Někdy to prostě napoprvé nevyjde. Martina měla přání, aby manželský slib, který si se svou láskou na úřadě dávali, vydržel skutečně do doby, dokud je smrt nerozdělí. Štěstí jim však nevydrželo dlouho. Přestali si rozumět, hádky byly na denním pořádku, a tak se rozhodli, že se rozvedou. Malý háček byl v tom, že spolu měli už dvě holčičky. Otec neprojevil velký zájem o výchovu, a tak děti zůstaly u matky. Pro matku je to vždy výhra, ale v tomto případě to mělo i vedlejší negativní efekt.

 

Druhá šance
Proč se po jednom neúspěchu zavřít mezi čtyři stěny a odmítat žít? Martina rozhodně nechtěla zahořknout a před láskou nezavírala dveře. Ne že by nové partnery přímo vyhledávala, spíše čekala, až to přijde samo. A přišlo. Romana poznala přes svoji kamarádku. On byl taky rozvedený, Martina se mu líbila, a tak se začali scházet i bez přítomnosti kamarádů. K dětem ho však zatím nebrala. Nechtěla to udělat dřív, než si nebude jistá, že to není jen pomatení smyslů.

 

Při představování řekly jen „hmmm“
Holkám svého nového přítele tedy představila až po půlroční známosti. Reakce dívek ji však nepotěšila. Dívky se na sebe jen podívaly, pak shodně pronesly „hmmm“ a zapadly do svého pokoje. Roman Martinu uklidňoval, že je to možná na ně moc rychle a že se to časem zlepší. Martina však takový optimista nebyla.


Všichni jsou stejní...

Dcerky viditelně nechtěly mít ve svém životě dalšího muže, kterému by měly říkat „tati“. Rozhodně to nebylo kvůli jejich pravému otci. Nedalo se říct, že by k němu cítily velkou náklonnost po té, co o ně u rozvodového soudu neprojevil zájem. Pravděpodobně se bály toho, že se situace bude opakovat. Viděly svoji matku, jak ji rozvod trápil. A proč si také zvykat na někoho, kdo za nějakou dobu stejně odejde, jako to udělal jejich pravý otec? Aspoň tak své odměřené chování dcery obhajovaly.

 

Veškeré snahy ztroskotaly
Martina se pokoušela sblížit své holky s Romanem nesčetněkrát. Různé společné výlety, večeře a návštěvy kulturních akcí. Marně. Dívky čím dál tím víc vyhledávaly na partnerovi své matky chyby. „Vždyť po sobě neumí umýt ani hrneček od kávy!“ „Ty své trapné řeči považuje za smysl pro humor?“ „Matko, kam jsi dala oči? Stejně tě nechá!“

 

Je to špatnou výchovou!
Stále větší nepřátelství, stále větší útoky z jejich strany Martinu uváděly v zoufalství. S Romanem se kvůli tomu hádali čím dál častěji. Roman měl její dcery za rozmazlené. Říkal Martině, že je aspoň vidět, jak je vychovala. Dcery by si přece neměly dovolit takto zasahovat do života své matky a podobně. Situace se čím dál tím více přiostřovala. Martina se dostala do tlaku dvou stran. Ze strany svých dcer a ze strany svého přítele. Situace už byla dále neúnosná. Musela se nějak řešit.

 

Dcery s ní zůstaly, přítel ne
Martina měla Romana ráda a nechtěla ho opustit, ale být neustále v křížku se svými dcerami také nechtěla. Jenže jak se ukázalo, na všechna řešení už bylo pozdě. Holky jednou přišly ubrečené domů, že právě viděly Romana, jak se v trolejbusu objímal s jinou ženou. Roman viditelně nevydržel situaci „rozmazlených dcerušek“ a vycouval ze vztahu. Ovšem nijak to nedal Martině vědět. Nezavolal, neodpovídal na vzkazy, přímým setkáním se vyhýbal. Dokonce se nechal zapírat i společnými přáteli.

 

Najednou to byly právě její dcery, které stály při ní a snažily se ji rozveselit, když jí bylo z té situace nejhůře. Nejdříve na ně byla naštvaná, že to byla jejich chyba, ale postupně jí došlo, že tohle se asi moc ovlivnit nedalo. Ani teď se zcela neuzavírá před novými vztahy. Jen je opatrnější a na své dcery už tolik netlačí, co se týče toho, aby jejího partnera přijaly do svého života. Bude to přece jenom její přítel, ne přítel jejích dcer.

 

Jak byste se zachovala vy na Martinině místě? Co byste dělala s takovými dcerami, které vám možná rozvrátily vztah s milovaným mužem? Jak byste sblížila své děti s novým partnerem? Byla jste někdy v takové situaci? A rozešel se s vámi někdy chlap, aniž by se vám to obtěžoval říct?

Reklama