Vztahy

Dětské problémy - žádné problémy?

Stalo sa niekomu z vás, že ste vyslovili vetu: „Chcela by som byť znovu dieťa a mať znova tie nádherné detské problémy, keď vlastne o nič nešlo?"

Pred pár dňami som sa pristihla pri tom, ako som tú vetu povedala manželovi. Nemáme existenčné problémy, je nám fajn, sme šťastní, dá sa povedať, že sa kľudne môžeme cítiť ako najšťastnejší ľudia na svete. :-)
Ale v ten deň to nejak na mňa doľahlo, to viete, predmenštruačný syndróm. :-)
Moje hormóny ma zase donútili rozmýšľať nad najkatastrofickejšími scenármi našich životov, čo keď stratíme prácu, čo keď sa niekomu z nás niečo stane, čo potom bude s našimi deťmi a podobne. Dopadlo to tak, že ma manžel pri návrate z práce našiel sedieť v slzách na sedačke a plakať nad našim strašným osudom. :-)
A keď som mu povedala tú vetu, pozeral na mňa a  jediné, čo mi povedal, bolo, aby som sa zamyslela, ako som sa cítila ja ako maličká.

 
Pred očami sa mi vynárala doba, keď ma rodičia nechali prvé dni v škôlke, ako som plakala a dusila v sebe ten hrozný detský žiaľ, pretože som si myslela, že ma tam mama odložila. Hneď na to som si spomenula, aký strach som zažívala pár mesiacom po tom, ako mi pani učiteľka v škôlke povedala, že nesmiem ležať otočená na ľavej strane, keď v postieľke spím, lebo si tlačím na srdiečko a mohla by som zomrieť. Bolo to v tom období, keď som videla mŕtveho dedka, ktorého som neskutočne ľúbila. Po nociach som sa bála zaspať, lebo som sa bála, že sa náhodou v noci otočím a zomriem. Dnes, s odstupom mnohých rokov tuším, že to tá „učiteľka“ spravila preto, lebo som v postieľke bola otočená ku stene a ona pravdepodobne chcela na nás vidieť. A keď si predstavím, že by sa kľudne mohlo niečo podobné stať mojim deťom...
Alebo keď na rodinnej oslave povedal otcov kamarát, mojej matke, že vyzerám, ako keby môj otec ani nebol môj otec.
Jasné, on to bral zo žartu, ale asi nedomyslel dôsledky, čo to spraví so srdiečkom dieťaťa.
Alebo neskôr, keď jedna známa povedala rodičom, že z mojej sestry vyrastie krásavica. Na mňa zabudla. Bola som v puberte, mala som 13, a bola som typické škaredé káčatko. :-) Preplakala som vtedy 4 noci, pretože ako každé dievča v puberte som chcela byť pekná a myslela si, že to je to najdôležitejšie na svete. :-)
A nechcite radšej vedieť, ako som sa cítila, keď mi tá istá známa o pár týždňov povedala, že mám veľký zadok. :-)
Lenže ona ani náhodou netušila, že som práve v ten deň behala 5 kilometrov okolo jazera a tešila sa, že som pár kíl pustila dolu vodou..

Keď sa mi toto všetko premietlo pred očami, plač ma v momente prešiel. :-)
A uvedomila som si, prečo som s tým človekom, čo ma aj po rokoch na ňom priťahuje. :-) Dokáže zmeniť problém zo skaly na piesok.

A to je to, čo potrebujú moje deti.

Pre ne je problém aj pokazená bábika, veď podľa nich tá bábika je ich kamarátka a tiež môže prechladnúť, alebo zraniť sa.


Deti sú citlivé dušičky.
Môže ich neskutočne zraniť akoukoľvek poznámkou, ktorá sa nám zdá neškodná.
Ale pre ne môže znamenať koniec sna.
A deti milujeme, nie?
Tak prečo im neprichystať prekrásne detstvo?..    

           
   
02.07.2003 - Láska a vztahy - autor: Nelinka

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Ťapina [*]

    Ale až děti vyrostou, tak se jim na ty svoje první problémy bude dobře vzpomínat. Už jim budou připadat malicherné, to ale neznamená, že je tak dospělí můžou brát.

    superkarma: 0 28.11.2003, 15:28:05
  2. avatar
    [4] Susina [*]

    teď jsem si vzpomněla na příhodu, která se nám s Ríšou stala asi před dvěma měsíci ve školce. Trošku pokašlával, paní doktorka řekla, že na průduškách nic nemá, že je v pořádku a nic to není, klidně může do školky. Paní učitelka mi po dědovi, který Ríšu vyzvedával, dvakrát vzkázala, že Ríša hrozně kašle a mám ho nechat doma. Tak jsem si řekla, že to s učitelkou vyřídím. To jsem ale nepočítala s naším Rišákem. Vzal věc do svých rukou - jakmile vešel do školky, postavil se do dveří a směrem k paní učitelce zahulákal - "paní doktorka řekla, že jsem zdravej a nic mi není!!" otočil se a s hrdě vztyčenou hlavou odkráčel si hrát.. A víte, že to zabralo?? Pokašlával ještě pár dní, ale učitelka se už neodvážila ještě mi něco vzkazovat..

    superkarma: 0 02.07.2003, 14:15:43
  3. avatar
    [2] Exupery [*]

    Přesně tak. Já už vím dávno, že bych nikdy nechtěla být znova dítě. Je sice období, kdy za sebe člověk nenese úplně zodpovědnost, což je celkkem příjemný, ale uvědomíte si to až později, kdy už ji nesete. Ale na druhou stranu je to taky doba velké nesvobody. Dítě vlastně neustále akorát poslouchá rozkazy. Učitelů, rodičů, babiček, ale i třeba prodavačky v krámu. Dospělí se k dětem dost často nechovají jako k rovnocenným a dřív to bylo ještě horší. Do dneška mě prudí vzpomínka na to, jak mi učitelka v botách nechala chodit ve škole bosou, protože jsem si zapomněla přinýst přezůvky

    superkarma: 0 02.07.2003, 12:39:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme