Zhroutil se mu život. Přišel o manželku, o dům, na který splácí hypotéku, i o ordinaci psychiatra. A včera František Soukenický přišel i o to poslední, Škodu 1000 MB. Pro tu však jeho filmový představitel Josef Polášek vybral majitele, kterým je vylosovaný návštěvník filmu František je děvkař. Tedy přesněji, vylosoval 111 000 diváka, který vybral účastníka soutěže, jež začala ještě před promítáním filmu v kinech.

 

Pokud nejste mezi těmi sto tisíci diváků, kteří film už viděli, pak zde je malá recenze:

 

Příběh si nedělá ambice na hloubku, chvílemi se pobavíte, chvílemi se s ním možná ztotožníte při vzpomínce na některé momenty svého života, jindy zas kroutíte hlavou nad účelovostí některých postav.

 

Prvoplánový název filmu se v jeho ději odrazí jen tou skutečností, že hlavní hrdina je skutečně děvkař. Čtyřicátník, který by si nemohl na nic stěžovat – má tolerantní ženu, dům i vlastní psychiatrickou ordinaci. Je pohledný, zajímavý typ, občas i vtipný. Má však velký problém. Přítomnost ženy mu vypíná mozek a racionální uvažování. Film vlastně začíná tím, že pro Františka jeho dosud relativně úspěšný život končí. A nastává série neobratných pokusů, jak se k manželce, k níž se okamžitě po rozchodu přistěhoval rodinný přítel Viktor, a která navíc otěhotní, vrátit… Ale dost k ději, ten si každý divák musí na plátně prožít sám.

 

 

Divák však nesmí jít na film s velkými iluzemi o postavách, ty víceméně nepůsobí důvěryhodně. A někdy to až zabolí.

 

František (Josef Polášek) je sice pohledný, určitě zajímavý typ, dokáže být vtipný, ale je otázkou, jak velký děvkař by s touto devízou mohl být. Na druhou stranu, jeho sukničkaření se nezakládá na pocitu neodolatelnosti, ale spíše využívání příležitostí. Z toho vyplývá i nesystematičnost výběru – jednou ho zaujme žena atraktivnější, jindy zas spíše žena důvtipná a bystrá. A vlastně, nic si nenamlouvejme, František je v podstatě vybírán jimi.

 

 

Jeho projevy v dialozích jsou nepochybně vtipné a mohly by působit i reálně, kdyby jen nebyl původně psychiatr, tedy člověk, který má šanci snadno se dostat do duše partnera, náležitě toho využít a neposkvrnit se v jeho očích.

 

 

Nejdůvěryhodnější jsou zřejmě jeho kamarád a posléze sok Viktor (Martin Pechlát) a manželka Eliška (Ela Lehotská), a asi i absolventka autoškoly, jednou i Františkova milenka Natálie (Petra Nesvačilová). O něco hůře je na tom s důvěryhodností jeho matka (Zdena Hadrbolcová), automechanik (Petr Čtvrtníček) a buranský starší brácha Miloš (Leoš Noha) či jeho přítelkyně Peggy (Marika Procházková). Hodnocení důvěryhodnosti nikterak nesnižuje jejich hereckou schopnost, spíše je pohlavkem autorů snímku.

Obzvlášť slabě působí některé scény, které se nejspíš vytvořily, aby mohly odůvodňovat následující dramatické chvíle (František oblbuje Natálii v metru a vidí ho přitom jeho vlastní žena, kterou chce zpět; jindy zas „flirtuje" s přítelkyní svého bratra a – světe div se – ten ho načapá.)

 

Přes předchozí „kritiku“ stojí film za to shlédnout. Je to další příspěvek na české komediální pole a v mnohém zajímavější než některé jiné. Zůstává sice na povrchu a nepochybně jde jen o ovtipněný popis jedné etapy jednoho života, ale nikoho nemůže urazit a většinu diváků má šanci pobavit.

 

 

A jaká že byla ta otázka, na kterou musel výherce embéčka odpovědět? Jak se jmenovalo na konci narozené dítě Františkovy manželky. Víte to? František, nebo Viktor? Viděli jste tento film? Pobavil vás? Máte v okolí nějakého Františka?

Reklama