S dětmi jsou samozřejmě starosti, to může potvrdit každý rodič. Ale je pravda, že je s nimi často velká legrace. Aspoň s našimi dětmi byla a pořád je. A jak umí děti zvednout náladu! Určitě to taky znáte.

Naše děti byly nejroztomilejší, když se učily mluvit. Kolikrát jsem nevěděla, co mi chtějí říct, protože žvatlaly cosi, co jsem prostě nedokázala identifikovat, a ony se rozčilovaly, že jim nerozumím... Ale nesměla jsem se smát, to by mi daly! Nakonec jsme se ale vždycky domluvili.

kid

S Maruškou to bylo složitější, protože do dvou let moc mluvit nechtěla, Vojtík zato brebentil už od roku - a zůstalo mu to, upovídaný je dodnes. Už ve dvou letech nejen mluvil, ale taky si uměl pořádně prosazovat svou, nic si nenechal líbit. S mou mamkou dodnes vzpomínáme na památnou větu, kterou řekl, když mu byly dva roky.

Tehdy si děti hrály na zahradě a my s mamkou jsme relaxovaly na lavičce, povídaly si a dohlížely na ně. Šestiletá Maruška začala dělat něco, co nám připadalo nebezpečné, a tak na ni mamka zavolala, aby přestala, nebo si ublíží. V tu chvíli se Vojta zarazil, přišel k nám, dal si ruce v bok a takovým bojovým rozkazovačným tónem prohlásil: „Máninku neotlavuj, bude dělat, co ce!“ (překlad asi není nutný, ale přesto: Máninku neotravuj, bude dělat, co chce!) Obě jsme zůstaly s pusou dokořán, kde dvouletý prcek přišel na takovou hlášku. A jakým tónem to prohlásil! Ale zároveň mě pobavilo, jak brání před babičkou svou sestru. A učím ho to pořád, že holky se musí bránit.

Co říkaly děti a sestra?

Tahle hláška se teď v naší rodině používá často. Děti ji občas z legrace řeknou, když jim něco přikážu, někdy ji zmíníme i my s mamkou. A taky další výrazy, které děti používaly. Skoro legendární je Marušky „kémek“ (krém), „pejina a potát“ (peřina a polštář) nebo „sem najatá“ (jsem nahatá), Vojtík zase říkal místo zavřeno „jagíno“ a „s krefou“ (s krví). Medvídkovi říkali každý jinak, Maruška „ňamínek“ a Vojta „nebídek“, stejně tak dopadla žirafa, Vojta ji překřtil na „dyvašu“ a Maruška na „havašu“.

Co se ale týká hlášek dětí, nemá konkurenci moje sestra Dita. Jako malá byla líná mluvit, v jednom období, byly jí asi dva roky, používala jen první slabiky slov, a uměla to opravdu dokonale. Mamka jí rozuměla. A co vy? Co myslíte, že znamenalo: Ma, Di pu pa? Ano, bylo to: Mami, Dituška půjde ven. Je zajímavé, co všechno děti nevymyslí...

A jak jste na tom vy, milé ženy-in? Máte taky podobné příhody? Napište mi o tom!

Dnešní téma zní: Hlášky našich dětí.

Budu ráda, když mi napíšete, co legračního nebo zajímavého říkaly vaše děti, případně sourozenci, klidně i rodiče, nebo co jste slyšela od kamarádů a spolužáků. Těším se na vaše příspěvky. Jedna z vás získá za odměnu vitamíny Marťánci a dva dětské šampóny Garnier Kids (meruňka a zelené jablko). Děkuju!

hlasky

Reklama