Vztahy

Děti mi vylétly z hnízda a já jenom pláču


Možná že se mi někteří z vás budou smát. Anebo si pomyslí, že jsem hysterická. Ale já si prostě nemohu pomoci.

 

Jsem rozvedená. S dětmi jsem zůstala sama v době, kdy byly ještě poměrně malé. Manžel se s nimi sice pravidelně stýkal, ale jinak bylo vše na mně. Vychovala jsem je tady více méně sama. Dnes je synovi 23 a dceři bude 20 let.

 

Vždycky jsem se snažila dát jim do života to nejlepší. Nebylo to vůbec jednoduché. Věnovala jsem jim všechen svůj čas, musela jsem hodně pracovat, abych zajistila všechny naše potřeby. Ale nic mi nebylo zatěžko. Občas jsem se seznámila s nějakým mužem, ale nikdy to neklaplo. Najít někoho, kdo by měl rád i mé děti a naopak, není vůbec jednoduché.

 

S tím, že jednou děti dostudují a vylétnou z hnízda, jsem samozřejmě počítala. Tak jako každá matka. Ale netušila jsem, že mě to tak sebere.

 

Syn se před půl rokem odstěhoval s přítelkyní do pronájmu, což mě docela překvapilo, protože před tím bydleli u nás a neměli jsme společně žádné problémy. Ale brala jsem to tak, že se chtěli osamostatnit, a respektovala jsem to.

 

Zůstaly jsme tedy samy s dcerou, která letos maturovala. Hned po maturitě si našla dobrou práci a je to čtrnáct dní, co mi oznámila, že se chce také osamostatnit a odstěhovala se taky. Spolu s kamarádkou si pronajala byt.

 

A já jsem zůstala sama. Bez dětí, bez partnera. Nikdo na mě doma nečeká, nikdo nepřijde. Děti sice třeba o víkendu zajdou na oběd a posedí, ale pak si jdou za svými zájmy.

 

A já si najednou připadám jako nepotřebná věc. Celé roky jsem byla zvyklá žít v jednom kole, pořád bylo co dělat. A najednou mám prázdno. Z práce domů a doma jedno velké nic. Vím, že bych se měla nějak vzchopit, ale nejde mi to. Jen pláču, nebaví mě číst, nedokážu se na nic soustředit. Kamarádky skoro žádné nemám, neměla jsem nikdy čas nějaké přátelství pěstovat.

A chodit někam do společnosti sama, to mi je proti srsti.

 

Chtěla jsem se zeptat vás ostatních, které postihlo něco podobného. Jak jste se s tím vyrovnávaly a vypořádávaly? Jsou moje pocity normální?

 

 

   
20.09.2005 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [64] Dášule [*]

    10 let jsem se soustavně připravovala na syndrom opuštěné náruče. Našla si přátele, zajistila spoustu aktivit.Když šla dcera na internát a syn na kolej, přestěhovali jsme se do maličkého města, značně nepřátelského k cizincům, kterých tam bylo hodně a přišla o všechno. Vím jak ti je. Musíš si najít zájmy a přátele jinde, to uslyšíš na každém kroku, ale jak, to je horší. Záleží na tom, kde žiješ, co tě baví. V malém městě nebo na vesnici je to těžší než ve velkém městě. Mnozí si myslí opak, ale já o tom vím svoje. Musíš si ale uvědomit, že to je údělem matek. V jedné harlekýnce jsem četla, že žena má vůči dceři dvě povinnosti - stát při ní a nechat ji jít. To první je snadné, to nám je vlastní, to druhé je to nejtěžší, co nás čeká. Synovi se nediv. I kdyby měl můj přítel sebehodnější matku, nebydlela bych u ní. Dospělý syn musí mít na prvním místě svoji partnerku, to se nedá nic dělat. Jestli ti teď chybí, potom to znamená, že jsi jej částečně měla pro sebe a to se určitě jeho dívce nelíbilo. Brzy by mezi vámi vypukly spory. Po odchodu dcery by ses na ně pověsila, oni museli odejít. Protože kdyby neodešli, nikdy by ses nepostavila na vlastní nohy a visela bys jako závaží na dětech. Něco jiného je to ve stáří, ale to se tě určitě ještě netýká. Začíná ti nový živo, tak s chutí do něj.

    superkarma: 0 06.10.2005, 18:25:21
  2. [62] Tobbi [*]

    Hm, užívej si dočasného volna, než ti děti začnou frkat vnočata...

    Jéé, jak já bych ctěla žít sama. Alespoň chvíli, to musí být pohoda...

    superkarma: 0 21.09.2005, 12:57:54
  3. avatar
    [59] Suzanne [*]

    Ludmilo, najdi si koníčky, kamarádky, chlapa

    superkarma: 0 20.09.2005, 23:28:23
  4. avatar
    [58] jiraka [*]

    Choď cvičit, jezdi na výlety, děti tě potřebují, i když u tebe nejsou, o to jsou krásnější ty chvíle, když přijdou. A přijdou rády, když najdou mámu, která umí žít, když nebudou mít pocit, že musí, abys nebyla sama.

    superkarma: 0 20.09.2005, 22:48:44
  5. avatar
    [57] monca13 [*]

    sara.l: souhlasím s tebou, když Ludmila zkusí nabídnout svoji pomoc třeba v nějakém zdravotnickém zařízení nebo zkrátka někde, kde žijí postižení lidé, zjistí, že ty její trable zdaleka nejsou tak hrozné (pokud tedy sama nemá velké zdravotní problémy, o tom se nezmiňuje). Ale i jinde jsou potřeba dobrovolníci, kdyby byl pod článkem její nick, zeptala bych se jí na bydliště a určitě bych jí poradila kde bude užitečná. Taky by si tím pádem našla řadu přátel a kdo ví, třeba jen tak mimochodem i nějakého toho chlapa, který by stál za to. Držím - pokud to nebyl jenom článek napsaný, aby řeč nestála...

    superkarma: 0 20.09.2005, 18:24:02
  6. avatar
    [56] iljanka [*]

    tímhle obdobím projde každá maminka, některá hůř, jiná snadněji. Věřím, že se ti nechce samotné nikam chodit, ale nemáš nějaké koníčky? Je spousta věcí, na které teď teprve budeš mít čas. Najdi si třeba něco na netu, i tady na ž-i je hromada audítek, některé si vyber a určitě najdeš kamarádky, které ti poradí co a jak. Chce to jen se vzchopit a něco se sebou dělat. To nejhorší je sedět a brečet a litovat se. Hlavu vzhůru, to ostatní přijde samo. hodně štěstí.

    superkarma: 0 20.09.2005, 15:11:32
  7. avatar
    [55] Gedžitka [*]

    Co si pořídit psa a najít si koníčky? Holky tu dělaj plno kursů, můžeš se zapojit a najdeš tak určitě i ty kamošky

    superkarma: 0 20.09.2005, 15:05:28
  8. avatar
    [53] Boženka [*]

    Já jsem si včas našla chlapa - nikdy není pozdě. Přijde sice dráž než jezevčík, ale vyvenčí se sám.

    superkarma: 0 20.09.2005, 14:38:47
  9. [52] a.... [*]

    atani: hele netopýři jsou taky dobrý, v tom případě bych ale dala přednost Drákulovi- ten je daleko víc sexy
    Nyotaimori: tvojí maminku chápu, s dcerou jsme teoreticky řešily, jak za mnou bude často chodit na návštěvu až se jednou odstěhuje-řekla že tak jednou v týdnu, jestli mi to stačí- tak jsem odpověděla, že určitě, že bych jí ani častěji vidět nechtěla a urazila se holčička

    superkarma: 0 20.09.2005, 14:22:49
  10. avatar
    [51] Juana [*]

    Naše máma se nás tří zbavila už před léty ale stejně za ní pořád někdo jezdí a ona naopak nadává, že nemá chvíli klidu. Většinou dorazí brácha nebo ségra, brácha si ještě poručí upéct něco sladkého, jednu dobu si tam jezdil vyprat. Takže my, co se tam dostaneme jenom párkrát do roka, jsme vítaní, ale častí návštěvníci jí už lezou na nervy - teda aspoň to říká.

    superkarma: 0 20.09.2005, 14:21:58
  11. avatar
    [50] Boubel [*]

    Pláčem se nic nespraví.Je jasný,že to člověka zabolí a připadá si jak kůl v plotě,ale rozhodně to není konec světa.Právě naopak.Teď konečne můžeš začít žít.Zajít si k holiči,na manikůru nebo si pořídit psa a s ním vyrážet na procházky.Nebudeš tak sama a mezi pejskaři se najde určo nějakej šikovnej chlapík,co si připadá taky osamělý.Chce to jen se přestat litovat a začít taky myslet na sebe.

    superkarma: 0 20.09.2005, 14:21:44

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [48] Žábina [*]

    nejlepší by bylo pořídit si toho ...musíš ho venčit, dostaneš se mezi lidi,seznámíš se

    superkarma: 0 20.09.2005, 13:58:22
  2. [47] Apo [*]

    Nebo si dát inzerát a najít si nějakou kamarádku.Třeba do kina , na výlety a pod.

    superkarma: 0 20.09.2005, 13:45:00
  3. [43] a.... [*]

    *Kotě*: to je úžasné- ještě existuje někdo, kdo ví, že kurs se píše se S to jen tak na okraj

    jinak já patřím těm, které z odchodu dítěte mít trauma určitě nebudou, ale dokážu to pochopit...co takhe kočka coby společník-koukni na článek vedle!!!Kočky jsou I když najít si chlapa by taky možná nebylo od věci( nejlépe obojí dohromady)

    superkarma: 0 20.09.2005, 13:21:34
  4. avatar
    [42] aha [*]

    ...na vlastní nohy, samozřejmě...

    superkarma: 0 20.09.2005, 13:06:41
  5. avatar
    [41] aha [*]

    Milá Lído, přečetla jsem si pár reakcí a souhlasím s nimi, buďte ráda, že máte šikovný děti, který se dokázaly poměrně brzy v dnešní době postavit na vlastní děti a zkuste z toho vytěžit co se dá pro sebe - ať už pejska, útulek, či kojenecký ústav. A pak, však ony zase přijdou vnoučata a děti se zase částečně vrátí. Hlavní je, že se mají kam vrátit a ví, že kdykoliv můžou přijít a u vás to zázemí najdou.

    superkarma: 0 20.09.2005, 13:05:43
  6. avatar
    [39] Juana [*]

    Nechápu, já bych tak ráda byla sama. Jenže to mi nehrozí, děti jsme si pořídili až pozdě, takže nás to ještě dlouho nepotká. Jo a manžela bych někdy nejradši aspoň na nějakou dobu poslala pryč taky.
    Kdysi jsem slyšela vyprávět o jedné ještě mladé ženské, která měla přítele - horolezce a hrozně se na něj fixovala a s nikým jiným se moc nestýkala. On pak nějak tragicky zahynul, měli před svatbou. Holka měla šílenou depku, umřel někde v Afghanistánu nebo Pákistánu v horách, ani nevěděla kde. Tak se nakonec sebrala, sbalila si batoh a vydala se naslepo v sobotu na nádraží. Tam okoukla různé party čundráků, kteří vyráželi za Prahu a když objevila sympaťáky jejího věku, tak k nim přistoupila, představila se a zeptala, jestli může jet s nimi. Nakonec si jednoho z nich vzala. Je to extrémní přístup, asi ji to taky stálo značný přemáhání, byla na tom prý fakt hodně blbě. Ale dokázala to.

    superkarma: 0 20.09.2005, 12:32:59
  7. avatar
    [37] Meander [*]

    A to je furt, že kdo nemá děti, skončí sám a opuštěný Haranti vylétnou z hnízda a matinky si hází mašli.

    superkarma: 0 20.09.2005, 11:41:48
  8. avatar
    [36] sara.l [*]

    Ludmilo nebul a dej se do pořádku udělej si třeba procházku kolem útulku a uvidíš co to je když je někdo doopravdy opuštěný...a pokud nemáš ráda..tak můžeš udělat procházku třeba okolo zdravotnických zařízení,které hledají dobrovolníky a pokud nemáš ráda nemocnice..tak se šmrncni okolo kojeňáku..tak taky občas hledají hodné tety...a pokud nemáš ráda malé děti...tak Ti nezbývá nic jiného než zaplakat...Hodně štěstí

    superkarma: 0 20.09.2005, 11:41:27
  9. avatar
    [35] gerda [*]

    a vemte si to z druhé strany. Hodné děti, pořád pronásledované myšlenkou na maminku, jak zas doma brečí...

    superkarma: 0 20.09.2005, 11:17:09
  10. avatar
    [33] Žábina [*]

    choď mezi lidi, pořiď si třeba a rázem bude po nudě
    to že děti odešly žít si svoje životy je naprosto přirozené a měla bys být ráda že tě navštěvují

    superkarma: 0 20.09.2005, 10:27:22
  11. avatar
    [32] gerda [*]

    já vám rozumím. Člověk má najednou fůru času na přemýšlení a chodí od ničeho k ničemu. Jenomže pokud se nevzchopíte, onemocníte. A řekněte sama: můžete tohle udělat svým dětem? Určitě by jim bylo taky líp, kdyby věděli, že máma je spokojená, že si našla zábavu a není to všecko jenom na nich. Takhle se budou trápit za to, co je přirozené - prostě vedou svůj vlastní život. Jste zvyklá pracovat pro druhé - proč toho nevyužijete? Nabídněte své síly a volný čas nějaké organizaci, ať už pečovatelské pro lidi nebo ochranářské (útulky pro zvířata) - a ruce vám utrhají! Konkrétně kočičí útulky jsou vděčné za třebas dočasnou výpomoc formou domácích depozit - hlídání, ošetřování zvířat, než odejdou do trvalých domovů. Nebo, když na to nejste, choďte aspoň do čítárny, knihovny, na výstavy - jenom neseďte doma a neodsuzujte se k samotě. Samota je fajn, ale nesmí se z ní stát vězení.

    superkarma: 0 20.09.2005, 10:23:35
  12. avatar
    [30] nagy [*]

    Zkus si teď ty kamarádky najít. Uvidíš, že pak najdeš nové zájmy, nové postřehy a bude Tě to i těšit. Vem si to z té lepší stránky - teď máš právě čas na sebe. A za chvíli určitě si syn pořídí rodinu a zase nebudeš mít čas. Využij toho, že se můžeš sama svobodně, neomezeně rozhodnout, co budeš zrovna dělat. Jenom nezůstavej doma!
    Držím palce!

    superkarma: 0 20.09.2005, 10:01:37
  13. avatar
    [29] Lhasa [*]

    Ludmilo, přeju ti hodně štěstí a novou životní náplň, kterou určitě najdeš Pokud nejsi vyslovený odpůrce domácích zvířat, řekla bych, že nějaký zvířátko by tu náhlou prázdnotu vyplnit mohlo Ostatně nejsem první, kdo to píše.
    Jenom doufám, že ti z některých reakcí není ještě smutněji než před zveřejněním tvého příběhu... Ono odsoudit někoho, kdo sám vychoval děti, jak nejlíp dovedl, nechal je vyletět z hnízda, aniž by slůvkem naznačil, že mu budou chybět, tudíž ani náznakem citově nevydíral, a kdo se teď cítí náhle osamělý, je strašně jednoduchý...
    Neboj, zvládneš to Pokud jsi s klidem nechala děti jít po svém, jsi dost silná na to, aby ses vyrovnala se samotou a dokázala jí využít ve svůj prospěch

    superkarma: 0 20.09.2005, 10:00:26
  14. avatar
    [28] Ijka [*]

    atani,sarir:jenže, vy nechápete, že nás bylo 5 a teď už jsem jen dva. A já bych tak moooc chtěla už být sama...já vím, málokdo to chápe, že mám ráda své samotu. Ovšem na druhé straně je fakt, že mám psa, spoustu přítelkyň, takže nuda se nekoná

    superkarma: 0 20.09.2005, 09:53:01
  15. [26] Rikina [*]

    Tohle já neznám, na to, až potomci "opustí hnízdo", jsem se léta těšila, a mám z toho upřímnou radost, že jeden synek už to realizoval, a doufám, že ani tomu druhému to nebude trvat zbytečně dlouho. Když mě přijdou jednou za čas navštívit, budu naprosto spokojená, akorát musejí dát vědět předem, abych si udělala čas. Jenže já vždycky byla okolím považována za krkavčí matku, takže to asi není typický případ

    superkarma: 0 20.09.2005, 09:37:02
  16. avatar
    [25] Gabi [*]

    Syndrom "opuštění hnízda" je samozřejmě pro rodiče stres. Rodič by se na to měl připravovat od narození dítěte , ale stejně to samozřejmě každého zasáhne. Kolik jen partnerských vztahů uvadlo "kvůli dětem". Nechci paní Ludmilu trápit, ale pokud žila svůj život v tunelu "jen pro své děti", chtělo by to změnit přístup. Život "s dětmi" je jen malá část celého našeho života. Ludmila bude (dle věku dětí) ještě velmi mladá a má tedy před sebou desítky let života bez dětí. Určitě bych neradila nějaká terminální řešení typu: "koupit si psa", "těšit se na vnoučata", "rychle hledat chlapa, abych nebyla sama", ale spíš se na to podívat pozitivně - po x letech si vlastně může dělat, co chce . Třeba stačí tomu dát čas . A ještě jednu věc by měla mít Ludmila na paměti: nepřenášet tíhu své samoty na své děti - pro ně je možnost začít svůj život opravdu samostatně moc důležitá.

    superkarma: 0 20.09.2005, 09:12:44
  17. [21] Anai [*]

    Nikdo Ti neporadil, pořídit si konečně CHLAPA! Proč ne? Někoho, kdo se rád nechá opečovávat, někoho, s kým bys pěstovala ty sporty a kulturu a to všechno, někoho, kdo by taky něco poskytl Tobě! Protože když je člověk sám na sport a kulturu, tak ho to obvykle nebaví - znám to... A i kdybys měla kamarádky, tak jsou většinou vdané nebo zadané a víkendy Ti nevyplní (taky znám). Teď už se (radím přes net - seznamek je spousta) nemusíš ohlížet na to, jaký vztah bude ten někdo mít k Tvým dětem, takže to bude snadnější. A když se to nepovede na poprvé, ani na podesáté, nezoufej, prostě zaplníš volný čas seznamováním. Obvykle na net nechodí úplní "příšeráci", jak jsem říkala těm opravdu zásadně nepoužitelným, ale slušní a zajímaví lidé, s nimiž se dá minimálně popovídat, když ne seznámit. Vždyť, holka, kolik Ti je? Max. tak jako mně (50) a teď teprve ten život začíná, člověk je natolik moudrý, že umí oddělit zrno od plev a současně si každý krásný okamžik mnohem lépe užít, než v mládí! PS: Doporučuju někoho mladšího - bude si Tě víc vážit!

    superkarma: 0 20.09.2005, 08:42:50
  18. avatar
    [20] svetluszka [*]

    První polovinu života ti ničí rodiče, druhou děti..., a když už si můžeš dělat co chceš, najednou zjistiš, že to není ono...
    Já bych zkusila- podle toho kde žiješ- najít nějaký kluby, kroužky a tak.... abys nemusela domů.

    superkarma: 0 20.09.2005, 08:28:48
  19. avatar
    [19] Beruška1 [*]

    Víš, zapomněla jsi na jednu důležitou věc, člověk není zrozen žít sám. Starat se o děti, to je samozřejmě důležité, ale zároveň si člověk musí budovat svůj budoucí život a vztah na dobu, až děti jednou odejdou. Přeci nechceš, aby s tebou bydlely celý život. To, že se odstěhovaly, je normální. Chtějí si žít podle svého ve svém soukromí. Ty jsi udělal chybu, že jsi si dávno nenašla nějakého stálého přítele, či alespoň partu kamarádů a netrávila s nimi volný čas. Copak dospělé děti potřebují každodenní péči? Takže má rada zní, najdi si mužskýho a nějakého koníčka, třeba začni studovat cizí jazyk, chodit cvičit, kup si lyže a vyraz v zimě i sama do hor lyžovat, prostě musíš od základu změnit svůj styl života.

    superkarma: 0 20.09.2005, 08:19:42
  20. avatar
    [16] Ijka [*]

    Kristepane, tohle fakt nechápu! Jak já bych byla ráda už docela sama... zbývá mi udat už jen jednoho kluka . Ale i tak to je úleva po těch všech letech být jen už sami dva. Konečně mám čas na sebe, dělám si co chci, chodím kam chci. Mám svůj život zpátky! Takové ubrekávání, co mám dělat, když jsou děti pryč fakt nechápu. Asi se zase tak moc nestarala o děti a moc nepracovala, když pořád má potřebu se o někoho starat. Víc práce a méně žrádla, a roupy jí přejdou.

    superkarma: 0 20.09.2005, 08:14:44
  21. avatar
    [14] Landriel [*]

    Přidávám se k radám pode mnou - pořiď si pejska nebo číču, budou tě vždycky čekat doma, budou tě potřebovat - tvoji péči i lásku a tak ti snad aspoň trochu nahradí chybějící děti. A jinak opravdu začni postupně hledat nějaké koníčky, konečně máš na ně čas, nemusí to být kdoví co, hlavně, aby tě to bavilo a naplňovalo.

    superkarma: 0 20.09.2005, 07:58:45
  22. avatar
    [13] Luciš [*]

    kamarádky, zahrada, kolo, knížky, pes, nebaví?

    superkarma: 0 20.09.2005, 07:51:27
  23. avatar
    [12] RenataP [*]

    Brrr.....svoje miluju, ale i přesto se těším, až jednou zamává křídly.... a budu se kochat jeho šťastným a samostatným životem....
    Sakra, proč si rodiče nárokují životy svých dětí???
    To že jsem toho člověka porodila přece není zásluha !!!! A už vůbec ne důvod obtěžovat ho ve třiceti dotazy typu: Kam jdeš a kdy přijdeš ?
    Kdesi jsem četla pravdivou větu : Děti jsou nám "pouze půjčeny" abysme je naučili tomu správnému do života, jinak jsou samostatné bytosti.
    A na to maminy dost rády zapomínají.
    Doufám, že nezapomenu, jinak bych se radši , Ludmilo je to těžký, zvlášť když jsi na děti byla takhle hodně fixovaná, ale musíš to zvládnout !
    Děti se ti osamostatnily, teď se musíš osamostatnit TY !!!
    Přeju

    superkarma: 0 20.09.2005, 07:47:47
  24. avatar
    [11] Kačena1 [*]

    Ježišmarjá, tohle nechápu. Do háje, přece nemáme děti na to, aby nás bavily a naplňovaly nám život! Děti mám proto, že jsem je chtěla a bylo to príma. Ale nemám žádné právo nárokovat si jejich dospělý život a vyžadovat od nich lásku, nedejbože vděk. Vytáčejí mě tyhle kecy a touhy "milujících matek" viset "dětem" na krku. 14 dnů je pouze nezvyk, je to normální, jak píše Irka1. Začneš zkrátka svůj nový život, na který jsi při dětech neměla ani čas, ani finance. Všechno chce svůj čas, bude dobře, jen nech děti žít.

    superkarma: 0 20.09.2005, 07:28:37
  25. avatar
    [9] Gita [*]

    Nyotaimori: Prosím, nehodnoť, pokud nevíš, o co jde. Až budeš mít děti, sama poznáš

    superkarma: 0 20.09.2005, 06:45:10
  26. avatar
    [7] Dudlajlama [*]

    Nedavno jsem nekde zaslechla nebo precetla cernohumornou hlasku od kohosi vehlasneho, ze:..."zivot zacina, kdyz deti odejdou a pes umre."
    Zkus se na svet divat uplne novym pohledem, protoze tohle je nove zivotni obdobi a jde si ho docela pekne uzivat. Je to velky prechod a sebelitost a nicnedelani muze byt hodne zhoubne. Pokud je to v tvych financnich moznostech, zacni cestovat a poznavat svet. Neboj, vsak se jeste nahlidas vnoucat, pokud jsi tento opecovavaci typ, tve deti ti je budou radostne sverovat

    superkarma: 0 20.09.2005, 02:21:17
  27. avatar
    [6] Irka1 [*]

    A jeste neco....pokud brecis poslednich 14 dni, tak k zadnymu psychologovi nechod, protoze NORMALNI se neda lecit.

    A je v tvem zajmu, aby si se vzchopila a zacala neco delat. Udelej si plan na pristi tyden....vymaluj si byt, presad kytky.....na kazdej den si neco naplanuj a bez ohledu na to jestli se ti chce nebo nechce... se donut to udelat.
    Zjisti si jake krouzky jsou v okoli tveho bydliste a prihlas se treba na brisni tance ( tady na zin se sviji kazda druha).....az se zacnes vlnit, tak treba prijdes i na jine myslenky . Hodne stesti .

    superkarma: 0 20.09.2005, 02:08:36
  28. avatar
    [5] Irka1 [*]

    Sice mi tohle teprve ceka, ale na druhou otazku ti muzu odpovedet......ano, tve pocity jsou normalni a proziva to hodne rodicu .

    superkarma: 0 20.09.2005, 01:42:32
  29. avatar
    [3] *Kotě* [*]

    Viv: na to musí mít člověk ale mentalitu, jen tak mýrnix týrnix začít provozovat "koníčky" je nanic, pokud to ten člověk tak vnitřně necítí... a když Ludmilu celý život zajímaly jenom děti natolik, že nebyla schopná si kvůli nim najít ani nového partnera, asi nebude nadšeně cestovat po světě a chodit do kursů keramiky. Jestliže o to nestojí, nebavilo by ji to a ze smysluplné činnosti by se stalo jen bezcílné ubíjení času.

    Jak říká 106, chce to spíš změnit myšlení a tady může pomoci psycholog.

    superkarma: 0 20.09.2005, 00:56:58
  30. avatar
    [2] Viv [*]

    nevim, musi to byt hodne tezke , ale co takhle nejaky konicek? Neco co ma clovek rad a nemel na to driv tolik casu... anebo si poridit treba nebo , ale na to neni kazdy... chce se to proste nejak zamestnat a zkusit nesmutnit... deti urcite zustavaji v kontaktu dal a urcite se radi vraceji i kdyz jen na navstevu... preju hodne

    superkarma: 0 20.09.2005, 00:30:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme