Jako velká většina lidí velmi ráda cestuji a kromě toho, že neustále objevuji něco krásného a nového u nás doma, snažím se poznat i jiné země.
Říkám, že zámoří (konkrétně Amerika) mě neláká a tvrdím, že raději cestuji po Evropě. To s tou Amerikou je samozřejmě planá výmluva. Jde spíš o to, že zámoří a hodně vzdálené země jsou náročnější na finance.
Ale to, že ráda cestuji po Evropě, to je pravda. Jsou státy, kde jsem byla a jsou i ty, kam se ještě jenom chystám.

Ve Francii jsem byla dvakrát, poprvé někdy před deseti lety na Azurovém pobřeží (Cannes, Nice, Saint Tropez, Ramatuelle) a podruhé letos v květnu v Paříži.
Lze k tomu říct jenom to, že obojí bylo moc krásné.

Kdysi jsem o sobě tvrdila, že jsem talent na cizí jazyky, bohužel, francouzsky jsem se nenaučila a už to asi ani nebudu zkoušet, už mi to jaksi hlava nebere ...
Přesto, když jsem tam už byla a byla nucena otevřít pusu, tak jsem vypustila i nějaké to francouzské slovíčko.
Při tom prvním pobytu to bylo jenom číslo 242, které jsem si nechala říct od naší průvodkyně a každý den, když jsem si na recepci vyzvedávala klíč od pokoje, hlásila jsem hrdě francouzsky: deux cent quarante deux!  (nevím, zda je to správně napsáno).

Letos jsem se v Paříži tak trošku ztratila od skupiny, když jsme pádili k Notre Damme. Fotila jsem jako blázen, a když jsem zvedla hlavu a podívala se kolem sebe, skupina nikde a možné cesty byly tři.
Co dělat? Zastavila jsem prvního chlapíka, o kterém jsem si myslela, že by mohl být Francouz a spustila:
„Excusez-moi - Notre Dame?"
On jen ukázal prstem, kde to je, já poděkovala merci", na boku" jsem úplně zapomněla a co nejrychleji se rozběhla udaným směrem.
Bylo to tak rychlé, že ostatní ani nepostřehli, že jsem tam chvíli nebyla. Ztratila jsem je z dohledu jenom proto, že ulice byla příliš krátká a brzy zahnuli za roh.

Určitě bych ráda do Francie ještě někdy jela - možná vidět zámky na Loiře nebo levandulovou Provence. Teď, když vím, že stačí vědět pár slov a jeden se neztratí, tak se na to úplně těším.

dkd


Díky za příspěvek! :-)
Francouzi jsou pověstní tím, že neradi, neochotně a špatně mluví cizími jazyky. Proto také nesmírně oceňují, když se cizinec snaží s francouzštinou nějak popasovat - i když mizerně a málo. Když jsem nedávno nadšeně líčila kamarádce ochotu a vlídnost Francouzů při mých pokusech o dorozumění, zírala na mě, jako kdybych mluvila o nějakém neznámém národu. Ona se totiž v Paříži pokoušela domluvit německy a získala naprosto odlišnou zkušenost.
Takže je jasné, že jste se svým deux cent quarante deux "měla obrovský úspěch... :-)



 

Reklama