V neděli slaví svátek všechny maminky a jejich ratolesti už pro ně jistě chystají různá překvapení. Občas jsou ale pěknými „dárečky“ ony samy. O trapných chvilkách, které umí ve společnosti připravit, by mohli vyprávět asi všichni rodiče. I když se jim po čase zasmějí.
Sousedka, co tahá kočku za ocas
Naše sousedka hraje na housle a taky ráda zpívá. Ale co vám budu povídat, není žádná virtuoska. A tak si na její účet s manželem občas slovně ulevíme, když nás v podvečer obšťastňuje svým koncertem při otevřeném okně. Ten den jsme chystali pro syna oslavu čtvrtých narozenin a paní se přišla podívat, jak nám jdou přípravy. Hned se také nabídla, že by na dětské party mohla zahrát. Ztuhla jsem, ale ne tak můj syn. S nevinným výrazem ve tváři se zeptal, jestli bude hrát i tu, jak tahá kočku za ocas. Začala jsem rudnout, ale on tomu nasadil korunu: „A kdákat taky budete?“ Za sousedkou zaklaply dveře a nám skončily koncerty zdarma. Nakonec to za ten trapas možná i stálo.
Módní kritička
Moje pětiletá dcera si ráda listuje v módních katalozích a časopisech a hodiny stojí před skříní, než si vybere oblečení do školky. Určitě z ní bude jednou modelka. Jenže ona svému módnímu cítění dává průchod i mimo domov. Jednou vyloženě perlila. Stály jsme na zastávce, Natálka si prohlížela lidi kolem, a pak to začalo. „Mamí, mamí, ta tlustá paní má ale divnou sukni!“ tahala mě za rukáv. Napomenula jsem ji a dělala, že nevidím zlostný pohled té dotyčné. Jenže dcera se nemínila vzdát. „Mamí! A ten starej dědek je oblečenej jako vandrák. No přece z té pohádky!“ ukazovala na onoho nebožáka. To už se na nás vyčítavě dívali všichni a já byla rudá jako rak.
Netradiční pugét k narozeninám
Tchyně slavila sedmdesátiny, a tak jí přišla popřát delegace z obecního úřadu. U nás na vsi je to taková tradice. Po gratulacích jsem je pozvala na kávu a zákusek, a ani jsem si nevšimla, že se naše pětiletá dcera vypařila. Vrátila se ovšem s velkou parádou. V natažené ruce držela můj designový vibrátor s květinovým potiskem a volala: „Já mám taky kytku pro babí.“ Osazenstvo se rozesmálo na celé kolo. Tedy až na mě a tchyni… Baví se tím celá ves.
Cesta autobusem
Za babičkou do Brna jezdíme většinou autem, ale tentokrát jsme se vypravili se čtyřletým Honzíkem autobusem. Aby byla změna, říkala jsem si. Sedli jsme si dopředu, abychom hezky viděli na cestu i na řidiče. Syna totiž řízení fascinuje a z manžela za celou cestu nespustí oči, když někam jedeme. Cesta ubíhala velmi pomalu. Náš řidič jel velmi rozvážně, celou dobu v pravém pruhu dálnice. „Ten řidič jede jako ponocnej, krucinál,“ zahlásil na celý autobus a dost lidí tím pobavil. Jako bych slyšela manžela! Hanba mě fackovala a syna raději zabavila hrami, než přijde s dalšími hláškami.
Připravil i vám potomek nějakou pernou chvilku? Nebo jste se naopak bavili nad rozpaky jiných rodičů? Podělte se s námi o úsměvné historky.
Čtěte také:
- Dítě v péči kadeřníka. Snobárna, nebo samozřejmost?
- Stravování v těhotenství: Čemu se máte vyhnout, aby bylo vaše miminko zdravé
Nový komentář
Komentáře
LudPa — #8tak bátu a dědka mohou snadno pochytit i z pohádek..
Když dceři byly asi tři roky,tak šla na ulici babička úplně ohnutá. Holka ji slušně pozdravila a povídá mě: mami,to byla baba jaga,ale já sem ji pozdravila. No babička naštěstí už asi špatně slyšela.
Děti jen opakují, co zaslechnou. Když matka mluví o starém pánovi jako o dědkovi, tak ať se pak nediví.
Já byla v autobusu, za starých nedobrých dob, svědkem reakce malého, chytrého človíka, který už uměl číst - blízko zastávky byla škola se svítícím nápisem: "Lenin žil, žije a bude žít". Šikulovi to asi vrtalo hlavou a ptal se mamky, jak je to možné. Mamina koktala - no, on umřel, ale duch jeho myšlenek žije dál -> to jako že je strašidlo?
Hned vystoupili. Být tam nějaký bonzák, mohli mít potíže
S naší starší dcerkou,mohlo jí být asi 6 let,jsem jezdila na pravidelné kontroly na oční oddělení.Čekárna plná,nebralo to konce....pak jsme vešly do ordinace,ale mezitím se do čekárny dostavila rodinka "nepřizpůsobivých".Když jsme vyšly z ordinace,dcera nasála vzduch,něco se jí nezdálo a na plnou čekárnu vyhrkla: "Ty jo,mami,tady jsou cítit staré brambory".Následoval rychlý úprk pryč...
Mě uzemnila naše prvorozená dcera, když se nám narodila druhá. Manžel mě odvezl v noci do porodnice a musel si ji vzít s sebou do práce, než ji odvezl babbičce. Po telefonátu, kdy zjistil manžel, že nám narodila druhá holčička, dcera před všemi jeho kolegy pronesla: "Já jsem ti to říkala, abys tam šel ta, že to mamina splete." Chtěla totiž bratříčka. Holčičkuprohlašovala, že hodí do popelnice. Samozřejmě, že z ní nakonec byla milující a pečující starší sestřička.
A takovýchto situací bylo s dětmi spousta.
Náš Albert má přezdívku "Karlínská drbna".
ta módní kritička je nevychovaný spratek a matka ji měla, podle mého, usměrnit.. Když mi neteř v obchodě začla hlásit kraviny o lidech, tak jsem jí taky okamžitě usměrnila a bylo mi jedno, jestli mě někdo slyší nebo ne.. Prostě se chovala nevhodně a jinak, než když ji na to upozorním, to nezjistí..
Můj tchán byl lékař a obvykle léčil i naše děti. Byl však extrémně lehkomyslný. Jednou prohlížel syna, který se mi nějak nezdál a řekl, že mu nic není. Sotva tchán odešel, syn dostal čtyřicítky horečky a ukázalo se, že má hnisavou angínu. "Ten dědeček je teda doktor na baterky!" zabrblala jsem. Za několik dnů jsme si s tchánem telefonovali a čtyřletá dcera s ním chtěla nutně mluvit. Dala jsem jí sluchátko a ona sladkým hláskem pravila:"Dědečku, maminka říká, že jsi doktor na baterky. Co to znamená?" Tchán se mnou několik týdnů nemluvil.
Jeli jsme asi v půl páté ráno busem MHD v Praze na letiště. Všichni cestující v polospánku. Vnučka spustila z plných plic: "Skákal pes, přes oves..." Cestující vzhůru a poskočil snad i řidič. Píšu to proto, že jsem nezaznamenala jediný zlý pohled.
Když byly tatínkovi této vnučky asi 3 roky, ptala se ho babička- tchýně, kdy bude mít sestřičku nebo bratříčka.
"Maminka říkala, že bys zas nadávala jako když jsem se měl narodit já." Následovalo hrobové ticho.