to, co vlastně jím, otevřel se mi úplně nový svět.  V zahraničí to je ještě jednodušší, automaticky se hodně používá zelenina, anebo třeba rýže, která je rozhodně zdravější než knedlíky. A například v Japonsku, tam co jídlo, to víceméně zdravá věc. Bez tuku, omastku, bez zbytečného cukru, soli a pepře. Pokud tedy někdo uvažuje o zdravém zhubnutí anebo srovnání svých stravovacích návyků, doporučuji několik týdnů v Japonsku a všechno bude v nejlepším pořádku :).

Co vás na cestování nejvíc baví?

Baví mě ty velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a kulturami. V Africe lze zažít opravdu velké dobrodružství, od úžasných pohledů na divoká zvířata až po setkání se stále velmi jednoduše žijícími kmeny. V Asii se zase mísí mnoho náboženství (Buddhismus, Hinduismus, Šintoismus atd.), asijská kuchyně je vážně fantastická a je tu i spousta kulturních památek, které stojí za to vidět.

V jaké oblasti jste ještě nebyl?

Když tak o tom přemýšlím, vlastně mi úplně chybí Jižní Amerika, tak doufám, že to brzy napravím.

Kam vás to táhne nejvíc?

Nejvíc mě to ale asi stále táhne do Afriky. Mnoho lidí se bojí tamních nemocí, chudoby a podobně, ale není to až tak zlé. A je to kontinent, který si prostě musíte zamilovat a ještě dlouho po návratu vám bude pořád ležet v hlavě. A dokonce i v rámci celé Afriky je téměř každý stát jiný a je tam možno vidět a zažít různé věci, takže možností je tam opravdu bezpočet.

Pomineme-li cestování, čemu se ještě věnujete?

Baví mě kultura obecně, hlavně hudba, dokonce s kamarádem jako Dj občas hrajeme po večerech v Praze v klubu, a jak vidět, i s tou cukrovkou to jde. Baví mě focení, také vážně ocením dobrou a zdravou kuchyni, takže její vyhledávání je vlastně také tak trochu koníček. Baví mě spousta věcí a v žádné z nich nejsem nijak extra limitován – jak je vidět, i s cukrovkou to všechno jde.

Jde jen o to se s ní smířit a sám se sebou s ní nebojovat, i přes to, že se jedná o nevyléčitelné onemocnění. Cukrovka také vyžaduje velkou sebekázeň, kde napůl jste si sám sobě doktorem, protože na tom, jak dobře máte stav vybalancovaný, záleží její případné pozdější komplikace a vůbec celkový průběh nemoci.

Milošovy cestopisy si můžete přečíst na www.kalerta.com

Sympaťák, co říkáte? A co ostatní diabetici, jaké zážitky vám cukrovka přichystala? Jak se vám s ní žije? Jde vám to taky tak zvesela?

hadanka

   
17.02.2010 - Rozhovory - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. [7] Izzy [*]

    Přesně tak, cestovat se dá i s diabetem. Jen člověk musí být velmi opatrný, co se týče léků i zvýšené pohybové aktivity, jídla. Diabetes je dnes už civilizační nemoc.

    superkarma: 0 28.04.2015, 09:37:58
  2. avatar
    [6] 13042000 [*]

    Nejsem diabetik, ale také jsem nemocná a musím mít své léky stále po ruce. Když odjíždím třeba na 14 dní na dovolenou, je jich docela dost. Sml30 Cestovat se dá i když člověk není zdravý. Vím to. Sml16

    superkarma: 0 17.02.2010, 14:10:31
  3. avatar
    [5] malvina [*]

    Sml16Moc  fandím.  Naše civilizovaná společnost se moc  nezajíma  o tak podstané problémy jako  je to, že  ročne přibýva asi 50 tisíc   diabetiků a   to v populaci dětí..  Jen se podívejte na  dostupnost  jídla pro děti ve  školách/ sladkosti, slazené nápoje,  a  tyčky MARS./   Myslím si, že  víc pozornosti  místo  boje  proti  kuřákům   by  zasluhovalo více osvěty a podpory pro  programy DM

    superkarma: 0 17.02.2010, 08:04:30
  4. [4] pretty.Iv [*]

    Tak já  jsem diabetička I. typu a to už celých 16 let.. naprosto souhlasím s tím co je uvedeno v článku. Všechno jde, jen musíte znát jak věci fungují, co s vámi udělá daný pohyb a jak tomu přizpůsobit svůj režim. Bohužel mám přidružené "onemocnění" na nohou, jedná se o takové flíčky, jinak než kosmeticky mě to neomezuje, ale i tak mě to samozřejmě hodně vadí, proto hledám různé alternativní cesty léčby. Už jsem vyzkoušela homeopatika, detoxikační kapky, různé vitamíny, léčitele, aleternativní medicínu.. zajímavé je, že čím toho člověk o stravě víc ví, tím víc ví, že nic neví Sml30teď zrovna zkouším čínskou medicínu a tam se vyloženě doporučují 3 jídla denně, podle nich 5-6 zbytečně zatěžují trávení... člověk fakt kolikrát neví, čím se řídit, já teda upřednostňuji zdravý rozum a mít svůj krevní cukr pod kontrolou Sml22

    Jinde vám třeba řeknou že nemůžete mléko - náhražky kokosové či sojové, ne sýry - jen kozí Sml43vrcholem všeho asi bylo když mi jedna paní doktorka doporučila jíst jen kořenovou zeleninu s tím že papriky a rajčata jsou - tentokrát z pohledu makrobiotiky - nevhodné... Takže skutečně co člověk to názor Sml30

    superkarma: 0 17.02.2010, 07:45:45
  5. [3] Anime Otaku [*]

    Eva_Fl — #1 Tady asi závisí na typu cukrovky, koukala jsem, že jsou veliké rozdíly mezi I. a II. typem

    superkarma: 0 17.02.2010, 07:27:04
  6. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    .....zacinala jsem jako on, tak moc jsem si nevedela rady, ze jsem prestala jist.Sml30Sml30Sml30Sml30 Ted - no porad se ucim. Ale hlavni potravou je protein a zelenina. Ted mam na 2.veceri pripravenej puding ( bez cukru a je to skrob, takze jen malo ) a berries. Cerstvy. Jahody a boruvky a maliny a ostruziny. Nejvetsi problem mam s nohama. Nejen, ze na noc musim jist pilule na bolest nervu, ale nohy mam strasne citlivy a lechtivy a fffffffffffffuuuuuuuurt neco s nima. Mam velky trable na pedikure. Sml22Sml15Sml22

    superkarma: 0 17.02.2010, 01:37:41
  7. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Hm, to je zajimave, protoze mne ryzi a testoviny vyslovene zakazali. Smim teda celozrnne a hnedou ryzi a to velmi malou porci, kdyz uz. Sml22 Ale ma pravdu s ceskou kuchyni, ta pro cukrovkare neni delana. Sml23Sml15 

    1. na komentář reaguje Anime Otaku — #3
    superkarma: 0 17.02.2010, 01:33:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme