Rodina

Dětská centra: Věříme, že své místo v systému máme

Děti do určitého věku do ústavních zařízení nepatří, tvrdí psychologové. Zejména těm nejmenším ani při nejlepší vůli nemůže například dětské centrum poskytnout dostatek všeho, co dítě potřebuje pro svou psychickou „výživu“...

Děti do určitého věku do ústavních zařízení nepatří, tvrdí psychologové. Zejména těm nejmenším ani při nejlepší vůli nemůže například dětské centrum poskytnout dostatek všeho, co dítě potřebuje pro svou psychickou „výživu“; i při nadstandardní péči tu podle nich dostane sotva zlomek toho, co v rodině. Proto reforma péče o ohrožené děti počítá s tím, že roli dětských center (někdejších kojeneckých ústavů) převezmou profesionální pěstouni.

dítě

Co bude s dětskými centry dál, zatím nikdo přesně neví. Jak ona sama vidí svou budoucnost, kde je jejich místo, jaké služby by mohla poskytovat? A uvažovaly by jejich zaměstnankyně případně o tom, že by se samy staly profesionálními pěstounkami, jichž se zatím nedostává? Na tohle všechno jsme se ptali v dětských centrech v Praze, v Plzni i v Jihlavě.

„Pokud se podaří rozvinout systém pěstounské péče tak, aby žádné dítě nemuselo ze sociálních důvodů být umístěno do zařízení, budeme se velice rádi věnovat právě dětem (i rodinám), které naši péči potřebují z důvodů zdravotních na nezbytně dlouhou dobu. Na naší práci je totiž to nejkrásnější, když dítě odchází do rodiny; když na naši péči navazuje péče rodinná. A je jedno, zda odchází do rodiny biologické či náhradní, hlavně že o něj bude dobře postaráno,“ říká ředitelka Dětského centra Plzeň MUDr. Jana Tytlová.

Je přesvědčená, že dětská centra budou mít v systému péče o ohrožené děti i v budoucnu své místo – především proto, že poskytují zcela specifickou, odbornou a komplexní péči dítěti i celé rodině.

„Většina dětí v naší péči není jen sociálně znevýhodněná, mají i řadu zdravotních rizik a komplikací. Přijímáme i děti těžce zdravotně postižené, o které se rodina nedokáže postarat v domácím prostředí a jejichž zdravotní stav je mnohdy neslučitelný s déletrvajícím životem. Neposkytujeme dětem pouze zaopatření, ale díky odbornému personálu i péči léčebně-preventivní, diagnostickou, psychologickou, výchovnou; celé rodině pak poradenství a doprovázení. A v tomto duchu by dětská centra měla pracovat i v budoucnu,“ říká Jana Tytlová.

Podle její zkušenosti počet dětí, které centrum přijímá do péče, neklesá a pěstounů je zatím málo. Navíc zdravotní stav a sociální situace přijímaných dětí je čím dál tím komplikovanější. „Výrazně narostl počet dětí drogově závislých matek. U každého druhého až třetího dítěte najdeme anamnézu návykové látky u rodičů. Dítě již od narození bojuje s abstinenčním syndromem, rizikem žloutenek i jiných pohlavních nemocí,“ upozorňuje.

Její zkušenost potvrzuje i hlavní sestra Dětského centra při Thomayerově nemocnici v Praze Milena Kozlová. Kdyby nastala ideální situace a byl dostatek emergentních profesionálních pěstounů, i ona si dovede představit, že by se centrum soustředilo na ambulantní a poradenskou péči. „Myslím, že jsme dostatečně schopní i akční a nebyl by to pro nás problém,“ říká. Ostatně už v minulosti měli v dětském centru plán zřídit pobytové centrum pro děti a jejich matky, které se zbavily drogové závislosti, ale nemají s dítětem kde být. Zatím se jim na to nepodařilo sehnat dostatek peněz, ale myšlenku ještě neopustili. „Pro ty maminky by to mělo určitě velký význam, když už dokázaly projevit tolik vůle, aby se závislosti zbavily. Pomocnou ruku by určitě uvítaly, navíc takové zařízení tu nikde není,“ říká Milena Kozlová.

A prostor pro dětská centra v budoucnosti vidí i ředitelka Dětského centra v Jihlavě MUDr. Ivana Ryglová, ač není zastánkyní jejich zachování v plném počtu. „Jistá redukce jistě je na místě, např. pro každý kraj  a dále ve velkých městech. Jejich místo vidím v poskytování léčebné a poradenské péče,  protože média  nám vnutila  pracovní náplň, kterou prakticky každé z center dělá jen okrajově, tedy že „blokuje“ miminka  vhodná do adopce atd. Přitom hlavní  náplní je poskytnout léčebnou péči těžce nemocným, postiženým dětem, a pokud je to možné, zasvětit do problému i jejich biologickou rodinu. S pokrokem v medicíně  se zvyšuje počet dětí s vážnou zdravotní prognózou, s kterou si vlastní rodina neví buď rady, nebo už nemá sílu a prostředky  na zajištění péče, dále ruku v ruce se zhoršující se sociální situací přibývá dětí, které nedostanou  minimální zdravotní péči a strádají v nevhodných podmínkách. Tady je prostor pro nás – zajistit dítěti po danou dobu péči, léčbu, operační zákroky – a na sociálních pracovnicích je zajistit jim aspoň přijatelné životní podmínky,“ říká.

Když chybí rodina

„Ano, dítě nepatří do ústavu, pokud má kolem sebe milující rodinu, která  funguje. Ale pokud ji nemá a stát není schopen zajistit, aby ji mělo, krátkodobě (!) vidím  ústav jako možnou alternativu. Říkám krátkodobě, ale to, že nefungují návazné systémy, to už není v naší moci napravit. Zázraky neumíme,“ říká Ivana Ryglová a shodně mluví i Jana Tytlová: „Neděláme si ambice nahrazovat dítěti dlouhodobě rodinné prostředí. Snažíme se, aby pobyt dítěte u nás byl co nejkratší. U zdravotně rizikových dětí je potřeba kvalitní diagnostika (lékařská, psychologická) a další příprava směřující k tomu, aby výběr náhradní rodiny byl předpokladem stabilního rodinného prostředí i v budoucnu. Základem úspěchu především při osvojení je řádně připravené dítě, řádně připravený rodič a odborný výběr. Již řadu let vedeme poradnu náhradní rodinné péče, pravidelně se setkáváme s našimi rodiči a dětmi a čerpáme z těchto zkušeností.“

V dětských centrech velmi dobře vědí, že spolupráce s biologickou rodinou dítěte je mimořádně důležitá, a snaží se, aby pouto nebylo zpřetrháno. Přesto tahle část jejich práce patří všude k vůbec nejtěžším.

Podle Ivany Ryglové ve vztahu s biologickými rodinami musí fungovat pocit sounáležitosti. „Máme zde dětskou klinickou psycholožku, která pracuje s rodinami, sama je aktivně vyhledává, ale pokud taková rodina nechce spolupracovat, nic nezmůžete. Navíc většina našich biologických rodičů má pocit, že se jim děje křivda, a naše zařízení jsou první na řadě, kde se jejich frustrace může projevit. Jistě si umíte představit, že nás chválit nebudou, viníky vidí většinou jen okolo sebe,“ říká.

A jiná není ani plzeňská zkušenost – spolupráci se daří navázat je s malým počtem biologických rodin. „Iniciativa je častěji na nás, zpravidla my musíme být ti aktivní, kteří se snaží dokázat, že jste tady k tomu, abychom pomohli – to se týká především rodin dětí, které byly umístěny do naší péče na základě rozhodnutí soudu. Větší část dětí je ale přijímána se souhlasem zákonného zástupce, tzn. rodiče nemají podmínky. Téměř výjimečně však je důvod přijetí pouze bytový či finanční. Je potřeba upozornit i na to, že řada dětí v naší péči nemá v rodném listě uvedeného otce, méně často rodiče fungují jako rodina. Velice často musíme konstatovat, že se nám nedaří rodiče motivovat ani zapojením neziskových organizací. Pro matky s drogovou závislostí máme vypracovaný program ve spolupráci s Centrem drogové prevence; zkušenosti máme různé, některé maminky mám udělaly radost , vydržely a dnes o své děti pečují v rodinném prostředí, některé selhaly…“ rekapituluje snahy o práci s biologickou rodinou Jana Tytlová.

Pěstounky? Spíš ne

Přestože není důvod pochybovat, že všechny zaměstnankyně dětských center mají svou práci rády, jen nepatrný zlomek z nich by uvažoval o profesi pěstounky.

„U nás děti u nás pečují převážně registrované dětské sestry. Až na výjimky o pěstounství neuvažují. Je totiž nutné zohlednit situaci celé rodiny (názor partnera, vlastních dětí i širší rodiny), a to není jednoduché. Raději by v systému uplatnily svoje dosavadní zkušenosti (poradenství, doprovázení, terénní práce), říká Jana Tytlová.

I ona jako lékařka-pediatryně s pětadvacetiletou praxí chce ještě dlouho pomáhat dětem bez zázemí, ale jako odborník. „Dobrých pěstounů si nesmírně vážím,“ říká, „vím, co to obnáší. Chápu ale profil tzv. klasických pěstounů, těch, kteří děti vychovají a postaví do života. Musí mít široké srdce, mít pro děti lásku a porozumění, ale být i důslední ve výchově a zvládnout spolupráci s biologickou rodinou. Problém mám pěstounskou péčí na dobu určitou. Jak se vyrovnat se situací, kdy pečuji přechodně o dítě; měla bych ho mít dostatečně ráda, aby citově nestrádalo, ale ne zas tolik, abych se dokázala po nějaké době odpoutat. A co to dítě? To se připoutává intuitivně… Největší problém vidím v riziku střídání pěstounských rodin, nestabilita prostředí dítě poškozuje.“

I v dětských centrech v Praze a v Jihlavě je to podobné. Ani tady sestry až na jednotlivé výjimky neuvažují o tom, že by se staly profesionálními pěstounkami. Vědí, jak náročná tato péče je a že ji nelze dělat jako zaměstnání, ale jako 24hodinovou službu dítěti. A Ivana Ryglová připomíná ještě jeden aspekt, který hraje při rozhodování roli: „Profirodina přilne k miminku a po pár měsících je odevzdá a dostane zase jiné. Jak myslíte, že to poznamená ostatní členy rodiny, co to udělá s jejich rodinným životem? Podle zkušeností  ze Slovenska právě tito pěstouni bývají často vyhořelí...“

Pod jednou střechou

Myšlence, že by se reforma péče o ohrožené děti lépe prosazovala a běžela hladčeji, pokud by byla sloučena pod jeden ústřední orgán státní správy, konkrétně Ministerstvo práce a sociálních věcí, ve zmíněných centrech příliš nakloněni nejsou. V protiargumentech nezaznívají existenční obavy ani resortní žárlivost, spíš věcné důvody.

Jihlavská ředitelka Ivana Ryglová nevidí žádný důvod přecházet pod MPSV v situaci, kdy se do jejich centra dostává 70 procent dětí právě ze zdravotních důvodů. A zdravotními důvody argumentuje i Milena Kozlová, podle níž je pro centrum výhodou i spojení s nemocnicí. „Přichází k nám mnoho dětí s abstinenčním syndromem, protože jejich rodiče jsou narkomani, mají spoustu zdravotních problémů a potřebují řadu vyšetření. Nedovedu si představit, že bychom při jejich počtu s nimi objížděli jednotlivé pediatry,“ říká.

„Kdysi, před několika lety, jsem byla přesvědčena, že sjednocení péče by bylo žádoucí,“ vysvětluje plzeňská ředitelka Jana Tytlová. „Byla to doba, kdy maximum podnětů na rychlejší řešení situace dětí vycházela od nás, pracovníků zařízení. Doslova jsme „bombardovali“ sociální pracovnice a soudy urgencemi. Dnes mohu říci, že se situace změnila, přístup k řešení jednotlivých případů je mnohem aktivnější.“

A také už není zastánkyní sjednocení péče pod jeden resort: „Především proto, že se obávám zhoršení kvality odborné péče. Ministerstvo práce a sociálních věcí mluví o transformaci našich zařízení na jakási „pobytová zařízení“. My ale nejsme „ubytovny“ pro ohrožené děti. Jsme odborná zdravotnická zařízení poskytující ohroženým dětem komplexní péči, a proto jsme i součástí sítě zdravotnických zařízení. Pokud by při eventuálním sjednocení nebyla garance stávajících zdravotních služeb, včetně odborného personálu, byl by to krok zpátky,“ myslí si.

-nd-

det

«- předchozí díl ČLÁNKY Z EDICE OTVÍRÁME další díl -»

V redakci ŽENY-IN.cz rádi pomáháme Edici Otvíráme. Na další zajímavý článek se můžete těšit v pátek 14. června v hlavním vydání.

   
07.06.2013 - Děti - autor: (red)

Komentáře:

  1. [8] helešicová [*]

    Úplně souhlasím.

    superkarma: 0 07.06.2013, 21:52:35
  2. avatar
    [7] marde [*]

    Náhradní rodina je vždycky lepší než ústavSml22

    superkarma: 0 07.06.2013, 21:32:56
  3. avatar
    [6] arminka [*]

    lenig — #2 řekla si to za nás za všechny Sml67

    superkarma: 0 07.06.2013, 20:47:58
  4. avatar
    [5] Jindriska8 [*]

    lenig — #2 SouhlasímSml22

    superkarma: 0 07.06.2013, 20:41:51
  5. avatar
    [4] ekleinovka [*]

    Tohle je citlivé téma, rodina pro všechny zajistit nejde a proto jsou tu centra

    superkarma: 0 07.06.2013, 14:53:06
  6. avatar
    [3] tauferova monika [*]

    lenig — #2 naprosto souhlasímSml22

    superkarma: 0 07.06.2013, 13:46:02
  7. avatar
    [2] lenig [*]

    nejlepší pro každé dítě je milující rodinaSml67, třeba náhradní, ale milující Sml25. Tu ani centrum nenahradí, ale někdy je lepší než aby dítě vyrůstalo v asociální rodině Sml68

    1. na komentář reaguje tauferova monika — #3
    2. na komentář reaguje Jindriska8 — #5
    3. na komentář reaguje arminka — #6
    superkarma: 1 07.06.2013, 09:14:03
  8. [1] lidicka [*]

    Přeju všem dětem pohodovou rodinu, aby nemuseli do žádného centra. Bohužel je to asi utopistické přání.Sml80

    superkarma: 1 07.06.2013, 07:26:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme