Přečtěte si další příspěvek, který vás možná vrátí do dětských let. Je krásně nostalgický, poslala nám ho čtenářka s nickem mio a moc jí za něj děkujeme.

Všem přeji krásný MDD. Dneska tady asi bude nátřesk, protože neznám nikoho, kdo by kdy nebyl dítětem. Když někdy sleduju svého manžela, s jakým zapálením například prožívá s dětmi hru "Kloboučku, hop!",  přemýšlím, kdy a kde vlastně je ta hraniční čára mezi dětstvím a dospěláctvím.

Bylo hodně chvil v životě, kdy jsem si ještě jako dítě připadala strašně dospěle a naopak i teď se dostávám do momentů, kdy je ve mně ta malá, někdy bojácná, někdy hravá, dušička.

A někdy bych si ráda udělala výlet zpět do minulosti a zopákla si všechny ty drobné střípky, které vytvářely mé dětství:

Tulení se s mámou. Domino a člobrdo s tátou. Hravé šťouchance se svými bratry, které byly vždy provázeny maminčinou slavnou větou ( při jejímž pronášení si přísným výrazem nezadala s tetou Kateřinou ze Saturnina) "Hračky - plačky". Když pak nastalo jí předpovězené, neodpustila si: "Já to říkala"..Ale přesto usušila slzy, pofoukala bebino a blbnulo se dál.

Vzpomínky na nedělní Studio Kamarád, na středeční Vegu a čtvrteční Magion. Mléko kupované ve skleněných lahvích a všichni doma se rvoucí, kdože ukořistí smetanu pod víčkem - posléze vystřídáno mlékem v sáčku (taky se vám ten sáček většinou protrhl, než byl donesen domů??) Obrovské bubliny ze žvýkaček Pedro a Bajo, Vitacit - slízávaný přímo z dlaně (bacily/nebacily).

Tančení s šátkem v kuchyni na Kristýnku od Petra Nagyho. Lezení po stromech i přes mou závrať. Skákání po stohu ve slámě a perné chvilky, než mě kamarádi vytáhli, když jsem se jednou propadla málem až do Austrálie. Školní výlety s chlebníkem přes rameno a svačiny od mámy, zabalené v ubrousku. Mé první digitální hodinky na řetízku - visící na krku, kdy jsem nenápadně pozorovala široké okolí, co TOMU říká :-)

První líčení, první diskotéky, první podpatky a pády na nich. První velká pusa, první kluk a první rozchod.

Kdyby tady byl konec papíru, tak už jsem na něm. Proto radši uzavřu svou nyní až moc vzpomínkám otevřenou hlavu a vrátím se zpět (nebo dopředu?) do dospělosti.

Není to tady špatný, člověk se už docela i rozkoukal, ale někdy tu dětskou duši v sobě nevyštrachat - to by byla věčná škoda! A proto dnes štrachejme a slavme taky!

Vaše (teď poněkud nostalgická) mio.

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Vaše nostalgie dnes možná vrátila do dětsví mnoho našich čtenářek a věřím, že je inspirovala k napsání příspěvku.

Co tomu říkáte, milé ženy-in? Chcete se také k dnešnímu tématu vyjádřit? Jaké máte vzpomínky na své dětství? Ráda se do něj vracíte? Vyprávíte svým dětem, jaké to bylo za dob vašeho dětsví? Máte nějakou oblíbenou příhodu? Dělala jste "lumpárny", nebo jste byla spíš zakřiknutá holčička?Chtěla jste být brzy dospělá? Umíte být ještě dnes trochu dítětem?

Napište nám na: redakce@zena-in.cz

Soutěž: E

 

 

 

Reklama