Bulvár

Dětí jsou plné domovy


Zas a zas žasnu nad tím, jak je to u nás podivně zařízeno. Zatímco domovy jsou plné opuštěných dětí, na adopci se dlouhé roky čeká.

Jistě, můžete podotknout, že to bude tím, že každý by rád adoptoval jen docela malé miminko a že o větší děti nikdo nemá zájem. Jenomže ona to není tak úplně pravda.

Lidé s velkým srdcem
Přesvědčila jsem se o tom, když se mi dostal do rukou časopis, který vydává Fond ohrožených dětí. Sdružení, které se zabývá ochranou dětí, v něm hledalo rodiny pro děti, které byly, dle názoru sociálních pracovnic, ,,neudatelné". Pro velké sourozenecké skupiny, děti starší deseti let, stejně jako děti s různým  postižením. Přestože se dětským domovům nepodařilo umístit tyto děti dlouhé roky, náhle měly během pár měsíců náhradní rodiny.

Nějak jsem to nechápala. Tedy alespoň do té doby, než jsem nějaký ten domov sama navštívila a s žadateli o adopci osobně mluvila. Inspirována dobrým nápadem jsem se totiž vypravila do jednoho z dětských domovů s tím, že o nich napíšu a zmíním děti, které by nutně potřebovaly zařazení do rodin. Odezva byla víc než chladná. Dozvěděla jsem se, že vlastně žádné děti, které by ,,potřebovali udat", v domově nemají. O pár týdnů později se mé naivitě vysmála rodina, která vybojovala do pěstounské péče dva starší sourozence. A když říkám vybojovala, myslím tím, že je téměř nelegálně odvezla.

Bílé si necháme
„Když nám vlastní děti odrostly, rozhodli jsme se, že si vezmeme do pěstounské péče nějaké dítě. Protože už přece jen nejsme nejmladší, nechtěli jsme miminko, ale spíše hocha kolem deseti let,“ začíná vyprávět pěstounka. Absolvovali jsme všechna nutná vyšetření, sezení u psychologa i kolotoč posudků. Všichni nám říkali, že pokud chceme větší dítě, půjde vše rychle. Nešlo. Nakonec jsme začali sami objíždět dětské domovy a našli dva chlapce. Sourozence. Jednomu bylo devět, druhému třináct. V domově žili už víc než šest let. Moc se nám líbili a začali jsem s pídit po tom, zda by nám je nemohli svěřit. Odezva byla nečekaná. Neuvěřitelné problémy, překážky. Neoficiálně jsme se dozvěděli proč. Bílé bezproblémové děti ředitelé dětských domovů jen neradi pouštějí. Kdyby je všechny ,,udali", kdo by v domově zůstal? A kolik podobných zařízení by bylo skutečně potřeba?

Kluky jsme nakonec získali. Za pomoci lidí, kterým jde skutečně o děti a ne o peníze a teplé místo. Žijí s námi čtyři roky, za tu dobu se z chlapců, kteří byli dle názoru školního psychologa zralí na zvláštní školu, stali téměř premianti. Starší chodí na angličtinu a krásně hraje na piáno, mladšímu jde dobře tenis. Říkali jsme si, že bychom možná zvládli ještě jedno dítě. A ačkoliv si myslím, že se každý může přesvědčit, že se kluci mají u nás dobře a jsou šťastní, přesto to nikdo nevítá s jásotem…“

Ještě se divíte, že jsou plné domovy dětí čekajících na adopci?

Děti, které našly tátu a mámu

Podle sociálních pracovnic je těžké najít pro některé děti náhradní rodinu. Přesto se Fondu ohrožených dětí podařilo najít rodiče pro
• hyperaktivního nevidomého Míšu
• autistickou a sluchově postiženou Lindu
• těžce tělesně postiženou Kristýnku
• šest romských sourozenců

   
18.05.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [11] narciska [*]

    To je k breku

    superkarma: 0 22.05.2006, 15:23:10
  2. avatar
    [10] blami [*]

    Dyk je to jednoduché, co by pak ti zaměstnaci( myslím vedoucí, ne řadové sestry) pak dělali.Kde by našli takové teplé bezpracné místečko.A o tom to celé je!!!!!!!

    superkarma: 0 19.05.2006, 13:29:01
  3. avatar
    [9] Linde [*]

    mně zaráží ten kolotoč psycho vyšetření, přezkoumávání finančních situací a hmotných majetků rodičů - vždyť vlastní dítě si může pořídit kdejaký bezdomovecký pár a nikdo nepídí po tom, jestli mají oba aspoň středoškolské vzdělání a dům ve velké hodnotě. Přijde mi to pro adoptivní rodiče hrozně komplikované a přísné. Bodejď by ty ústavy pak nebyly narvaný k praksnutí

    superkarma: 0 19.05.2006, 06:25:43
  4. avatar
    [8] Tanzi [*]

    také je mi z toho smutno...další případ, kdy stát (zákony) protěžuje ústavy před lidma samotnýma.

    superkarma: 0 18.05.2006, 15:47:54
  5. avatar
    [7] Evikus [*]

    Je mi z toho smutno :o( děti si to nezaslouží...........jenže co pro to můžeme udělat my, obyčejní lidé?

    superkarma: 0 18.05.2006, 11:46:06
  6. [6] Macek123 [*]

    my jsme čekali přes 2 roky a dostali jsme 11-měs. holčičku, dnes má 3,5 roku. Je zdravá a moc šikovná a v ústavu čekala na souhlas s adopcí....to snad ani není možné. Máme velkou radost, že jsme už tři.......

    superkarma: 0 18.05.2006, 11:13:43
  7. avatar
    [4] Beruška1 [*]

    Je to stejné jako všechno v tomto státě, víc jde o peníze než o člověka. Někdy mám pocit, že se to tu řídí názorem jako v Číně, že lidí je jako sraček a nejsou důležití. Držím palečky všem dětem, aby našly náhradní rodinu.

    superkarma: 0 18.05.2006, 10:06:33
  8. avatar
    [3] Gabi [*]

    Ano, tohle vím . Vždycky mě mrazí, když se někde objeví názor "odborníka" typu: "sestry v kojeneckém ústavu se o děti postarají, děti v tomto věku potřebují hlavně jídlo a sestry jsou školené, jak se drží správně láhev" Ono je to jednoduché, rozpočet DD a ostatních zařízení závisí na obsazenosti.

    superkarma: 0 18.05.2006, 09:43:20
  9. avatar
    [1] svetluszka [*]

    Tak to je teda drsný... ...fuj

    superkarma: 0 18.05.2006, 08:02:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme