Reklama

Tomáš je šestiletý chlapec, který nastoupil v září do 1. třídy. Do školy se moc těšil, nemohl už ani dospat. Dnes, po dvou měsících, se do školy netěší a chodí tam s pláčem. Proč? Protože se s ním nikdo nebaví. Děti ho vyloučily ze svého kolektivu.

Tomášovi rodiče mají celkem tři děti. O dvanáct let starší dceru Kristýnu a o deset let starší Kamilu. Obě děvčata studují na střední škole a patří k premiantkám třídy.
Tomášek byl neplánované dítě, po velkých úvahách se však rodiče nakonec rozhodli, že si ho nechají. Nechtěli vědět pohlaví, ale když se narodil, zejména tatínek byl v sedmém nebi. Vždyť který otec by netoužil po synovi.

kid

Přečtěte si také:

Rodina žila úplně normálním životem, ani nad poměry, ani v chudobě. Bydleli v domě po rodičích, který si opravili.
Pak však přišel Tomáškův otec o práci. Závod, ve kterém pracoval celé roky, hromadně propouštěl. Tomášova maminka byla v té době ještě na mateřské, starší dcerka už na střední, mladší se tam chystala.
„Tak se chvíli uskromníme a najdu si nějakou práci,“ vyjádřil se k celé situaci Tomášův otec.
Jenže práci si nenašel. V jejich regionu je vysoká nezaměstnanost a peníze z občasné brigády pro tři děti a manželku nestačí.

Tomášova maminka pracovala před mateřskou dovolenou na poště, ale i tam snižovali stavy a zpátky už ji nevzali.
Rodina dnes žije ze sociálních dávek a je z těch rodin, kterým se říká: sociálně slabší.
Není tedy nic nepochopitelného na tom, že Tomášek nemá prvotřídní značkové oblečení, nejnovější typ mobilu či školní brašnu s motivem, který je právě in.
A to je i důvodem jeho vyloučení z kolektivu. Děti se mu smějí, že má krátké kalhoty, že nemá značkovou bundu, že má starý mobil, že nemají auto, že s nimi nejel minulý týden do divadla…
Nechtějí s ním sedět, že je „divný“.

Tomášek dostal první ránu od života, ránu, za kterou však nemůže ani on, ani jeho rodiče. Jde s tím něco dělat? A co? Přeřadit Tomáška do jiné školy? Jít si to vyřídit do školy?

Vyjádření odborníka

O radu jsme požádali Mgr. Karin Řehákovou, zabývající se poradenstvím pro děti i dospělé v obtížných životních situacích.

V každé škole už dnes funguje výchovný poradce, který by měl podobné věci ošetřit, poněvadž tento případ rozhodně není ojedinělý.
Rozhodně bych doporučovala pohovořit si s Tomáškovou učitelkou, neboť do takového problému by se měli zapojit všichni. Výchovný poradce, tedy škola, rodiče i děti.
Učitelka sama by pak měla toto téma probrat před ostatními spolužáky ve třídě a citlivě jim Tomáškovu situaci vysvětlit.

Dnes se bohužel už i malé děti soustředí na to, zda mají či nemají značkové oblečení, ale dnes se dá přece i velmi dobře a levně nakupovat v second handech, kde je oblečení z druhé ruky pěkné a značkové. Ono je to častokrát opravdu lepší než ty krátké kalhoty, které se u dětí vždy setkávaly s posměchem.