Přečtěte si zajímavý názor na dnešní téma. Se svými zpomínkami i zkušenostmi se nám svěřila čtenářka s nickem Věrulinka a my jí děkujeme.

Zdravím a přeji krásný den. Téma hry a děti v dnešní době? Zcela určitě díky technice, která ovládá vše, tak i děti, dětské hry, které jsem hrávala, jsou zcela mimo mísu.

Převážně moje dětství jsem prožívala na Kladně, ono je to včera, rok 1955-1967. Ovšem na děti se myslelo, mezi domy uprostřed velikého travnatého prostoru měly děti pískoviště, nikdo dětem nebránil vstupu na trávník, jako je tomu dnes na sídlištích, tím myslím pražská sídliště. Jenom samý beton, pískoviště uprostřed betonových ploch. A nedej bože, jakmile děcko vběhlo na trávník, už někdo na něj hulákal,,jedeš z toho trávníku!"

Na míčové hry měly děti další místo vyhrazený, prostě bývalo to za mého dětství lepší. Dnešní děti jsou ale jiný, nemají zájem o hry, ale hlavně o počítače. Ne nemám proti tomu nic, na jednu stranu, je to dobře, doba je počítačová, ale na druhou stranu, by jim měli rodiče čas u nich eliminovat, totéž platí u televize.

Proto jsou dnešní děti obtloustlé, nepohyblivé, dovolím si říct líné. Jasně, za mého dětství nebylo počítačů, ba ani barevný televizor, vlastně naší generaci doma nic nelákalo, utíkaly jsme jako děti ven.

Když vyrůstaly moje děti, ještě tato lákadla nebyla, měla jsem to jednoduchý a hry jsem s nimi doma hrávala pravidelně, myslím stolní hry. A když pršelo, byly to príma chvíle.Třetí dítě Lucka, už měla hry do televize a samozřejmě, že by u nich vysedávala, ale měla smůlu: jdi ven a šmytec. Holky hrály hry, skákaly gumu, míčový hry, panáky, ale mám dojem, že to byla poslední generace her venku.

Další generace dětí už ani neví, co to je hrát venku nějaké hry. Bloumaly po ulici, v uších muziku a nechyběly jim ani cigarety v ústech, včetně mobilů, na kterých hrály hry. Pohyb žádný, pokud nebyl nutný. Když partička holek přepadla vrstevnici na kole, servaly jí z uší náušnice a ukradly kolo, ano tak utíkaly, měly holky pohyb. Až tak to dochází daleko, že děti místo aby si hrály, přepadly kamarádku ze školy, nebo pro dvacetikorunu starou babičku. Jímá mě hrůza, kam až to povede.

Když jsem šla v Praze po chodníku, proti mně parta kluků ze školy, bylo jich asi šest, ve věku 10-14 let, tak jsem od jisté události přecházela na druhý chodník, proč? Jednou mě zastavili kluci a chtěli cigarety. Nemám, nekouřím, zněla moje odpověď. Jejich reakce? Jdi do pr*ele krávo stará. A to jsem byla ráda, že mi ještě jednu nevrazili.

Díky Bohu, tady na vesnici jsou ti kluci zlatí. Neznají, ale slušně pozdraví, zírám. V Praze nezdravily děti, ani v jednom vchodě a to jsem je znala od peřinky.

Byla jsem mile překvapena na Silvestra o půlnoci, když jsme s manželem venku koukali na rachejtle. Šla parta kluků a nejen že pozdravili, ale taky popřáli do Nového roku, to by se mi v Praze nestalo. Samozřejmě nejsou všechny děti nevychovaný, díky rodičům, kteří se jim věnují.

Zdraví Věrulinka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Jste stejného názoru? Napište nám, jak jste si hrály vy, a jak si hrají vaše děti.

redakce@zena-in.cz

Reklama