Tomáš je šestiletý chlapec, který nastoupil v září do 1. třídy. Do školy se moc těšil, nemohl už ani dospat. Dnes, po dvou měsících, se do školy netěší a chodí tam s pláčem. Proč? Protože se s ním nikdo nebaví. Děti ho vyloučily ze svého kolektivu.
Tomášovi rodiče mají celkem tři děti. O dvanáct let starší dceru Kristýnu a o deset let starší Kamilu. Obě děvčata studují na střední škole a patří k premiantkám třídy.
Tomášek byl neplánované dítě, po velkých úvahách se však rodiče nakonec rozhodli, že si ho nechají. Nechtěli vědět pohlaví, ale když se narodil, zejména tatínek byl v sedmém nebi. Vždyť který otec by netoužil po synovi.
Přečtěte si také: |
|---|
Rodina žila úplně normálním životem, ani nad poměry, ani v chudobě. Bydleli v domě po rodičích, který si opravili.
Pak však přišel Tomáškův otec o práci. Závod, ve kterém pracoval celé roky, hromadně propouštěl. Tomášova maminka byla v té době ještě na mateřské, starší dcerka už na střední, mladší se tam chystala.
„Tak se chvíli uskromníme a najdu si nějakou práci,“ vyjádřil se k celé situaci Tomášův otec.
Jenže práci si nenašel. V jejich regionu je vysoká nezaměstnanost a peníze z občasné brigády pro tři děti a manželku nestačí.
Tomášova maminka pracovala před mateřskou dovolenou na poště, ale i tam snižovali stavy a zpátky už ji nevzali.
Rodina dnes žije ze sociálních dávek a je z těch rodin, kterým se říká: sociálně slabší.
Není tedy nic nepochopitelného na tom, že Tomášek nemá prvotřídní značkové oblečení, nejnovější typ mobilu či školní brašnu s motivem, který je právě in.
A to je i důvodem jeho vyloučení z kolektivu. Děti se mu smějí, že má krátké kalhoty, že nemá značkovou bundu, že má starý mobil, že nemají auto, že s nimi nejel minulý týden do divadla…
Nechtějí s ním sedět, že je „divný“.
Tomášek dostal první ránu od života, ránu, za kterou však nemůže ani on, ani jeho rodiče. Jde s tím něco dělat? A co? Přeřadit Tomáška do jiné školy? Jít si to vyřídit do školy?
Vyjádření odborníka
O radu jsme požádali Mgr. Karin Řehákovou, zabývající se poradenstvím pro děti i dospělé v obtížných životních situacích.
V každé škole už dnes funguje výchovný poradce, který by měl podobné věci ošetřit, poněvadž tento případ rozhodně není ojedinělý.
Rozhodně bych doporučovala pohovořit si s Tomáškovou učitelkou, neboť do takového problému by se měli zapojit všichni. Výchovný poradce, tedy škola, rodiče i děti.
Učitelka sama by pak měla toto téma probrat před ostatními spolužáky ve třídě a citlivě jim Tomáškovu situaci vysvětlit.
Dnes se bohužel už i malé děti soustředí na to, zda mají či nemají značkové oblečení, ale dnes se dá přece i velmi dobře a levně nakupovat v second handech, kde je oblečení z druhé ruky pěkné a značkové. Ono je to častokrát opravdu lepší než ty krátké kalhoty, které se u dětí vždy setkávaly s posměchem.
Nový komentář
Komentáře
Nektere deti dokazou byt opravdu zle...
Ahoj
holky, chtěla jsem se zeptat, jaké časopisy si nejvíc kupujete? Já teď ve
stánku objevila nový časopis Moje šťastná hvězda a za ty penízky fakt dobrý. Znáte ho někdo?
Hlavně tam není tolik reklam, tak si dobře počtu.
Přikláním se k názoru, že kluk není vyčleněn jen kvůli neznačkovým modelům
Chodil do školky, mezi cizí děti, na kroužky?
Nebyl doma "ten benjamínek, mazánek, hlupáček"? neposmívaly se mu ségry?
Zkusila bych ho dát třeba na bojové sporty nebo něco, co by ho trochu otužilo psychicky i fyzicky.
Když je dítě sebevědomý, má to hned jednodušší. Mladší brácha byl už jako dítě docela sebevědomej a když jsme se ho ptali, jestli se mu děti nesmějou, že má nový brejle, tak nám řek, že mu to je jedno. Že jim řekne, že ví, že mu slušej
a hotovo.
Stejně jako kamamrádky holčička hlásila, že když se ve školce řeší, kdo je tlustej a kdo je hubenej, ona ví, že je akorát
Jo, a bohužel si myslím, že začlenění dětí do kolektivu "přes učitelky" nikdy nefunguje. Jen se upozorní ještě víc na to, že je dítě jiné, slabé.
Je mně líto Tomáška, protože pro chlapce, který se těší do školy, toto zklamání pro něho musí být docela trauma.A věřte, že děti se opravdu hodnotí tak, co mají na sebe, jak
je rodina bohatá. A chlapec může být i tišší povahy a tedy se neprosadí. Jsem už v důchodu, ale pamatuji se na doby, kdy jsem na děti šila oteplovačky, bundy apod. Začínala jsem trenkami pro chlapce, koupila si střih, popis byl výborný a dala se do šití. Můj tchán nechtěl věřit tomu, že oteplovačky jsem ušila sama, že jsem je nekoupila. A také podle zakoupeného střihu! Nakonec jsem stříhala i pro moje kolegyně z práce, které se také pustily do šití. Pravda, také jsme neměli moc peněz, ale k šití mě donutilo spíš to, že dříve nebylo moc hezkých věcí a nebo byly hrozně drahé.
Rozhodně by si rodiče měli promluvit s učitelkou, aby si všímala dětí, jak se k Tomáškovi chovají. Vím sama od své vnučky, že mi povídala o jedné spolužačce, že chodí do školy hrozně ustrojená. Je to také třetí dítě, maminka ji zemřela, žije s otcem a babičkou. Nosí možná také věci po svých 2 sestrách. Ale ve škole se učí dobře, chodí do hudební školy atd. Vnučce jsem vysvětlila, že každý nemá na to, aby chodil nejmoderněji ustrojený, jde především o to, jaký je to člověk.
Moc bych příála Tomáškovi, aby se vše vyřešilo a aby ho kolektiv třídy vzal mezi sebe. A pokud je třídní učitelka šikovná, možná, že se to za její pomoci povede.
Že se už prvňáci srovnávají podle oblečení a mobilů ?! Jsem ráda, že už se mě tato kapitalistická morálka netýká.
Byla jsem s klukama samoživitelka, "dotáhli" to na VŠ a SŠ. Neměli jsme na rozhazování a žebříček hodnot jsme nastavili úplně jinak. Místo válení u móře - týden na vodě,pod stanem. Místo oblejzání značkových butiků - výlety po ČR. Místo telefonování na mobilu - rodiný život.
Se synem na ZŠ chodila holčička - pozdní jediná dcerka rodičů; vypadali už jako děda s babičkou. Chodila oblékaná výrazně odlišně (jako myš), neznala společné výlety a sportování s rodiči...a byla prostě na první pohled "jiná". Poznala jsem to (coby pion.vedoucí) velmi záhy. Děti ji sice nevyčlenily, ale ani s ní moc nekamarádily.
pajda — #28 Přesně tak! Pokud je maminka šikovná, může něco ušít, uplést. Taky jsme neměli nadbytek, ale naučila jsem se ušít úplně všechno a dnes, v době "sekáčů" se dá koupít, přešít úplně cokoliv!
A pokud si spočítáte, kolik bere dnes sociaálně slabší rodina se třemi dětmi, přijdete k tomu, že se z toho dá docela slušně žít. Pokud ovšem nejste cikáni, nekouříte a nepijete alkohol. Těm pak vždy peníze chybí!
Tak, za prvé vyslechněme obě strany, pohled učitele, pohled dítěte, co dává info rodičům. Za druhé, neříkejme, co kdo, co kdyby. prosím, aby se vyjádřil i pedagog. Naprosto nic neříkající článek, který se chce zalíbit rodičům. Pokud chci napsat ortel, chci vědět, co řekne druhá strana!
Mně to připadá naprosto hloupé. O značkovém oblečení jistě není řeč (naprostá pitomost)!!! O tom se mluvilo kdysi. Naprosto tendenční, hloupý příspěvek. Spíš bych se klaněla k článku, který by zněl na téma "Pomozte nám v nouzi nějakým hadříkem". Dnes jsem naprosto v šoku.
co s tím dělat?v první řadě mu vysvětlit,že je normální,zvednout mu sebevědomí-určitě je v něčem dobrý to rozvíjet,vést ho,dodávat odvahy,tak aby se uměl bránit,ale zdá se mi,že to poraženectví vidí doma
,popravdě moc se mi to nezdá,že-by se proti němu semkly všechny děti jen kvůli tomuhle?vysoká nezaměstnanost není v celé zemi,kdo pracovat chce,práci si najde i když je doma třeba jen o víkendu
Sama jsem takovou věc zažila,žila jsem jen s babičkou a její důchod stačil jen na opravdu základní věci,navíc jsem byla nejmenší a nejhubenější ve třídě..Zlomyslnost dětí je opravdu dost silná,dávali mi často a nepříjemně najevo, že jsme "chudáci" a jen jedna spolužačka,která na tom byla podobně, se mnou chtěla sedět.Nyní, ačkoli je to už 30 let, nechodím ani na třídní srazy, protože když jsem byla poprvé po 25 letech,znovu na mně dolehla ta nepravedlnost a po první skleničcce jsem měla chuť všem vmést jejich chování do tváře.Naštěstí se nyní zúročil můj hendykep-sice jsem vyrostla ,ale jen do výšky
- jsem vyšší než některé spolužačky,zato do šířky jsem se moc neroztáhla
,takže jejich závistivé pohledy a hlavně poznámky spolužáků mně potěšily.Hlavně si ale myslím,že za to může výchova ,sama své děti vedu k tomu, aby slabším spíš pomáhali a nikdy bych je v žádné šikaně nepodporovala.
Vždycky se najde někdo, kdo se liší a někdo, kdo se někomu posmívá.
Pokud jsou z regionu s vysokou nezaměstnaností, pak Tomáš není určitě jediný, kdo nemá značkovou aktovku. Tomáš určitě není jediný ve třídě, kdo má rodiče bez práce, pokud se mu ale ostatní smějí, tak to zřejmě jako jediní dávají okatě najevo.
Za prvé - pokud je rodina sociálně potřebná, tak např. divadlo může hradit škola, musí se ovšem dodat potvrzení. To se dodává tak jako tak, není to ostuda.
Za druhé: nevidím žádný problém v tom, aby matka sedla a krátké kalhoty přešila nebo ušila nové z něčeho staršího.
A za třetí: v "Hraboškách" se najdou luxusní věci za pár korun, člověk musí jen chtít...a ne čekat, až se děcku budou všichni kolem smát.
A starší sestry určitě mobil mají, tak proč jim jednou za rok nekoupit nějaký z bazaru a ten jejich neposunout klukovi? Posmívání se kvůli věcem není mezi dětmi zdaleka tak běžné, jak si dospělí myslí.
Děti dokáží být kruté
Chlapeček by se potřeboval naučit zařadit se do dětských her, v něčem být dobrý - schopný. Dokonce i "šprt" se do kolektivu zařadí, když se nebrání pomoci ostatním a hrát si s nimi.
Myslím si, že jen oblečení a mobil nejsou hlavním důvodem vyločení chlapečka z kolektivu. Problém bude asi i v jeho chování a nebo v nastavení celé rodiny. Moc se mi také nezdá tvrzení, že nemohou za to, že si nenašli práci. To je laciný alibismus.
Odhadl bych, že chlapec odkoukal od rodičů ublížené bolestínství. Možná se rád lituje a je příliš citlivý. Dětský kolektiv je více o tom se prosadit chováním než o oblečení a mobilech.
Tak já u dcery zažila oba extrémy. Ve školce si rodiče ztěžovali, že moje dcera chodí i na písek ve značkových džínách. A učitelky mě pak prosily, abych jí dávala tepláky, jako mají ostatní děti. Jenže problém byl v tom, že džíny jsem koupila v sekáči za dvacku a tepláky v obchodě stály 300 Kč. No, byla jsem s dcerou sama, tak jsem šetřila
Opačný extrém vznikl na základce, kde se dcera stala obětí šikany ze strany jedné spolužačky a to i proto, že paní učitelka řekla, že je taková dětská. No holt se nemalovala, nevypadala jak děvka a zajímali jí skauti
a možná to ani nejsou bludy o hodnotách, možná je kluk jen jiný...kouká víc po knihách než po autíčkách, zajímají ho jiné věci než ostatní, nezlobí s nima- to je běžné a bylo to vždycky. A uniforma na tom nic nezmění....
Tak nevím, jestli je to opravdový příběh, nebo se jen někdo ZASE snaží dostat uniformy do škol....jsem zásadně proti nim! Každé dítě, které je jen trochu jiné- malé, velké, oplácané...- s tou hloupou uniformou bude mít problém. Sama jsem byla oplácaná a nemohla na mě máma sehnat pionýrskou košily....A ta divná modrá věc, co jsem měla nosit na tělocvik- hrůza!!! Děti mají taky vkus, oblíbené a neoblíbené barvy...proč je nutit do stejného. Navíc ta uniforma se musí taky koupit- spíš několik a běžné oblečení už je doma. Děti rychle rostou- už vidím, jak kupuju 3 uniformy za rok...
Odepsání dítěte kvůli neznačkovému oblečení je sice problém, ale není zase tak velký, aby kvůli pár hlupákům musela trpět většina. A nevím teda, co je to za děti, když si všímají takových blbostí...syn chodí do 1 třídy a nikdy tenhle problém nebyl- ani ve školce. Jediné, co ho zajímá je, aby ho nikde nic neškrtilo...Akorát si děti obdivují obrázky na trikách... Mobila jsem v naší třídě ještě neviděla- možná jsou u nás normální rodiče, kteří nevykládají dětem bludy o hodnotách...
Tohle vyloučení znám a opravdu to není "jen" oblečením. Je to i tím jak zapadá. Já byla taky taková ta divná holka, ale to se změnilo když jsem nastoupila na gympl. Sociální rozdíly byly ještě větší než na základce, ale protože tam byla, až na pár výjimek, inteligentní děcka, tak jsem zapadla.
nevím k čemu je prvňáčkovi mobil ! takové věci bych nosit do školy zákazala , zavedla školní uniformy a ony by se ty rozdíly aspoň trochu srovnaly ! děti umí být zlé , ale základ mají z domu - který 7 -9 letý prcek pozná značkové oblečení ? a to , že nemít mobil nebo tablet jim taky většinou nepřijde divné , dokud to neslyší doma !
Asi se budu bát mít dítě. Jestli je nutné značkové vybavení a oblečení, tak takhle konzumně jsem si výchovu neplánovala.
Nezdá se mi, že by děti v první třídě někoho vyloučily kvůli tomu, že nemá značkové oblečení. Syn je druhák, taky nenosí téměř nic značkového - oblečení převážně dědím, takže onošené věci. Kalhoty dokáže zlikvidovat neuvěřitelně rychle, takže ty má záplatované. Ptala jsem se ho, jestli se mu děti kvůli tomu nesmějí - v jejich třídě se ale tohle asi moc neřeší, záplaty tam nosí spousta dalších (dřou si je v družině o koberec). Mobil má jeden kluk, který dojíždí.
Navíc se v článku píše, že rodina pochází z kraje, kde je vysoká nezaměstnanost. To si všechny ostatní děti mohou dovolit nosit značkové věci? Spíš si myslím, že je pes zakopaný někde jinde...