Dřív to tak bývalo, že v rodinách hodně fungovali i prarodiče. Ti často bydleli s mladými, pomáhali jim starat se o dům a vychovávat děti. I dneska jsou samozřejmě rodiny, kde bydlí pohromadě víc generací. A třeba jim to i vyhovuje.
Mně vyhovuje bydlet sama, jen s mojí rodinou. Když mám doma nepořádek, je to moje věc, stejně jako když je prázdná lednice. Dělám si všechno podle svého, nikdo mi do toho nemluví, s nikým se nedohaduju, že je potřeba posekat trávník... Ale každý to má jinak. Znám rodiny, které bydlí s babičkou, a libují si, že mají postaráno o vaření i o děti.
Moje známá Eliška si bydlení s babičkou nemůže vynachválit. Sama je hodně zaměstnaná, stejně jako její manžel, oba často pracují i o víkendech a jezdí na služební cesty, takže je Eliška ráda, že mají doma babičku, která kdykoliv pomůže. Bez ní by musela platit nějakou chůvu nebo shánět jiné hlídání, a stejně by její děti neměl nikdo tak rád jako vlastní babička. Což je určitě pravda.
Otázkou ale je, jak vidí situaci děti a samotná babička? Vyhovuje tohle uspořádání i všem ostatním v rodině? „Myslím, že ano. Moje mamka je ráda, že se může o někoho starat. Táta umřel hodně brzy, to jsem ještě neměla ani děti, a když se pak narodila dvojčata, věděla jsem, že bude mít mamka aspoň nový smysl života. Navíc šla akorát do důchodu... Tehdy jsme se domluvili, že se nastěhuje k nám, aby mi s dětmi pomáhala. Už jsme měli postavený dům, tak jsme jí dole udělali docela velký byt, aby měla pohodlí. Děti tam mají i pokoj, kde spávaly, hlavně když byly menší a potřebovaly hlídat i v noci. Teď je jim čtrnáct, takže spí většinou doma ve svých pokojích, ale o víkendech často chtějí být ještě „u babičky“. Děti babičku milují...“
Nebyla bych dobrá matka na mateřské
Je pravda, že pro děti je určitě lepší, když tráví čas s vlastní babičkou, než aby je hlídal někdo cizí. A to by v tomhle případě musel, protože Eliška se vrátila do práce, když byl dvojčatům rok - nechtěla přijít o dobré místo, kariéru si dlouho budovala a práce ji bavila. Od té doby pak chodila domů večer, kdy už děti většinou spaly, jen ráno je chvilku vídala, pokud už byly vzhůru. Občas měla volné víkendy, kdy si děti užila. „Někdy mě to samozřejmě mrzelo, že děti rostou a já s nimi moc nejsem. Všechno je naučila mamka, byla u toho, když děti začaly chodit, mluvit nebo když jim rostly zuby. V podstatě je vychovala ona, má největší zásluhu. A já mám klid, že je o děti postaráno.
Když o tom přemýšlím, asi bych nebyla dobrá máma na mateřské. Ten rok doma mi úplně stačil, byla jsem nervózní, že se motám jen kolem dětí, i když už tenkrát mi mamka hodně pomáhala, vadilo mi, že jsem uvázaná, že nemůžu každý den mezi lidi. Těšila jsem se zase do práce, až nebudu upatlaná od mléka a od plínek, že zase nebudu jen matka, ale i ženská. Všichni to asi cítili, že nejsem spokojená, děti často brečely, mamka to na mně viděla, manžel se staral, co se děje, že mě takovou nezná... Tak jsme si nakonec všichni sedli a dohodli se na tom, že se vrátím do práce a děti bude mít na starost mamka.
Od té doby jsou všichni spokojení. Já určitě, mamka je šťastná a na dětech nepozoruju žádné náznaky, že by trpěly - mamka je totiž úžasná, nikdy nezpochybňovala moje názory a přání a nešla proti nám. Když nevěděla, jak má dětem něco říct, zeptala se mě. Děti vždycky věděly, že my jsme rodiče a ona babička, která se o ně stará, nepřivlastňovala si je ani je nijak nenaváděla. Je to prostě skvělá ženská. A všichni ji máme rádi.“
Co na to říct? Je jen dobře, když to celé rodině takhle vyhovuje...
Nový komentář
Komentáře
Martina59 — #27 Určitě jdi s těmi svými věčnými reklamami obdivovat zádel.
Určitě vyzkoušej dětský web
Tak hodnou, občas hlídající babičku bych uvítala, ale celodenní a každodenní hlídání ne. Nakonec v rodině mám jasný příklad toho, jak to taky může dopadnout...tchýně dala svého prvního syna, mého švagra, po tehdejší md na 2 roky ke své matce, která už tehdy byla v důchodu, kluka za tu dobu skoro neviděla a až si ho vzala k sobě, měla pořád výčitky svědomí a až do jeho smrti loni v 52 letech mu život v podstatě řídila ona.
Mě by to bylo hrozně líto, že mi děti v době, kdy jsou nejroztomilejší takhle propluly mezi rukama, ale pokud je paní kariéristka, tak láskyplná babička je opravdu lepší řešení než cizí paní na hlídání.
Já v to,hle problém nevidím, pouze suchý konstatující článek. babičce to vyhovuje, matce to vyhovuje, existenci neřeší, děti prospívají, tak o co jde.
Já bych děti pro potěšení babičky nerodila a doufám, že vnoučata budu dostávat jen pro potěšení, ale když to všem vyhovuje, tak proč ne. Lepší matka, která je spokojená, že se může realizovat v práci, která ji baví, než nevrlá osoba, vzteklá, že se musí starat o své děti. To pak je pro děti horší, než když jsou s trpělivou babičkou, která je má ráda. Vzpomeňte na film Mary Poppins - v určitých kruzích se o děti nestará matka, ale chůva.
Hlídací babičky jsou k nezaplacení
kuzle — #1 já to v dnešní době i chápu. On někdo na ty děti musí vydělávat, takže dělba práce a hlídání se šikne.
Pentlička — #19 taky me vychovavala babi, narodila jsem se mamine ve 3.rocniku na VS, babi sla tenkrat z prace aby se o mne starala a v podstate me mela od 2 mesicu do 1 roku, aby mamina nemusela prerusit ... stridali se s dedou, ktery chodil do prace az na noc jako cisnik, tak me mohl hlidat odpoledne a babicka v te dobe sila taky na cerno
ani me nechteli vratit
a vidim to, jak jiny vztah mama s mamou nez segra, kterou mela od zacatku u sebe ... proto bych to svym detem nedokazala udelat
po babicce Lidusce mam pojmenovanou dceru, rikam si, ze takhle je tu porad se mnou
Moje babička s námi také bydlela a starala se o mě od mých 3 měsíců, kdy tehdy končila mateřská a maminka šla do práce. Babička se starala o mě a o domácnost, naši jen chodili do práce. Ale dělala to ráda, neměla totiž žádný důchod, byla celý život v domácnosti ( sice od rána do večera šila pro zákaznice, ale načerno), dědeček od ní odešel, když jí bylo 44, ale nerozvedli se. Já jsem babičku milovala víc než kohokoliv na světě a když umřela (bylo mi teprve 8) cítila jsem se, jako by mi umřela maminka. Babička se nikdy s našimi nikdy nehádala, soužití bylo naprosto bezproblémové. Když umřela, byli jsme smutní všichni a táta, kterého jsem nikdy neviděla plakat, tak tehdy plakal a hodně, ačkoliv to byla jeho tchyně.
gerda — #8 jasne ... tata taky pracoval, vecne byl v praci a potom si mame nejednou postyskal, jak ty holky (ja a segra) tak strasne rychle vyrostly a on si nas ani neuzil ... ten cas s detmi jim nikdy nikdo nenahradi
a nejsem si jista, jestli deti tak strasne touzi po dedictvi vic nez po vlastnich rodicich
A já bych to zase neodsuzovala.
Pokud to všem zúčastněným vyhovuje a děti nestrádají, tak co?
O co je paní horší máma, než ta, která sice je s dětmi doma, ale má spoustu jiných "koníčků" a stejně s nimi nekomunikuje?
A co se týče babičky, zřídili jí dole byt, takže se dá očekávat, že jí i zůstane, až děti odrostou a ona bude nemohoucí. Možná jí zřídí ošetřovatelku a budou ji chodit každý den na chvíli navštěvovat. Já bych řekla, že to stačí. Proč by "postarat se" muselo nutně znamenat zůstat doma a ošetřovat "ručně"?
ale jo, ve finále asi lepší, než odložit do babyboxu
jestli, až máma bude potřebovat, tak pro ni taky něco udělají, nebo budou pořád kariéry důležitější... já bych se na to vyflákla, zbytek života "otročit" s kompletním servisem kolem vnoučat a možná i dalším posluhováním v kuchyni a domě
to je jednoduché,děti mají vychovávat rodiče jsou přeci jejich!...chtěli jsme dítě máme dítě tak se o něj také staráme
Taky raději bydlíme sami,ale k babičce chodí a občas i děti pohlídala.Jak se říká:půjčit a vrátit
taky bych to tak brala.. mít tak velké bydlení
ozón — #11
také to tak cítím....
rodiče jsou na to , aby vychovávali , babičky na to , aby rozmazlovaly
Pokud jim to vyhovuje ...... Myslím, že to tak není dobře. Mám více známých jak z řad rodičů, kteří nechali děti vychovávat svými rodiči a obráceně - známé, kteří byli vychováváni babičkou. V obou případech vidím, jak mezi nimi není ten pravý vztah a děti si svých rodičů neváží. Je to dost smutné.
Pokud to zrovna téhle rodině takto vyhovuje,proč ne.Mám jen jednu vnučku,kterou miluju,ale každodenně bych jí hlídat určitě nechtěla.Dítě mají vychovávat rodiče a prarodiče mohou vypomoci,jsou o to požádáni.Ale hlavně mají mít vnouče pro radost,nikoliv jako povinnost.Své si snad již užili se svými dětmi.Ovšem to říkám jako člověk,který má stále svého partnera,nevím,jak bych se změnila,kdybych zůstala sama